Poslední aristokratka

Aneb jak si newyorská rodina s českými kořeny, která by se ztratila i v Central Parku, najde cestu ke svému chátrajícímu rodovému sídlu v Čechách. Otec Hynek Čermák zámek Kostka získá po dlouhých letech díky svým šlechtickým předkům, s rodinou měl přijet jen na skok, ale nakonec si k místu v dezolátním stavu získají pevné pouto. Jak objevné. Humor nefunguje. Spočívá v českoamerických rozdílech, kdy jakože českost představuje trojice bodrých zaměstnanců, ovšem zvolená forma je zoufalá, romantická linka zbytečná, klasických hudebních skladeb bylo příliš. Mimochodem rodinka v Česku nikdy nebyla, ovšem mluví perfektní češtinou, mezi sebou i doma za oceánem mluví česky. Čermák není z masa a kostí, jen ze sebe sype kraviny, Dyková se pitvoří a objevuje kouzlo českého nezdravého jídla, její postava je otravná a ona ji ještě otravně hraje. Vejdělek mě už pár let dost nebaví. Kdykoliv přechází k emocím, dojetí nebo nějakému dramatickému zauzlení, film se mu rozpadá pod rukama. A pak hop a skok, najednou se vše až nečekaně snadno vyřeší, dosud nesvéprávná Dyková totiž zavelí k obratu a všichni budou spokojení. A já si uvědomil, že už je konec a že jsem se měl asi smát všem těm momentům, kdy úsečný kastelán odmlouval, hospodyňka do sebe denně lila domácí ořechovku nebo z nacistické koupelny řvala pochodová hudba. Nesmál. (10.04.2020)

V detailoch sa to od predlohy líšilo viac, než som očakávala, ale film je iné médium, takže je to oukej. Dôležité je, že sa podarilo zachovať ducha kníh aj typ humoru. Nikdy som netvrdila, že Posledná aristokratka je veľdielo, ale obľúbila som si ju (najmä v podobe audiokníh) a toto filmové spracovanie považujem za vydarené. (08.07.2021)

Na Poslední aristokratce je smutné, že půjde zřejmě o nejlepší zimní komedii následujících (tý)dnů (lepší než Ženská na vrcholu, Špindl 2 a Šťastný nový rok). Ještě smutnější je, že jde téměř výlučně o zásluhu Vladimíra Smutného. Ten ví, z jakého úhlu herce snímat, aby měl záběr nějakou dynamiku a nebylo třeba zbytečně stříhat. Když si mezi sebou postavy nevyměňují hlášky prozrazující snahu být vtipný za každou cenu, a sledujeme jenom pásma hezkých obrázků jako z videa na podporu turismu (jakkoli inspirací byly spíš Tři oříšky pro Popelku), je film docela příjemný. ___ Jeho větší část bohužel tvoří pásmo sitkomových scének s teatrálními herci, které nespojuje žádné ústřední téma, žádná substance (která úplně chybí postavám, proměňujícím se čistě dle toho, kde je scénář zrovna potřebuje mít - „hlasem rozumu“ je tak třeba po devadesát procent stopáže Frank, ale krátce před koncem na sebe rozumné rozhodnutí za celou rodinu vezme Vivien, jednající do té doby naprosto iracionálně). Snad kromě sdělení, že české koblihy jsou lepší než americké donuty a lhaní a zatajování je v pořádku, pokud z něj dokážete vybruslit nějakým podrazem (nebo tím, že se dobře prodáte). Z motivů exponovaných v úvodu (americká kamarádka, ztracené plechovky, abstinence, nestabilní lustr...) je později smysluplněji zužitkováno pouze nacistické splachovadlo (yep!) a seznámení s Maxem, které žel svou lyričností/sladkobolností narušuje nadsazenou stylizaci zbytku filmu.___ Ze všeho ostatního, co slibuje zápletku, jsou vytěženy pouze další nikam nevedoucí situační gagy. Nejen s ohledem na skoro dvouhodinovou stopáž jsou takřka nulový vývoj a epizodická stavba, jakkoli odpovídají předloze, krajně nešťastné. Jiří Vejdělek jinak potvrzuje, že řemeslo zvládá velmi dobře (až na ta CGI letadla a stejně fejkový New York) a divákům nedůvěřuje vůbec, pročež téměř bez ustání hraje hudba prozrazující nám, zda se máme smát, nebo plakat. U titulkové písničky od No Name se mi chtělo obojí současně. 45% Zajímavé komentáře: Marthos, castor, Marze, marhoul, Slepejsek (24.10.2019)

Knihu jsem nečetl, jen letmo nahlédl do té první z dnes už vydané tuším trilogie a lehce u mne vzbudila zájem. Nikdy jsem nebyl náchylný k aktuálním bestsellerům a tomu co čtou všichni, ale chvály bylo tolik (hlavně na vtipnost), že jsem zatoužil po čase zase zaslzet nad inteligentním humorem v knize. Leč filmové zpracování předběhlo knihu a tak nemohu na rozdíl od ostatních díla znalých soudit, zda se film povedl (dle knihy) nebo ne. Soudím, že v kině nás co to nečetli byla jednoznačně menšina. Mělo to však tu výhodu, že jsem nemusel předvídat ona vtipná místa shodující se s knihou a nechat vše momentu překvapení. Nu, nebudu dlouho napínat. Ohledně našich soudobých komedií jsem spíše skeptik. Sice se sem tam něco mihne někde zajímavého, ale většina je naprostý brak. Tady jsem sázel na obsazení, že si přinejhorším poradí a nemýlil jsem se. Sice když rodinka opravdu ochotnicky popadala v čerstvém sněhu na přístupovém mostku k panství na jednu hromadu, kousl jsem se do rtu tuše další trapný hloupý ne ,,humor''. Naštěstí se už podobné scény neopakovaly a došlo na dialogy, které většinou byly vtipné . Zámek Kostka (Buchlovice, Lemberk, Rájec, Jaroslavice a Bočkovy Milotice) byl filmaři slepen do opravdu působivé podoby a nejeden divák jistě také zatoužil usednout do starodávného křesla barokní knihovny a se sklenkou ořechovice v ruce zamyšleně hledět do plamenů krbu vzpomínajíc na předky a prošlá staletí. Jenže na těch sídlech byla fakt kosa a krby či později kachlová kamna neměla moc šancí ty obří prostory s vysokými stropy zvláště v zimě alepoň vyhřát na slušnou míru. Já tu kosu úplně cítil... Sám děj nabízí mnoho veselých situací a hlášek, člověk se však u nich tak nějak ale neměl až tak moc velkou potřebu smát. Byť někteří v kině řvali smíchy. V závěru dojde k podivnému a špatně uvěřitelnému prozření paní hraběnky, která byla od prvopočátku nejcizejší element a měla k zámku negativní vztah. Hynek Čermák podal svůj standardní komediální výkon, Liška si zase po čase střihnul tak trochu blba, Balzerová byla skvělá. Výborný a typově skvěle zvolený byl pan Pechlát v roli kastelána a hlavně hezoučká mlaďoučká Yvona Stolařová v roli Marie III. Jako by vypadla z oka Elišce z Pelíšků ! :-). Zaujala i příjemná hudba Michal Ničíka, který bůhví proč není uveden v hlavních informacích nad obsahem. Celý film se nese v takovém neagresívním duchu, je plný sněhu a vánoc a já si myslím, že nám pan Vejdělek připravil další vánoční film, kterým nás na vánoce budou televize obšťastňovat v následujících zimách. Celkově je to za dva muflony, ale vzhledem ke stavu konkurenčních komedií jednoho přidám, páč to bylo takové celkem milé. * * * (29.10.2019)

Strašnej průšvih. Vejdělek stvořil zas další vejdělkovinu - nudnou, humoru prostou a zaměnitelnou s jakýmkoli svým výtvorem. Bohužel. Že s knižní předlohou tato Poslední aristokratka nemá kromě jmen postav a faktu, že restituovali zámek, nic společného, by nevadilo tolik, kdyby vzniklo něco zábavného a vtipného. Ani omylem. Zatímco Bočkova tetralogie je napsaná v duchu fantastické nadsázky jako vystřižené od Švandrlíka, film se bere vážně, takže do něj vůbec nezapadají nerealistické postavy na hraně karikatury a trapnosti, a vůbec nedává smysl. Spoustu blbostí z filmu vypsal do své recenze František Fuka, takže ho nebudu tady papouškovat, jen dodám, že jak s ním většinou nesouhlasím, tady má bohužel pravdu. Přemýšlím, zda je co vyzdvihnout - snad možná příjemnou vánoční atmosféru, fajn soundtrack složený z mozartovské klasiky (teda do naprosto zrůdné titulkové písničky od No Name - jak v kině vždy sedím do konce titulků, tahle příšernost mě snad poprvý vyhnala ze sedadla dřív), milé překvapení v podobě přesvědčivé Yvony Stolařové - a tím to hasne. Humor z nefunkčních pokusů o hlášky, trapné postavičky jako z Účastníků zájezdu, naprosto debilní rozuzlení zápletky s prodejem zámku, dokonce přišlo i zklamání z jindy skvělé Smutného kamery - v Aristokratce se opakují stereotypní letecké pohledy na zasněžený zámek a tím to hasne, prostě bez nápadu. Tak na mě ostatně film působil celkově: jako kdyby se Vejdělek, Smutný a prostě všichni u natáčení nudili, odvedli povinný standard s vidinou "vyděláme prachy na zfilmování bestselleru, takže je jedno, že to bude debilita, kvůli názvu na to lidi stejně přijdou" a honem domů. Když jsem se při novinářský projekci začal nudit fakt už strašně moc a poprvé se podíval na hodinky, vyděsilo mě, že uteklo teprve 30 ze 110 minut stopáže. A to je fakt průser. (24.10.2019)