Poslední aristokratka

Rozhodol som sa tento rok dať ešte jednu šancu československej kinematografii. Alebo presnejšie, s návštevou kina. Akosi som nemal tohto roku šťastie na kvalitné československé snímky, no veci sa trošku zmenili po tom, čo som zistil, že film "Poslední Aristokratka" napísal a režíroval Jiří Vejdělek. Človek, ktorý je zodpovedný za filmy, ktoré sa mi veľmi páčili a preto som si povedal, že tomu dám šancu. Takže sme s manželkou kúpili lístky, posadili sa v kine a odchádzali sme konečne obaja spokojní. Tento film ma pobavil. A smial som sa na ňom skoro po celú dobu. Príbeh je jednoduchší, no humor ma skutočne vie veľmi dobre pobaviť. Mám rád postavy v tomto filme, pobavili ma jednotlivé situácie, no je pravda, že niektoré fóry boli tak trošku nasilu. Ako napríklad stratené plechovky arašidov. Mal som pocit, že to do filmu dávať ani nejako nemuseli. Okrem toho si myslím, že film sa musí odohrávať niekedy v období medzi rokmi 1990 až 2001. Dôvody sú tie, že jazdia ešte staré autobusy, auto nášho právnika a najmä keď sa pozerá cez okno lietadla na New York, dvojičky ešte stoja. Odhadol som to tak na rok 1995. Postavy sú podľa mňa vtipné. Kastelán Josef si snáď všetky scénky pre seba uchmatol a rovnako aj Pavel Liška ako hypochondrický údržbár. Ale mám rád aj pani Tichú a ako si postupne vybuduje priateľstvo s mladou Máriou. A ako sa rozhodnú všetci, že bude najlepšie zámok zachrániť. Okrem toho skvelé gagy ako napríklad nacistický záchod so špeciálnym splachovadlom. To je skutočne skvelé. Alebo aj scénka, kde Anna Polívková hovorí, že s aristokratmi nepocestuje lietadlom (dôvod neprezradím). Pre mňa ide o jednu z najlepších komédii tohto roku. Lebo som sa na nej skutočne najviac od srdca nasmial. Vejdělkov humor mi proste sedí. A teším sa, s čím príde nabudúce. Hodnotenie: A (27.10.2019)

„Vy myslete na to pěkné, co vás čeká. Tady už se na vás všichni moc těší.“ Zas tak moc ne…Po zkušenostech s Vejdělkovými filmy posledních let (z nich je každý další ještě o něco slabší než ten předchozí), jsem měl malá očekávání. A překvapení se nekonalo. Fakt, že jsem se poprvé zasmál až v 18. minutě, nevěstil nic dobrého. Jenže těch míst k zasmání už příliš nepřibylo, a to je i na zcela nenáročnou komedii dost málo. Ve výsledku tak nebavily ani hlášky či situace, ale čistě postavy a pár jejich světlých momentů. Ještě se ctí to ustáli elegantní Procházková („V mém chovu není slabších kusů.“), „původní“ Pechlát, Balzerová s ořechovkou a hypochondr Liška (když zrovna nezpíval). Ostatní šeď, na opačné straně naopak Dyková, která měla přesně 1 dobrou scénu s husím „hambáčem“, jinak to u ní byla čirá tragédie (a ta trvá už pár let). Částečně to vytahuje nahoru technická stránka (hudba, kamera, kostýmy), ale když si film porovnám s předchozí rovněž poměrně slabou Tátovou volhou, sklouznu tentokrát jen ke 2*. (01.03.2020)

Etablovaný režisér a scenárista Jiří Vejdělek tak dlouho chodil s humorným džbánem pro dobrou vodu ke scenáristické studni, až si jednoho dne napumpoval krev, "modrou" krev. A s touhle pro něj neprověřenou kapalinou zkrátka neuměl pracovat. Naředená "modrá" krev mu ztuhla, humor vyschl a zápletka jaksi nikde. Film má cca 110 minut a už někde za svojí polovinou se ztrácí v absolutní jednotvárnosti a předvídatelnosti dění, nejednou je znát i literární původ díla, z něhož se vychází, načež převládá křečovitě urputná snaha vdechnout knižním stránkám filmový život. Jestliže jeho režie kdysi fungovala v humorném (p)ohledu v též literárně vzešlých Účastnících zájezdu, to samé se už nepodařilo aplikovat do téhle smėsky všeho nevtipného a nezábavného. A styční herci, Pavel Liška coby údržbář hypochondr, symbolická rolička Anny Polívkové coby účastnice letu či Martin Pechlát jako důstojný kastelán už jsou jen zašlou vzpomínkou na svěží humor. Z jiných Vejdělkových filmů přispěchala hospodyně Elišky Balzerové. Zpustlým zdím zděděného panství Kostka nyní šéfuje hodná rodinka z New Yorku ve složení táta Hynek Čermák, máma Tatiana Dyková a dcera Yvona Stolařová. Dohromady nic světoborného na poli komedie nepředvedou, se "služebnictvem" na zámku se domluví perfektní plynnou češtinou a nejhustší zápletkou z celého filmu je dávná rodová kletba, která nenechá žádnou pannu aristokratku v klidu. Ano, onou poslední ohroženou aristokratkou je debutující Yvona Stolařová. A každý chátrající zámek je také dobré zprovoznit a otevřít pro veřejnost, aby bylo dost financí na plánovanou renovaci. Osvědčené režijní metody Jiřího Vejdělka náhle postrádají svůj striktní řád a promyšlenou strukturu. Mnohé scény dávají tušit, že budou (humorně) vypointované, ale nestane se tak. Film rozhodně nepůsobí, že by trpěl finančními nedostatky. Není proč si stěžovat na kameru Vladimíra Smutného, kulisy zámku mají originálně stylizovaný ráz a najde se i špetka neotřelé režijní formy. Celkově je ovšem ráz a průběh filmu zcela monotónní, Hynek Čermák mně do role hodného hraběte příliš nepasoval a vzešel z toho průměrný film, který trpí slabým scénářem, nepravděpodobným vývojem postav (viz Tatiana Dyková) a nedostatkem humoru, ten trapně sitcomový převládal. 5/10 (09.05.2020)

Nechápu, kde Boček přišel na to, že by měl vedle kastelánování taky psát knihy, ta jeho předloha bude všeho naprostá sračka, soudě dle její filmové adaptace i toho, že tu látku dál roztahuje do dalších knih. Vlastně i nechápu, proč v roce 2012 někdo napsal knihu na téma tak bytostně spjaté s ranými 90. lety, dle vysokých prodejů celé té série se ale zdá, že české čtenářstvo, odjakživa milující humoristickou literaturu, se podobnými úvahami nijak nezatěžuje, hlavně když je u čeho se odreagovat. Osobně mi v tom filmu nepřišlo vtipné v podstatě nic, ty postavy jsou zcela stupidní, skoro mě to uspalo, jak jsem se u toho nudil, hraje v tom příšerná hudba, obsazeno je to samými notoricky okoukanými hereckými tvářemi, a celkově mám prostě problém s filmem, kde rodilé Američany hrají čeští herci mluvící dokonalou češtinou, protože prostě tenhle nepodstatný detail jaksi ignorovat nemůžu, a od filmů čekám trochu víc, než že jejich jedinou ambicí bude snaha pobavit (nadto humorem, jehož zábavnost v tomto případě považuji za velmi diskutabilní). U Vejdělka mě nijak nepřekvapuje, že se této pokleslé látky chopil, a osobně jsem se u Poslední aristokratky jen utvrdil v tom, že jeho další filmy lze s ledovým klidem ignorovat. (14.04.2021)

Letní kino na Vinohradech/// Obsazení 9/10 Děj 7/10 Hudba 8/10 Prostředí 8/10/// PLUS: zábavné a v mnoha situacích překvapivě vtipné, vlastně co záběr a scéna, tak vždy nabízí několik (spíš situačních) vtipů naráz, dobře zahrané (Čermák opět dokazuje, že umí i komediální roli), Eliška Balzerová byla roztomilá, Yvona Stolařová přirozená a sympatická a Liška, ten byl zase Liška, potěšila mě účast Zdenky Procházkové, hudba poctivě doplňovala atmosféru MÍNUS: jiný by řekl, že hudba byla návodná, vtipy laciné, Tatiana Dyková přehrávala (už zase), scénář a vývoj příběhu prostý, zápletka vesměs žádná a možná nechybí moc k tomu, aby to byla jen standardní česká komedie/// Shrnutí: Čekal jsem právě ten standard, ale nakonec jsem se příjemně po celou dobu bavil. Je to vlastně taková pohádka, které musíte ledasco prominout, ale v dobrém kolektivu (v sále) s dobře naladěnými kamarády (diváky) může být snímek zábavnou podívanou./// Celkem 77%/// (31.08.2020)