Na samotě u lesa

Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. (05.11.2007)

Menzelova poetika nie je síce pre mňa to pravé, ale poetiku Na samotě u lesa by som skôr nazval svěrákovsko- smoljakovskou. Je to vlastne taký ich vydarený mix. Pokiaľ sa porovnával s chuťou kontrast vidieckeho a mestského života pred mnohými desaťročiami, tak z dnešného hľadiska mi ten svet vtedajšieho mesta pripadá ešte vo väčšom kontraste k mestu dnešnému. To sa týka aj medziľudských vzťahov. Hlášky sú skôr na mierne pousmiatie, ako na ich opakovanie na nasledujúci deň v práci kolegom, čo vnímam u českého filmu skôr ako plus. Príliš sa tam toho neudeje, život na dedine je pomalý, lepšie povedané kľudný (pokiaľ niekto nezačne v noci hrať na husliach). Myslím, že ho stojí okúsiť aj za tých pár bĺch. Dáte si potom na štípance púder a bude všetko v poriadku. 70%. (03.06.2014)

70% ,,Rano nas budi deda cirkularem a v noci hra na housle, takhle jsem si dovolenou nepredstavovala". Prijemna ceska rodinna komedia, ktora mi sprijemnila dnesne popoludnie. Skoda len, ze oficialny text distributora mi kompletne prezradil cely film az po zaverecne titulky. Cakal som, ze je to len do polovice filmu a ze pani Lavičková v podani Daniely Kolářovej vybuchne od zlosti, ked uvidi dedka zase na chalupe zdraveho ako rybicku. Ale nevadi, je tu spusta klasickych komickych dialogov, ktore stoja za to a preto mam rad Zdeňka Svěráka. ______ Josef Kemr - (Komárek) +++ Zdeněk Svěrák - (Lavička) +++ Daniela Kolářová - (Lavičková) +++ Marta Hradílková - (Zuzana) +++ Martin Hradílek - (Petr) +++ Ladislav Smoljak - (Zvon) +++ Naďa Urbánková - (Zvonová) +++ Jan Tříska - (Dr. Houdek) +++ Zdeněk Blažek - (Hruška) +++ František Řehák - (Lorenc) +++ Václav Trégl - (Vondruška) +++ Hudba: Jiří Šust +++ (05.08.2008)

Jiřího Menzela už dlho považujem za jedného z najlepších českých, filmových režisérov. Vážim si a rešpektujem všetky jeho diela, pod ktorými je podpísaný. No do absolutnej top trojky radím tieto kúsky: "Ostro sledované vlaky", "Vesničko má středisková" a "Na samote u lesa". Posledne menovaná trpká komédia je výborne natočený, príjemný film, čo som videl už nespočet krát a vždy som sa pri ňom dokázal zabaviť. Herecký výkon Josefa Kemra je obdivuhodný. Patril ku generácii famóznych českých hercov, ktorí boli schopní zahrať prakticky všetko takým spôsobom, že divákovi behali po chrbáte zimomriavky. **** (11.09.2011)

Menzel a "svěrákovský" humor nejdou až tak dohromady. Vzájemně si překáží a jejich vzájemná koexistence brání většímu přesahu, na který jsem u Menzelových filmů zvyklý. Vyzkoušet si něco jiného, co režijně není až tak u Menzela obvyklé, je sice pěkné, ale natlačení "cimrmanovského" humoru nebylo až tak šťastné, alespoň ne pro mě. Jistě, legendárními hláškami se nešetří a herci jsou bezchybní, ale od poloviny jsem se u filmu vzhledem k jeho monotónnosti začínal nudit a závěr filmu mně připadal z kategorie odfláklých. Rovněž hudba byla taková až moc úzkostně melancholická, a čím více se film blížil k závěru, tím byl stále méně vtipný. 50% (07.09.2010)