Na samotě u lesa

Menzelova poetika nie je síce pre mňa to pravé, ale poetiku Na samotě u lesa by som skôr nazval svěrákovsko- smoljakovskou. Je to vlastne taký ich vydarený mix. Pokiaľ sa porovnával s chuťou kontrast vidieckeho a mestského života pred mnohými desaťročiami, tak z dnešného hľadiska mi ten svet vtedajšieho mesta pripadá ešte vo väčšom kontraste k mestu dnešnému. To sa týka aj medziľudských vzťahov. Hlášky sú skôr na mierne pousmiatie, ako na ich opakovanie na nasledujúci deň v práci kolegom, čo vnímam u českého filmu skôr ako plus. Príliš sa tam toho neudeje, život na dedine je pomalý, lepšie povedané kľudný (pokiaľ niekto nezačne v noci hrať na husliach). Myslím, že ho stojí okúsiť aj za tých pár bĺch. Dáte si potom na štípance púder a bude všetko v poriadku. 70%. (03.06.2014)

Ďalšia z českých komédií, v ktorej hodnotení sa rozchádzam s väčšinou. Nečudujem sa a ani ma to nemrzí. Na samotě u lesa je film vzniknutý z málokedy nefungujúcej spolupráce tria Menzel-Smoljak-Svěrák, témou vyhovujúci normalizačným cenzorom, oslovujúci nielen cimrmanológov, ale väčšinu Čechov, ktorí v ňom okrem zapamätateľných a v zahraničí ťažko pochopiteľných hlášok, nachádzajú i časť seba, pričom nie je rozhodujúce, či patria k Pražákom, venkovanom, šoférom, ktorých nesmie predbehnúť nikto na Trabante a pod. Film úspešný a napriek tomu chvíľami nudiaci. Film, na ktorom obdivujem iba to, že jeho popularitu nezničilo ani nekonečné reprízovanie na všetkých kanáloch. (15.01.2011)

Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. (05.11.2007)

"Radime, vejš.." Úžasný film Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Krásný pohled na měšťáckou rodinu, která si pořídí chaloupku na vesnické samotě. Spousta momentů, které zahřejí u srdce, když si člověk uvědomí, že jsou nedílnou součástí každého (ne)obyčejného života. S podobnou grácií, jako například Homolkovi, nám tu autoři předkládají spoutu veselých scén, které jsme určitě zažili i my. Bezesporu jedna z nejlepších komedií, která zdobí českou kinematografii. 95% (06.06.2010)

No co k tomuto výbornému a snad nikdy neokoukatelnému českému filmu (mimochodem typicky českému), ještě více napsat...? Ukázkový příklad toho že kvalitní divácké filmy se dají točit v každé době (a může to být i bez politiky, nebo přímo politických objednávek), záleží však na samostatných tvůrcích a samozřejmě se to musí i tak trochu umět..Zde autorská dvojice cimrmanologu Svěrák a Smoljak ve spolupráci s renomovaným Jiřím Menzelem se ukázala více než velmi šťastná..Byl to vlastně takový obyčejný film, ale o to víc reálný v životních zážitcích obou scénáristů, v tomto případě tvůrci zúročili své chalupářské zkušenosti, společně s docela dobře podanou rodinou-jako základem každého státu..Nesmrtelný film, od začátku až dokonce prošpikovaný známými scénami a momenty (které zná divák už dnes nazpaměť), jako například (povídka o vodníkovi, na podzim prodám kravku a na jaře už nezaseju, umřel pan Pokorný nebo pan nebožtík? stavitel na kolečkovém křesle, který projede seníkem, psí blechy na lidech, která na člověka nejdou atd..atd...), a především vtipnými glosami a hláškami, které dnes už zlidověly viz. chčije a chčije. V nich tu ale jasně vítězí starý děda Komárek-vesnický samorost-kterému žádná práce není cizí a ještě všechny kolem udivuje jak svým elánem s chutí do života, tak svými životními a především vesnicko-pracovními zkušenostmi, o kterých rodina velkoměšťáků z Prahy nemá ani šajnu, a sami se tak střetávají s životem na vesnicí, se zvyky a obyčeji :-)) Ve filmu si mimo jiné zahráli i herecké legendy František Kovářík (otec samotného Komárka-tehdy 90.letý ! ) a starý Vondruška (Václav Trégl-který ten rok a to ve svých 74.letech si stihl zahrát ještě v dalších čtyřech filmech !). Klasika která nikoho neurazí, a nenajdete v ní ani žádné jiné vulgárnosti. TOP 20 ČESKÉHO FILMU. (02.08.2007)