Konec starých časů

Film, který můžu vidět kdykoliv a kvůli němu už jsem byl asi 3x na zámku Krásný Dvůr:-) Doporučuji jak film, tak zámek a park. Výkony všech herců, i v těch nejmenších rolí jsou bravurní. Za zmínku stojí např. František Řehák,který sice skoro nemluví,ale stačí sledovat jeho výrazy ve tváři - mluví za vše. (18.08.2003)

Někdy minulý týden jsem při procházení ČSFD na tento film náhodně narazil. Včera jsem zjistil, že se vysílá v primetimu na Televizi Seznam. Proto jsem neváhal a koukl se na něj. Už předtím jsem to spletl a myslel jsem si, že to je adaptace stejnojmenného románu Jaroslava Žáka, který se krátce uváděl v „mém domovském“ libereckém divadle (zajímavostí na tom je, že příběh je vyprávěn z pohledu psa Flotýnka). Když jsem teda zjistil, že je to adaptace dle Vladislava Vančury, tak jsem se toho trochu obával. Jeho Rozmarné léto mě vůbec nezaujalo, ale kouká, že jsem ho buď zapomněl hodnotit, nebo ho zkrátka nechtěl vidět poté, co jsem si předlohu přečetl. Naštěstí se jedná o velmi vtipný film. Moc nechybělo k plnému hodnocení. Největší pozornost si právem strhává nedávno zesnulý Josef Abrhám (kníže Alexej Megalrogov). Ale vtip a všeobecnou zábavu vytvářejí i další herci. Je to opět sestava známých českých herců. Zajímavé je, že Michaela (Barbora Leichnerová) má ve filmu jen velmi málo textu. Dobré bylo obsazení francouzské vychovatelky Suzanne rodilou Francouzkou Chantal Poullain. Hodně se mi líbila druhá šermířská scéna mezi Janem Hrušínským (Jan Lhota) a J. Abrhámem. Vypadalo to, že byla natočena na jeden záběr. A na závěr hlavní kuchařka a hospodyně Františka (Stella Zázvorková) některé postavy vyháněla koštětem. Velmi jsem se pobavil. (10.08.2022)

Krásné dílo, které ve filmografii Jiřího Menzela zasluhuje pozornost a to pro odvahu znovu zvolit předlohu Vladislava Vančury a pojmout ji filmovým básnickým jazykem, který vše krásně zarámuje a dodá punc starých časů. Jako zamyšlení nad koncem jedné éry a začátkem druhé obstojí na výbornou a člověk si uvědomí, kteří herci starší generace dokázali dát do svých rolí eleganci a důstojnost. Taková herecká generace se nevrátí a je to veliká škoda, poklad, který nám v takovýchto filmech zanechala se naštěstí uchová a budeme se jím moci kochat na věčné časy. (18.05.2013)

Neinteligentní, nelogický a slizce prasácký humor, který nepřísluší zápletce, nedejbože Vančurově předloze, ale vychází z benevolence a nevkusu autora filmu, a snaha nenápadně to natočit tak, aby se nikdo nenadřel, ale nadělalo se hodně muziky, mě tu bolí až fyzicky. Menzel nikdy nebyl můj oblíbenec, těch několik málo vydařených kusů se mu podle mého povedlo proto, že to svým železným jemnocitem, logikou a ironií zachraňovali přísnější a morálnější autority jako Václav Havel (Žebrácká opera), Zdeněk Svěrák (Na samotě, Vesničko...) a jiní, a naopak Konec starých časů a Obsluhoval jsem... řadím mezi nejtrapnější přehmaty v posuzování, co patří mezi vyšší české filmové umění. Je mi líto, že na Vančuru sahal tak často zrovna on, protože jen opájel publikum větami, jimž vlastně nerozuměl, a zasazoval je do kontextu, kde z nich svévolně dělal skoro absurdní laciný poetistický kontrapunkt. To, čeho tím chtěl dosahovat, uměl jen Hrabal. Menzel byl v mých očích pucflekem mistrů slovesného umění, kteří ho o celou míru pochopení převyšovali integritou a morálkou a jejichž práci dělal medvědí službu. *** Nečekala jsem, že si to s Menzelem vyřídím zrovna u tohohle filmu, který jsem si pustila z nostalgie po Abrhámovi, ale budiž, jednou to asi přijít muselo. *~ (27.05.2022)

Postupné vyznívání éry pozdně komunistické kinematografie hraného filmu je datovatelné do let 1988/89-1991/93. Je to období nostalgie a lítosti, vyklízení pracně dobytých pozic, likvidace její technické základny (např. laboratoří) a nosných částí filmové výroby i tvorby a tím vším i neodůvodněný, chorobný ústup kvality. KONEC STARÝCH ČASŮ, tato vančurovská reflexe jednoho z nejlyričtějších a nejhlubších českých režisérů, je podobně truchlivou bilancí prasečkářství prvorepublikového agrárnictví. Bláznivý kníže, jehož nejsilnějším rysem je přesvědčivá nepřesvědčivost, sám o sobě figura prolezlá úpadkem ve všech jeho představitelných polohách a projevech, je jakýmsi kontrapunktem hrdinů děl jako MARKÉTA LAZAROVÁ, v nichž v minulosti svého šlechtického rodu hledá levicový intelektuál, komunistický socialista a zbraslavský lékař záchytné body opačného typu. To všechno včetně v posunu zpracované výrazné vančurovské češtiny dokázali autoři Jiří Blažek a Jiří Menzel dostat do pozoruhodného díla, která poprávu patří do galerie špiček tohoto českého oskarového režiséra. Jedno jeho gesto dokonale splývá se světem hrdinů KONCE: o několik let později na filmovém festivalu, zachráněném po několikaletém úsilí pro Karlovy Vary, okázale ztluče producenta, neschopného vyhovět potřebám dvou předních českých režisérů (Menzela a Kachyni) usilujících o zfilmování pro změnu hrabalovského literárního tématu. (24.02.2008)