Gwen

Kurnik, to je teď nějaká epidemie filmů „věřící rodina na farmě čelí zlu a Bůh je nechá na holičkách“? Navíc tohle, na rozdíl od Čarodějnice, NENÍ horor, to je sociální depresivní drama jak od Dickense (i když ten i v nuzných podmínkách dokázal najít pro své postavy něco milého a příjemného) o tom, jak chce těžební společnost farmu, a ženská se dvěma dětmi ji nechce prodat. A vlastně ani nevím proč, když jediným důvodem bylo udržet ji pro manžela, až se vrátí z války na Krymu SPOILER, SPOILER, a pak zjistíme, že umřel hned na začátku války. Je tu zajímavá krajina, nejspíše Severní Irsko, to nikdy nezklame. Ale opět multikulti jen dva prstíčky strčíme - je zde černošský doktor! (v době, kdy černoši sloužili Britům jako podřadní sluhové), a aby se neřeklo, jeden člověk v kostele má zrzavé vlasy. Rodina strádá, ale obě dcery jsou vyžrané jak čuníci - to nenašli tvůrci nějaké mladé herečky hubené jak lunt, abych jim to věřil? A celkově jsou charaktery jen černé a bílé, nic mezitím, dokonce i ten syn nijak nereaguje na zvěrstva svého otce (to dcera na smrt koně reaguje zase přehnaně), i když v kostele po dceři pokukoval a málem si od ní koupil svazek mrkví na trhu. Tak má nějaké city, nebo ne? Tyhlety agitky proti věřícím, zabalené do mysteriózního hávu, už mi vážně lezou krkem. Celé je to tak odtažité, že je mi závěrečná scéna a osudy těch lidí šumák. Ale ještě, že to netočil Bela Tarr, to by to trvalo tři hodiny. (08.11.2019)

Temné sociální drama o rodině, žijící v horách na farmě, rozhodně hororem není, působivým pomalým příběhem s pochmurnou atmosférou je. Matka se dvěma dcerami zoufale drží farmu, kterou by ráda důlní společnost. Raný kapitalismus v nejčistší podobě jde za svým cílem i přes mrtvoly. Starší Gwen se opravdu snaží, ale výsledkem je jedna bota za druhou. Zatímco matka se uchyluje k pohanským rituálům, Gwen se modlí ke křesťanskému Bohovi. Kříž v plamenech pak symbolizuje zoufalství a zlobu vůči tomu, kdo nedokáže nebo nechce vroucné modlitby vyslyšet. Mlha, černé mraky a jedna bouře za druhou podtrhávají baladičnost příběhu směřujícího k tragédii. Vizuálně krásný syrový film, kde obrazy postav osvícených jen plameny svíček připomenou barokní šerosvit. Spíše pro okrajové publikum. (21.12.2019)

Výborná, temná, mrazivá atmosféra. Ano, atmosféra je tu na prvním místě v čele s roztomilou Eleanor Worthington-Cox, ale to je asi tak všechno. I přesto, že se film celkem táhnul, tak po hodině jsem se podíval kolik zbývá a celkem mě překvapilo, jak to uteklo. Čekal jsem nějaké vyvrcholení, ale žádné nepřišlo. Finále je pouze smutné. (vlastně celý je to smutný) Celkově, ač to nerad píšu, tak je Gwen filmem o ničem (Nebo není ?) Atmosféra - Gwen - prostředí = 3* Dvojka by mohla být pořádná Revenge jízda ne ? :o) (05.01.2020)

Jakožto zdejší hororový expert mohu s potěšením konstatovat, že mnou adorovaný folk horror subžánr prochází v posledních letech nebývalou renesancí, k čemuž podstatnou měrou přispělo i několik úchvatných debutů: R. Eggers (The Witch), L. Feigelfeld (Hagazussa) či E. Tammi (The Wind). Bylo tak jen otázkou času, kdy se tato vybraná společnost rozroste o další jméno. Ve výše uvedených hororech tvoří přírodní krajina silný estetický vizuální prvek, avšak William McGregor ji ve své vydařené prvotině povýšil na hybatele veškerého dění. Stává se zde hlavním původcem bezútěšné atmosféry, za což vděčíme perfektnímu zvukovému designu a bezpočtu dlouhých širokoúhlých záběrů. A vystupuje tu rovněž v roli činitele, jenž zásadním způsobem determinuje psychiku dospívající Gwen, z jejíž perspektivy je celý příběh vyprávěn. Není divu, že se velmi rychle ocitáme ve stejném stavu akutního diskomfortu, v jakém se po četných ranách osudu nachází i sama hrdinka. Závěrem dodávám, že Gwen klade na diváka mnohonásobně větší požadavky než běžná mainstreamová produkce a jako takový tedy rozhodně není určen laickému publiku. Ode mě si tento nadmíru povedený hororový debut vysloužil čtyři silnější hvězdy. (07.08.2019)

Spomedzi literárnych žánrov by tomuto dielu najlepšie zodpovedala balada. Pochmúrna sociálna balada, v ktorej chudobnému aj z hrnca vykypí. Smrť je priam hmatateľne prítomná a javí sa v krehkej existencii matky a dvoch dcér vlastne jedinou istotou. Chce to obrovskú silu, neprepadnúť zúfalstvu. Psychológia ako veda je ešte len v plienkach a v dobe všeobecnej pauperizácie spoločnosti by aj tak nebolo v jej silách všetkým pomôcť. Nízke hodnotenie je mi záhadou a ide zrejme na vrub toho, že ľudia od filmu očakávali horor. Horor to však nie je, jedine ak by sme za horor považovali celkovú ľudskú existenciu. (22.12.2019)