Hodinářův učeň

Padme potěšena, jedná se o milou a příjemnou pohádku, ve které je možné vše a to se právě jen v pohádkách smí. Velice si cením kreativity tvůrců s neokoukanými nápady, ať už jsou to kukačky, motýlci, hodinky atd. Místa natáčení, mně důvěrně známá, vyloudila úsměv na rtu a hřejivý pocit u srdíčka nad krásou naší země. Po herecké stránce bez výhrad, pan Viktor Preiss v kvalitě A+, dvojka Plesl-Neužil pobavila parádně, k tomu zajímavá a nepřehlédnutelná Pavlína Štorková. (21.12.2019)

Podařená česká pohádka, kterých je za poslední roky velký nedostatek. Co se týče hereckých výkonů, tak musím pochválit V. Preisse, M. Krobota a J. Žáčka. Naopak co nebudu chválit je herecký výkon J. Plodkové, která těžce přehrávala. Chyba je to především režisérky, která jí měla říct, že tohle už je moc. Jinak, ale spokojenost. (26.12.2019)

Sudičkové byli milí a sympatičtí, což se nedá říct o jejich sestře Lichoradce, která byla rovným dílem šeredná jako afektovaná, což není nic jiného, než běžné atributy její představitelky. Mezi Laurou a Urbanem to nejiskří ani tak, jako mezi mým ukazovákem a tlačítkem výtahu v obchoďáku. Pak jakákoliv pouť za účelem sňatku těch dvou nedává smysl, protože proč by kdokoliv zvedl zadek kvůli něčemu, co není důležité ani jako krajíc chleba k svačině? (27.12.2020)

Docela čumím, jak nadhodnocený tenhle film od mých oblíbených či znalců filmu je. Stejně, jako hlavní hrdina vyjde a neví kam, je poslán a neví proč, i tahle pohádka bez nějaké zvláštní logiky za sebou staví jednotlivé scény. Pak se může stát, že určité postavy dojdou svému cíli v půlce vyprávění a místo aby pak vše šlo za sebou v rychlém sledu, děj je natahován až do neúměrnosti. Jediný, kdo se vyloženě odvázal, byla Jana Plodková, i ten Viktor Preiss mi připadal takový mdlý (kolik podobných rolí už hrál)! Za vynikající hudbu a celkem chytrou finální pointu, jaký že poklad to Urban vlastně dostal, přidávám hvězdu. Ať jsou tři, to je takový pohádkový číslo. (20.11.2019)

Česká pohádka HODINÁŘŮV UČEŇ (2019) je vskutku pozoruhodný film už tím, že dokázal dovést do extrému antické schéma, kdy všechny hlavní lidské postavy nejenže neprojdou vývojem, ale zůstávají až na plnění konkrétních úkolů nebývale pasivní - zatímco jejich kroky víceméně plně řídí hra/sázka postav nadpřirozených, případně pes! (Jedinou výjimkou je hrdinčina hladovka, ale i to je vlastně způsob řešení zadaného úkolu... pro změnu víceméně tím psem. :)) ___ To není coby východisko neobvyklé schéma, viz PRINC A VEČERNICE, S ČERTY NEJSOU ŽERTY či NESMRTELNÁ TETA, z hlediska hlavní postavy takhle funguje i většina verzí POPELKY. Vlastně je to tradice rozvíjena od antiky, kde lidské osudy řídily rozmary bohů... Nikde se v jeho celkové aplikaci a dovedení do důsledku podle mě (co jsem viděl) nedošlo v českém filmu tak daleko jako tady. ___ Nejde přitom o chybu a tu pozoruhodnost nemyslím jako sarkasmus, film tento koncept - Jitka Rudolfová byla obklopena dětmi, tak jsem se nemohl zeptat, jak moc vědomé to bylo - s postupným vývojem osnovy (ne postav) důmyslnými způsoby ozvláštňuje: (1) Za prvé mění aplikovaná inovativní schémata (včetně spirálového!), jimiž hrdina prochází na svém podivném kvestu za hodinkami, jež varují před smrtí. (2) Za druhé od pětadvacáté minuty intenzivně využívá sebepodporující síly vyprávění celého filmu v křížovém střihu, kdy se obě prostorově oddělené linie dění vzájemně umocňují - jedna soustavně rozvíjená, druhá epizodická. ___ Vezmeme-li navíc v potaz flashbacky, sny, příběh v příběhu, montáže, poctivě se vším všudy filmařsky realizovaný model záchrany na poslední chvíli a hru s funkcemi určitých postupů (světlo, široké objektivy, inscenování figur v rámu, zvukové efekty), navzdory určité repetitivnosti je HODINÁŘŮV UČEŇ vlastně mnohem chytřejší film, než by se na první pohled zdálo - a to zdánlivé popření základních dramaturgických pouček je na tom pro mě osobně nejvíc fascinující. (10.11.2019)