Návraty

Není to špatná sonda do různorodých "karakterů"..odráží život v jeho obyčejnosti...a myslím že prázdnota vztahů a beznaděj je zobrazována v nenápadné souvislosti s dobou po-okupační..nebo jinak : když má na sebe člověk očekávání která není schopen realizovat, nevychází sám se sebou (nemá se rád) pak nedokáže mít rád ani blízké kolem sebe... Skvostná smutná,melancholická ale ne beznadějná Fišerova hudba... (02.02.2014)

V nějakym dokumentu o Josefu Šebánkovi jsem viděl ukázku z tohoto filmu. To jsem teda netušil, že ta krátká ukázka bude v podstatě skoro celá jeho role. Kdybych to věděl, tak bych se na to asi nedíval. Jako nebyl to vyloženě špatnej film, ale kromě tý krátký epizody, kdy Šebánek slaví narozeniny, tam nebylo nic jinýho, co by mě nějak zaujalo. 40% (12.11.2014)

Slabé tři hvězdičky. Příběh z počátku normalizace a čistek v orgánech státní správy ukazuje různorodé charaktery lidí počátku 70. let, kdy je opět cítit, že jeden se bojí druhého. Hlavním hrdinou je mladý muž, autor jedné úspěšné knihy, který v době zmíněných čistek dobrovolně odchází dělat do knihkupectví. Provází ho neustálý pocit nenaplněnosti života, který vyústil v mimomanželskou známost a když se zdá, že rozvedené manželství už je skutečnou minulostí, jeho milá se zabije při autonehodě, a náš hrdina se s prosíkem vrací k rodině, aby dělal stejné chyby, je bezradný, nespokojený, bez cíle. Jenže manželka už poznala pravý opak svého manžela, mladého houslaře, člověka radostného a optimistického. Přestože se i ona nějaký čas snažila zachránit vztah k bývalému manželovi, nakonec se utíká k jistotě silného optimisty. - Herecky i scénáristicky nic moc, trochu z toho kouká ještě styl 60. let, trochu ale už na nás dýchá normalizace, která asi nedává možnost filmu více se rozvinout. A nakonec je to takové nijaké, skoro jako ty současná americká konverzační dramata uváděná většinou v našich divadlech... (02.02.2018)

,,Život už je někdy takovej, že mine tu pravou chvíli." Režiséra Václava Matějku minula "pravá chvíle" obrovského tvůrčího rozkvětu nové filmové vlny 60. let. Jeho pozdní autorská prvotina Nahota (1970) mne ale nesmírně zaujala a měla pro mne prakticky všechno, co od vynikajícího a působivého psychologického dramatu očekávám. V Návratech na svůj debut Matějka navazuje nejen obsazením Petra Čepka do hlavní role a výběrem hudebního skladatele, ale i řadou výrazných motivů návratu a opětovného odloučení v životě hlavní mužské postavy. Příběh muže, který se po nehodě své mladé partnerky vrací ke své bývalé ženě, nabízí spoustu působivých scén, v dramatické či jindy poetické atmosféře podtržené právě Fišerovou hudbou. Přesto mne Návraty zdaleka neoslovily tolik, jako Matějkův zmiňovaný debut a nepřipadají mi ničím osobité, výjimečné. Možná proto, že zde se již z intimní roviny často přechází i do roviny celospolečenské, která se ve filmu snaží na počátku normalizace zachytit jakási "morální selhání" lidí zúčastněných na Pražském jaru '68. Byť film tak činí bez tlačení na pílu v podobě násilného propagování ideologie a zaměřuje se na psychologii protagonistů, celý tenhle aspekt příběhu klouže hodně po povrchu a příliš mne neoslovil. Co mne naopak vedle hudby Luboše Fišera hodně oslovilo, byla pravidelná povídání mladé sestřičky se starým, životem zkušeným doktorem v podání Bohouška Záhorského. 60% (21.07.2020)

Normalizační návrat k osvědčeným hodnotám aneb Soudruzi, intelektuální rozkolísanost u nás nemá místo. 1) Rozvláčný pokus o psychologický film kazí normalizační estetika, která předstírá, že je vše v pořádku. Ale není. Paralela s právě probíhajícími čistkami je nabíledni._____ 2) K dojmu normalizačního díla přispívá i hudba jakoby vystřižená z dobových sovětských vztahových filmů._____ 3) Přesný komentář: fragre***. (24.08.2019)