Nelítostný souboj

Ke kvalitní akci přibyla i dobrá psychologie. Nejsilnější stránkou filmu je asi scénář, který se zabývá i soukromím policistů i lupičů. Člověk se pak i se "záporákem" dokáže lépe ztotožnit. Je vidět, že to jsou také jen lidé z masa a kostí. Skvělé obsazení, Al Pacino byl možná trochu výraznější než De Niro, ale zase méně sympatický. (04.08.2003)

Pro mě je tohle asi trochu zbytečnej remake, protože originál z roku 1989 se mi líbil o trochu víc. Asi chápu, proč Michael Mann tenhle remake natočil, ale nechápu, proč to má 3 hodiny. Film má proti originálu skoro dvojnásobnou dýlku, ale ono se tam vlastně nic moc navíc nestane. Je tam plno vedlejších a úplně zbytečnejch postav, plno rozhovorů o ničem, atd... Třeba postava policajta tady má nevlastní dceru, která dostává docela dost prostoru. Ale ta dcera je tam jaksi zbytečná. Proč tam je, když originál si bez tý postavy vystačil? Já fakt nevim. Ke konci jsem se už docela nudil. Jinak konec je tady taky jinej, ale ten v originále mi taky přišel lepší. Nechci říct, že by to snad byl špatnej film, rozhodně to stojí za vidění už jenom kvůli hercům, ale na víc jak 3 hvězdy to prostě nevidim. Kdybych originál neznal, tak možná ty 4 dám. (24.07.2023)

Jsem rád, když se mi některý film líbí. Je mi strašně příjemně, když mne některý nadchne. A je mi nádherně, pokud mě nějaký ohromí. A tak se stalo v případě "Nelítostného souboje". Al Pacino a Robert De Niro, dva Italoameričané, dvě hvězdy stříbrného plátna a dvě ikony (nejen) 70. let. Jeden hraje poldu, druhý gangstera. Stejně možná trochu podezřívám autory scénáře, že film je pokusem dát proti sobě v jednom filmu Serpica a Noodlese. A to je dobře. Coby protivníci jsou oba absolutně vyrovnaní. Vincent je vynikající policista a určitě ne špatný člověk, přesto je to fanatik do své práce, jejíž se stal obětí a s ním i několik jeho manželství. Neil je chladnokrevný bankovní lupič, na druhou stranu muž, který stojí nohama pevně na zemi a nezabíjí, pokud to není nezbytně nutné. Co se týče herectví - u obou se dalo čekat maximum a taky se tak stalo (i když De Niro neměl paradoxně moc gest na to, aby mohl nějak extra vyniknout). Ovšem i ostatní jsou skvělí, Valem Kilmerem počínaje a Kevinem Gagem konče. Velký dík a možná ten největší patří režiséru Michaelu Mannovi. Již svého "Posledního Mohykána" natočil naprosto perfektně, bez jediné nudné scény. A taky se stalo i v případě tohoto tříhodiňáků. Není to sice nijak moc dynamická podívaná (ale ani neměla být - není to akční film), ovšem na všechno je času dost, všechno se musí pořádně prozkoumat, promyslet a když se začně jednat, stojí to za to. Mohutná přestřelka ve druhé třetině bez hudby, pouze za zvuku kulek - na to se nedá zapomenout. A už vůbec ne na závěrečnou půlhodinu, kterou dokáže Michael Mann vygradovat snad vždycky (včetně "běžeckých" finále). Na závěr jsem měl stažené hrdlo a málem jsem začal tleskat. Ne proto jak to dopadlo (to mi bylo paradoxně i trošku jedno), ale kvůli poctivosti, opravdovosti a chlapskosti snímku. Oživlá 70. léta. Žádné kecy na závěr. Pár výstřelů a šmitec. "Nelítostný souboj" je tříhodinová pocta oldschoolovým 70. letům. (15.06.2008)

Naprosto dokonalý akční film. Nelítostný souboj je skutečná špička akčního žánru, skvělí herci, výborný scénář, trocha psychologie, dynamika, napětí, akce... (zvláště v porovnání s tímhle filmem jasně vystoupí důvody, proč se třeba Bayova Skála, neřku-li Armageddon, víceméně blíží k pouhému přeslazenému akčně patetickému blábolu s přemírou nesmyslně akcentovaného amerického patriotismu...) Podobné filmy: Collateral, Ronin, Dějiny násilí (27.05.2007)

Arcidílo. Každý záběr je geniální, každý do posledního - jak inscenačně, tak opticky. ____ Domnívám se, že za kvalitu a specifičnost filmu můžou především uměle prodlužované záběry, konzervující v sobě dění jako mouchu v jantaru. Mann nechává kupř. po každé replice ještě chvíli běžet čas a občas počká, než dá druhé postavě příležitost zareagovat. Jako by film neustále meditoval a běžel v nepřiznaném spirituálním módu. Dopomáhá tomu i zvolený OST. ____ S Heat se vážou mj. mazaný přechody mezi scénami. Kupříkladu (i) hrdina odchází z letiště – střih – záběr na jeho boty – střih – hrdina vchází do budovy vzdálené od letiště desítky kilometrů. Nebo (ii) hrdina odchází po dialogu a nasedá do auta – střih – záběr na auto – střih – v autě sedí někdo jiný a rozvíjí se zas další scéna. Nebo (iii) zlomení vazu – střih – otvírání flašky. Později tyhle mazaný přechody vymizí, jelikož příběh už je částečně vybudován a zmonolitněn. Ale je to zkrátka zajímavější než tuctový řetězení scén. ____ Dále mi v hlavě uvízlo kočkování u kontejnerů na konci, kde se přepíná mezi hledisky obou postav. Chvíli sledujeme dění očima De Nira, chvíli očima Pacina. Ono totiž Mann divákovi neposkytne celkový pohled na situaci, a stejně jako nevědí oba hrdinové, kde je s bouchačkou ukrytý jejich sok, neví to ani divák. Přitom na scéně je všehovšudy pět kontejnerů, není to prostorová hádanka. (24.05.2008)