Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (1 034)

Vitex 

všechny recenze uživatele

Tak jako nemám rád americký patos v konverzaci, tak mi občas vadí italský polopatystycký humor... Ale kvality tohoto filmu nakonec převážily jeho mouchy a mušky, přestože jde hodně vidět, že Benigni není režisér od přírody... Zajímavý pohled na holocaust, ...jak se říká : Sranda mosí byt, aj dyby tatu věšali... ()

viperblade 

všechny recenze uživatele

Je zvláštní, že zrovna film s názvem Život je krásný nám po většinu času ukazuje pravý opak. Nikdy by mě nenapadlo, že bych se mohl smát, když se jedná o takové věci, jako jsou koncentrační tábory, ale Roberto Benigni mě vyvedl z omylu a ukázal mi, že i na tom nejvíce nelidském, nejhnusnějším a nejodpornějším místě lze najít útěchu v podobě smíchu a hravosti. Při konci jsem opravdu zadržoval slzy, což se mi už dlouho nestalo… Ne život, ale tenhle film je krásný. Gratuluji Robertovi k zasloužené výhře Oscara. ()

Reklama

S.Quentin QUALE 

všechny recenze uživatele

Neskutečně vtipná talijánská love story, kterou Roberto Benigni bravurně zasadil a sladil s dobou tmy 20. století. Alfa a omega celého snímku je už zmíněný režisér, scénárista a představitel hlavní role v jedné osobě, který namíchal ten nejsladší hořký koktejl, jaký jsem kdy okusil. Tohle nemohu jinak než doporučit opravdu každému se smyslem pro humor a špetkou citu. Film jsem si vychutnal (hned dvakrát) v anglickém znění se skvělým lámaným italským přízvukem, jenž dělá z angličtiny jazyk tak srozumitelný, že jsem se úplně s přehledem obešel bez titulků. Bomba! ()

lesumir 

všechny recenze uživatele

Na doporučení známých jsme si sehnat tuhle rádoby hitparádu, která je tak krásná a naádherná. Tak to alespoň znělo a já hlupák natěšený usedl a sledoval. Vážení, kdybych to věděl dřív... Už nikdy víc! Pokud tohle někdo točil ze záměrem, že i ve špatných situacich si můžeme udělat legraci nejen ze sebe?! Tak to točil hodně špatně, první hodina byla poměrně zajímavá, začátek se vydařil asi nejvíce, ale potom se z toho stane vydíračka a ten ubohý konec... Vlastně co to vůbec bylo? Vtipné jen občas, vážné scény jsou křečovité a zbytek nuda. Jakoby ti herci to meli napsano na čele - tohle je smutný film, na konci brečte! A tohle je právě vtipná pasáž, smích! A tady otevřete pusu a udělejte "vaaau"... Opět se utvrzuji v tom, ze nemuzu davat na usudky jinych ani na hodnoceni! 3/10 ()

misterz 

všechny recenze uživatele

K tomuto filmu iba jedno. Chcel by som byť tak skvelým otcom ako bol Guido Orefice - najlepší otec na svete... Krásny dojemný príbeh, nepoznám iný snímok, ktorý by tak s láskou, citom a nehou dokázal opísať otcovskú lásku. Jeden z mála filmov, ktorý ma na konci dokázal zmeniť na malého ufňukanca. Záverom, naplno oceniť hodnotu tohto filmu dokáže iba otec/rodič. ()

Galerie (38)

Zajímavosti (16)

  • V čase 1:32:48 obsluhuje Guido (Roberto Benigni) německé důstojníky na večírku, přičemž hraje hudba ze starého gramofonu. Když deska dohraje, Guido pustí novou z italské opery. Gramofon pootočí směrem na tu část koncentračního tábora, kde se nachází jeho žena. Následuje scéna, kde kamera ukazuje na Guidovu manželku, která melodii poznala. Při detailním záběru, když kamera zachytává Doru (Nicoletta Braschi), lze vidět kameru spolu s kabelem. (chleba24)
  • Na otázku, jak přišel na tak originální nápad, scenárista, režisér a představitel Guida Roberto Benigni odpověděl: "Kdybych věděl, jak vznikají myšlenky, učil bych teologii. První nápad ke mně přišel jako melodie. Představte si skladatele, jak něco rutinně smolí a najednou mu v hlavě zazní jedinečné a osudové 'dadadadá'. Dobré myšlenky přicházejí jako hudba, v tom jsou všechna umění stejná, ať je to film, literatura nebo architektura. Když dostanete nápad, je to úžasný pocit. Hned druhý den jsem se scenáristou začal improvizovat dialogy mezi otcem a jeho malým synkem. Jsou v koncentráku a otec, aby ho ochránil před tou hrůzou, se mu snaží namluvit, že je to celé zábavná hra. Okamžitě jsem věděl, že mám něco báječného." (NIRO)

Související novinky

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů

02.01.2021

Nejoblíbenější uživatelé ČSFD se tradičně svěřují s osobními topkami 3 filmů (a seriálů), uvedenými v našich končinách (nebo kdekoliv jinde) v uplynulém roce, a od letoška jejich řady rozšiřují taky… (více)

SOUNDTRACK Poděbrady 2017

SOUNDTRACK Poděbrady 2017

17.05.2017

Festival SOUNDTRACK Poděbrady přináší letos již po druhé jedinečnou podívanou ve spojení moderních technologií spolu s poslechem skvělé filmové hudby. Lázeňské město Poděbrady bude ve dnech 24. – 27.… (více)

Kánon filmu 2011

Kánon filmu 2011

13.02.2012

V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)

Reklama

Reklama