Vzkaz v láhvi

Po dlooooooooouhé době zase povedený film s Kevinem Costnerem. Kritiky sice nebyly příliš pochvalné, ale mně se tento dojímavý příběh líbil. Samotný "Kosťa" zahrál v rámci možností také dobře, stejně jako jeho kolegové Newman a Wright-Pennová. Romanticky založené divačky si nejspíše u tohoto snímku pobrečí. (18.09.2002)

Nadprůměrná romantika s funkční dramatickou složkou, které mohu vytknout snad jen v první půli nepříliš věrohodný scénář, který sblíží hlavní protagonisty s nereálnou samozřejmostí. Ke všemu se opět potvrdilo, že Kev Costner se svým zadumaným pohledem tomuto žánru prostě svědčí a s křehkou Robin Wright vytváří pár, kterému nelze nepřát nic než bezmeznou lásku a kopu dětí. Když si k nim přičtete ještě Paula Newmana a Robbieho Coltranea, dostanete zážitek u kterého něžnějším povahách asi slza ukápne. 65% (03.06.2012)

Samozrejme, Nicholas Sparks a jeho “úžasné” konce…Čo som čakala od toho chlapa?! Knižne som tu česť mala len raz, filmovo viackrát a vždy to skončilo rovnako – zo slzami v očiach. Vďaka Message in a Bottle som si užila dve hodinky plné romantiky, ľudských túžob , nádeji, nehovoriac o Costnerovom šarme zrelého muža. A záver? Tak ten... proste ignorujem. (14.05.2009)

Už to tak vypadá, že valná většina si spletla snímek resp. žánr a mnohem raději by K. Costnera? viděla coby pijana v místní útulné přístavní hospůdce, děj zasadila do doby prohibice, Sev. Karolínu zaměnila za Kubu (Chicago je o.k. :-) a loď místo romantických vyjížděk využila k pašovaní (bílého) rumu. Neříkám, že je to špatná představa resp. alternativa (právě naopak) a dokonce si dovedu představit i konkrétní ústřední herecké obsazení Bogart-Bacall, (Newmana bych klidně ponechal), nicméně tohle je přece jenom poněkud odlišnější příběh. Nejsem (jemně řečeno) velkým příznivcem žánru romantický snímek, nicméně „civilní“ romantiku nikdy (jednou za čas) neodmítnu. Zvlášť, když tahá eso z rukávu v podobě (ne)stárnoucího P. Newmana (dokazujícího, že není malých rolí) a pro krásně bezelstný úsměv Robin Wright mám slabost již nějaký ten Pa (přesněji řečeno od doby, kdy se dostala mezi S. Penna a G. Oldmana. Palec nahoru za odvážně (žánrově) netradiční závěr, který, jak vidno, působí na místní, jak červený hadr na býka. Nicméně (i) to je „život“, takové věci se jednoduše také stávají a pokud se náhodou s tímto vysvětlením nespokojíte, nabízím jiné. Možná chtěl L. Mandoki pouze rozšířit kolonku žánr (o) mysteriózní. Who knows :-) P.s. „vzkaz bez lahve“ to uživ. nascendi: dovolenkující Slovák na břehu Černého moře (možná) NE, zato rodilý Pražák pod Štvanickým mostem, byť se Dunaj (pokud mě má chatrná paměť neklame) do Vltavy nevlévá, (možná) ANO. Svět je „malej a zázraky se občas dějou“. (Nejen) nostalgických 75% (08.08.2012)

Tak jsem si zase jednou uvědomila, jak důležité pro celkový dojem z filmu může být aktuální rozpoložení diváka. Když jsem Vzkaz v láhvi viděla naposledy, nijak zvlášť mě neoslovil, prostě jen další romantické, trochu klišoidní drama. Tentokrát mě to ale dokázalo vtáhnout a velmi jsem si film užila. Už mi to nepřipadalo tak přehnaně sentimentální, bavila mě chemie mezi ústřední dvojicí, dobře se tam vyjímal i šarmantní Paul Newman. Bylo zajímavé (a příjemné) pozorovat Robin Wright jako citlivou romantickou ženu, když ji má člověk zažitou jako drsnou nelítostnou paní Underwoodovou z House of Cards. Pěkný film, u něhož bych tedy ale dost snesla happy end. 75 %. (17.10.2020)