Vzkaz v láhvi

Romantická dramata nejsou sice pro mě tím pravým šálkem čaje, ale čas od času si svuj filmový jídelníček zpestřím tímto žánrem a mohu prohlásit, že tohle zpestření mi docela zachutnalo. Romantiky je tu akorát, herci působí velmi sympaticky a celé to má jakési fluidum, díky kterému se na to dobře kouká. Uznávám, že závěr je možná trochu sentimentální, ale mě to nevadí, i tak jsem spokojen. (16.03.2011)

Priznám sa, čakala som iný koniec, takže som zostala zaskočená... ale asi v dobrom. V romantickom filme je dôležité, aby si obaja sadli, aby mal dej dobré podporné figúrky a odohrával sa v originálnom prostredí. Toto SPRÁVA VO FĽAŠI napĺňa: odťažito mužný Costner si so šikovnou Robin Wrightovou sadol, vedľajšie postavy sú dobré (len čo 74-ročný Paul Newman v jednej zo svojich posledných rolí začne dávať životné rady a Robbie Coltrane vešať svoje fotky po stenách, je to super) a prostredie rybárskeho mestečka má veľa do seba. (29.05.2011)

Doják to je, o tom žádná, jenomže ten typický, americký způsob točení romantických filmů, mi čím dál tím víc leze krkem. Všechno se v nich řeší strašně složitě, na dlouhé lokte a vždycky se něco musí pošramotit, aby se vyhecovalo určité napětí, protože "co kdyby" ... Předpokládám, že nikdo nečeká, že by si do konce života nemohli přijít na jméno a jen se čeká na tu závěrečnou usmiřovačku. Snímek jsem už viděla, a ne jednou. Kevin je skvělý herec a je stvořen pro takové role. I Robin zde byla dobrá. Jediným a zcela výjimečným plusem tohoto příběhu je špatný konec. 3,5* (03.12.2015)

Milá hlavní dvojice v příliš často měněné náladě. Scénář přebíhá od roztomilého švitoření k řešení životních dramat a hlubokých vzpomínek a většinou tak činí z minuty na minutu. Navíc Costnerovu obrovskému charismatu škodí neúnosně natahované romantické scény, kde repliky typu "Strašně rád se dotýkám tvých věcí" ztrácí náboj a kouzlo okamžiku je téměř pokaždé šmahem pryč. (18.08.2007)

Na tomhle příběhu je strašně krásné, že takový ten klíčový kýčovitý okamžik podobných romantických příběhů, kdy se jeden na druhého nasere, protože zjistí něco, co ten druhý zamlčoval (a ona tady měla tolik příležitostí mu to říci), aby se nakonec ujistili, že se milují, je zde využit jen okrajově a navíc ještě jen jako schůdek k dalšímu dějovému odkrytí. To je prostě super, protože to ztrácí jistou předvídatelnost a přehazuje hlavní důraz příběhu a pointy trochu někam jinam. Do nádherného romantického dramatu, který vás nemilosrdně protáhne střepy lahví rozbitých o pobřežní skaliska a trny bílých růží plovoucích po hladině. Tohle chce pyžamo, deku, hodně popcornu a ještě více kapesníčků. (26.08.2017)