Podobizna

Maliar na voľnej nohe nevie namaľovať tvár Satana. Priateľ mu radí, aby si ako predobraz zvolil úžerníka Chazaja. Maliar priateľovu radu odmieta. S úžerníkom s príšernou povesťou nechce mať nič spoločné. Nakoniec podľahne uhrančivej tvári tohto vydriducha. Osobne ho totiž príde požiadať o namaľovanie svojho portrétu. Žiada vernú podobu stvárniť tak, aby sa po vlastnej smrti mohol prostredníctvom obrazu navracať do sveta živých. Maliar sa, hoci nechtiac podvolí zvláštnemu a zlovestnému prianiu. Akoby bol spútaný neviditeľnými silami temnoty prikazujúcimi konať. Portrét namaľuje. Už pri jeho tvorbe má vidiny, upozorňujúce maliara na privysokú cenu, ktorú zaplatí za miešanie sa farbami do sfér, ktoré majú ostať tvorbou či iným skúmaním netknuté. Ďalší dej pokračuje o niekoľko rokov po tejto udalosti. Okrem skvele potemnelej atmosféry ponúka množstvo dodnes živých úvah. Napríklad o podľahnutí kreatívcov masovému vkusu (bráne do pekla). O potrebe zotrvania na vlastných víziách, hoci komerčne neúspešných. O zámernej likvidácii talentovanejšej konkurencie, hoci ide navonok o priateľov (platí pre každý druh vedy aj umenia). O množstvách úspešných manufaktúr na umelecké diela (toto do dokonalosti doviedli maliari ako Andy Warhol a Salvador Dalí, ktorí za peniaze podpisovali pomočené či prázdne plátna). O posadnutosti tvorbou, ústiacej do šialenstva. O posadnutosti peniazmi. O zrade ideálov v prospech krátkodobých hmotných výhod. (20.07.2015)

Film s náznakem hororových prvků, kdy malíř namaluje zdařilou podobiznu starého muže těsně před smrtí, reprezentujícího zlo, které žilo s obrazem dále. Tento obraz dokáže toho, kdo je v jeho blízkosti negativně ovládat. Jako dítě jsem se velmi bál při tom filmu, působil značně depresivně. Pro malé děti rozhodně nedoporučuji. (11.09.2003)

Už je to dávno, čo som videl starší český film. A tento je nielen málokedy reprízovaný, ale aj výnimočný v rámci celej českej kinematografie. Nie je veľa filmov, v ktorých sa podarilo vytvoriť temnú atmosféru a verne zobraziť postupný rozklad maliarovej mysle a postupujúce šialenstvo. Vladimír Šmeral už v mladosti dokazoval, akým kvalitným hercom bol. Na druhej strane som mal niekedy pocit, že sa dívam na nemý film a u množstva moralizmov som nevedel, či sú dielom samotného Gogoľa alebo až autora scenára. (04.10.2014)

Všechny šestileté děti, které se ve tři hodiny ráno probudí, protože se jim chce čůrat, jenže jen se studeným potem strachu na čele bezradně leží v posteli a tisknou v náruči svého modrého plyšového medvídka, protože by cestou na záchod museli projít dlouhou chodbu, na jejímž konci na ně ze tmy zpoza roury od kamen zírají děsivé oči zlého Žida, jistě pochopí moje hodnocení. (27.02.2012)

„Chceš říct, že ti ta práce nejde?“ - „Naopak, naopak, ta podobizna je to nejlepší, co jsem kdy namaloval. Ale čím déle ji maluju, tím je mi hůř a hůř. Víš, jako by se ty oči z plátna do mě zabodávaly! Jako by četly mé myšlenky. Jako by mi nutily něco, nač jsem nikdy ani ve snu nepomyslil.“ Nečekal jsem nějaký zázrak, v podstatě jsem se těšil jen na atmosféru. A že byla! Hra světel a stínů, výrazná hudba se zvukem, do toho všeho démonický Dostálův Chazaj…nádhera! Ale tohle fungovalo bohužel jen cca 15 minut. Pak už snímek stavěl hlavně na Šmeralově výborném a dominantním herectví, které ke konci přecházelo až v exhibici (z původní atmosféry však zbyly jen občasné záblesky). Film kvůli tomu nebyl vyloženě horší, prostě jiný. Co mi ale dost vadilo, byl ten čím dál silnější moralistní podtón, který celkový dojem zbytečně kazil, proto dám jen lepší 3*. „Mám po starosti, po bídě. Teď se mohu klidně zavřít a malovat si pro sebe. Nic na prodej! Já jim ukážu, všechny je předhoním! Budu známým. A taky budu trochu žít…teď už si nemusím nic odpírat!“ (19.03.2023)