Zastavárník

Film s veľkou výpovednou hodnotou. Prostredníctvom neho S. Lumet príhodne poukázal na skutočnosť, že podstata človeka sa časom nemení a že forma nadvlády človeka nad človekom môže mať veľa podôb. Tak ako prežiť v takomto svete? Stačí sa len emočne a pocitovo obrniť a byť navonok ku svetu chladný a vypočítavý, pričom ako jediný životný cieľ mať peniaze? Na tieto a ešte ďalšie otázky ponúka snímok veľmi racionálne odpovede, môžem len odporučiť. 80/100 (21.02.2016)

Tak jako některá žena může být překrásná, je tento film přesmutný. Jakoby chtěl symbolizovat veškerou bídu první poloviny minulého století. Být zastavárníkem vyžaduje určité předpoklady, především žádný soucit, sympatie, náklonnost k žádnému zastavujícímu. To by obchod brzy zrujnovalo. A to našemu zastavárníkovi také vyhovuje, vždyť ve všech a ve všem vidí jen připomínky svého štěstí, které se během chvíle zvrtlo v naprostý zmar. Přestože sdílí svůj osud se všemi, kteří "to" přežili, je jeho mozek traumatizován (poškozen, podle Catherine Malabou natolik "plastický"), že žádné spojitosti nevidí, a když nějakou tuší, není již schopen na ni pozitivně reagovat (jakkoli by možná chtěl)... Netušený, byť očekávaný herecký výkon Roda Steigera (chválí ho každý druhý komentář, měl bych ho chválit každý), který zde zahrál roli desetiletí. (01.02.2017)

Neznámý a přitom velmi zásadní snímek. Strýčkovo závěrečné prozření je více než výmluvné. Není kam utéct. Je to v lidech, kteří jsou stále zde. Praktiky jsou sice jiné, ovšem podstata zůstává stejná. Forma nadvlády člověka nad člověkem může mít spoustu podob. Obraný cynismus a odevzdanost vůči všemu, co se kolem něj děje, je pouze dočasná a slabá obrana, končící bezmocným strachem. On se nezalekne. Čeho také? Takové zlo, které zažil, nemůže hned tak něco překonat. Chová se ke světu tak, jak si zaslouží. Své hodnoty záměrně směřuje jen na obchodní praktiky svého národa, a to na ty nejsobečtější. Je však v něm také veliké dobro, které ovšem musí sám nalézt. Otázkou zůstává, jestli se svět skutečně změnil. Ne svět, ale lidé. Při odpovědi na tuto otázku, zbývá občas jen bolestné sebe očištění. Velmi věrohodná sonda do Harlemu šedesátých let s klasickou hereckou přirozeností doby a chvílemi až nepříjemně reálnými vzpomínkami, jenž z mysli jen tak nezmizí. Výtečná režie a Rod Steiger rozehrávají perfektně plynoucí psychologickou hru s klasickou otázkou. Být či nebýt? (02.08.2014)

Ponurá dráma o nemožnosti zdieľania tráum spôsobených dlhotrvajúcim utrpením. O nemožnosti vypovedať prežité. Fragmenty hrôz koncentráku preblikávajú vnímaním majiteľa záložne aj po rokoch od desivej skúsenosti. Ani empatické ženy nedokážu prelomiť dlhotrvajúcu traumu - či už ide o švagrinú, prostitútku núkajúcu svoje vnady alebo pokojnú zamestnankyňu charity. Nedostavuje sa utíšenie bolestí, naopak stúpa nedôvera v ľudí i náboženskú vieru, okrem viery v zarobené peniaze. Ani barlička čestného obchodu neostane bez poškvrny. Táto istota sa stráca po zistení, že vlastná záložňa je len súčasťou súkolia organizovaného zlodejstva, prostitúcie a nekalých obchodov. Depresívne a ťaživé. Niet divu, že tento film si nehľadá ľahko cestu k divákovi. Namiesto oslobodzujúceho zážitku poskytuje len zážitok z neutíchajúcich dôsledkov prežitej nočnej mory, cyklicky sa pripomínajúcej a rozkladajúcej myseľ roky po jej reálnom odoznení. Trojhviezdové ohodnotenie je výrazom skutočnosti, že film ponúka ako východisko vysporiadania sa z utrpením len stupňujúcu psychickú sebatrýzeň bez akejkoľvek možnosti alebo náznaku nápravy. (06.05.2014)

Opět jeden z filmů, ke kterému bych se asi nedostala, nebýt jeho povinného zhlédnutí do semináře ve škole. A soudě podle mála informací o něm i podle mála názorů či hodnocení, film to není moc známý. Dívá se na téma holocaustu zase trochu jinak než snímky, které jsem doposud viděla. Sleduje spíše psychologickou stránku hlavní postavy, která přežila koncentrační tábor, a to velice s citem a umně. Paralely v běžném životě se vzpomínkami na dávné hrůzy, to vše děláno stylem krátkých prostřihů, se povedly a navozují patřičnou psychedelickou atmosféru. Výkon Roda Steigera také stojí zato, ale ve výsledku byl film rozvláčnělý bez nějaké zásadní dějové linky a spíše nudil, takže i přes silné a slibné téma toho pro mě ze svých útrob moc nevykřesal. (04.06.2012)