Zastavárník

Sidney Lumet svoje dielo otvára zadnou záhradou domu na predmestí, dom na dome, záhrada na záhrade a všade navôkol harmónia a pokoj, ktorý s týmito reáliami úzko súvisel. Daydreaming in suburbia... "Kľud" ale dlho nepotrvá a s príchodom do vnútra NY geta prichádza aj vnútorný konflikt protagonistu, židovského záložníka, ktorého trápi holokaustová minulosť. Do filmu som sa pôvodne púšťať nechcel, téma ma nezaujíma(la), no keď som pozrel galériu (x / x / x) a videl, čo B. Kaufman stváral za kamerou a aké zábery newyorských ulíc vytváral, neodolal som. O to viac, keď v sekcii hudby figuroval legendárny jazzový skladateľ, mfckin' Quincy Jones! A veru, sklamaný som teda rozhodne nebol. (x) (23.9.2021) (9.10.2023) (23.09.2021)

Kdysi jsem viděl film, který byl natočený dva, tři roky poté, co skončila II.SV. Hráli v ní jen ti lidé, co zažili koncentrační tábor. bylo to nechtěně úsměvné. Tlačilina pilu, přehrávali, ve snaze ukázat trauma v koncentračním táboře a já si tehdy uvědomil, jak je obtížné, ba nemožné vyložit druhému co prožívali. Povětšinou se to odehrává uvnitř, ale divák potřebuje vidět u druhých emoce, činy, prožitky, aby pcohopil oč mu vlastně jde. A jim, těm hercům nehercům se to nedařilo. Nedařilo se jim přiblížit co vlastně prožívali. Pro mě zvláštní zážitek. (15.09.2010)

Opět jeden z filmů, ke kterému bych se asi nedostala, nebýt jeho povinného zhlédnutí do semináře ve škole. A soudě podle mála informací o něm i podle mála názorů či hodnocení, film to není moc známý. Dívá se na téma holocaustu zase trochu jinak než snímky, které jsem doposud viděla. Sleduje spíše psychologickou stránku hlavní postavy, která přežila koncentrační tábor, a to velice s citem a umně. Paralely v běžném životě se vzpomínkami na dávné hrůzy, to vše děláno stylem krátkých prostřihů, se povedly a navozují patřičnou psychedelickou atmosféru. Výkon Roda Steigera také stojí zato, ale ve výsledku byl film rozvláčnělý bez nějaké zásadní dějové linky a spíše nudil, takže i přes silné a slibné téma toho pro mě ze svých útrob moc nevykřesal. (04.06.2012)

Ponurá dráma o nemožnosti zdieľania tráum spôsobených dlhotrvajúcim utrpením. O nemožnosti vypovedať prežité. Fragmenty hrôz koncentráku preblikávajú vnímaním majiteľa záložne aj po rokoch od desivej skúsenosti. Ani empatické ženy nedokážu prelomiť dlhotrvajúcu traumu - či už ide o švagrinú, prostitútku núkajúcu svoje vnady alebo pokojnú zamestnankyňu charity. Nedostavuje sa utíšenie bolestí, naopak stúpa nedôvera v ľudí i náboženskú vieru, okrem viery v zarobené peniaze. Ani barlička čestného obchodu neostane bez poškvrny. Táto istota sa stráca po zistení, že vlastná záložňa je len súčasťou súkolia organizovaného zlodejstva, prostitúcie a nekalých obchodov. Depresívne a ťaživé. Niet divu, že tento film si nehľadá ľahko cestu k divákovi. Namiesto oslobodzujúceho zážitku poskytuje len zážitok z neutíchajúcich dôsledkov prežitej nočnej mory, cyklicky sa pripomínajúcej a rozkladajúcej myseľ roky po jej reálnom odoznení. Trojhviezdové ohodnotenie je výrazom skutočnosti, že film ponúka ako východisko vysporiadania sa z utrpením len stupňujúcu psychickú sebatrýzeň bez akejkoľvek možnosti alebo náznaku nápravy. (06.05.2014)

Tak jako některá žena může být překrásná, je tento film přesmutný. Jakoby chtěl symbolizovat veškerou bídu první poloviny minulého století. Být zastavárníkem vyžaduje určité předpoklady, především žádný soucit, sympatie, náklonnost k žádnému zastavujícímu. To by obchod brzy zrujnovalo. A to našemu zastavárníkovi také vyhovuje, vždyť ve všech a ve všem vidí jen připomínky svého štěstí, které se během chvíle zvrtlo v naprostý zmar. Přestože sdílí svůj osud se všemi, kteří "to" přežili, je jeho mozek traumatizován (poškozen, podle Catherine Malabou natolik "plastický"), že žádné spojitosti nevidí, a když nějakou tuší, není již schopen na ni pozitivně reagovat (jakkoli by možná chtěl)... Netušený, byť očekávaný herecký výkon Roda Steigera (chválí ho každý druhý komentář, měl bych ho chválit každý), který zde zahrál roli desetiletí. (01.02.2017)