Kde se země chvěje

Pochází původně ze Švédska, je překladatelkou, v Tokiu žije už přes pět let. A evidentně před něčím utekla. (Jazykově vybavená) Alicia Vikander potkává v Japonsku na konci 80. let sympatického fotografa a ač je jejich vztah především divný, začne se obávat přítomnosti barmanky, která se chce v daleké asijské zemi rovněž usadit. Romantiku nečekejte, nějaký záhadný milostný trojúhelník ale také ne. A ani nevinná tvář hlavní hrdinky nepřinese nějaký přetřes. Kamera nabízí několik hypnotických záběrů, nikam nespěcháme, ale někde v půli by už bylo záhodno přeřadit, jenže spád a pořádná zápletka chybí až do konce. Britský tvůrce Wash Westmoreland se mohl ve svých posledních třech projektech (mimochodem dva předchozí realizoval spolu se svým manželem Richardem Glatzerem) vždy opřít o silnou ženskou hrdinku. Jednu hrála Julianne Moore, druhou Keira Knightley, třetí právě Alicia. Jenže její oči sice utáhnou hodně, ale v dávkování emocí se tady hodně chybuje. (16.11.2019)

Eroticky ladený thriller z Japonska, v ktorom jednu z hlavných postáv hraje moja obľúbenkyňa Riley Keough? Jednoducho som musel. A sklamanie. Zápletka by neobstála ani ako diel priemerného detektívneho seriálu. Všetko režisér/scenárista vsadil na spôsob podania. Budeme občas skákať v čase. Budeme z obyčajných vecí robiť podivnosť. Pridáme nejaké to zapierané tajomstvo. Postavy budú tak trochu zvláštne. Hodíme to do Japonska. Sakra. To by bolo, aby nebolo. No nebolo. Ano. Kde se země chvěje pôsobí miestami príjemne podivno a herecké trio dodáva potrebnú atraktivitu. Ale keď na konci dostanete tuctový, nešokujúci záver, tak sa celá tá atmosféra podivna splachuje do nicoty. (17.11.2019)

Sixt Sense meets Lost in Translation meets Basic Instinct. Zkvašenina několika žánrů, která je absolutně bez náboje a jakéhokoliv tvůrčího DNA. Vikander sice odvádí svůj herecký nadstandart, ale ta dlouhá makra, romantické neony a éterická hudba ještě nedělají zajímavý film. Snaha o myšlenkově bohatý mysteriózní thriller opravdu nevyšla. Jak tohle mohlo vzniknout ve Scott Free produkci je velká záhada. (19.06.2020)

Bylo mi jako kdybych sledoval film podle scénáře Haruki Murakamiho. A nutno dodat, že jsem celou dobu přemýšlel, jestli za to může to Japonsko jako takové, nebo jestli byl záměr příběh vyprávět v duchu magického realismu. Jenže problém byl, že to nemělo pořádnou pointu, hrozně dlouho jsem si říkal, že vlastně nevím co se v tom filmu vlastně děje. Jediný důvod, proč jsem na film koukal a dokoukal jej, byla vlastně ve výsledku Alicia Vikander, která byla (a je) DOKONALÁ...plus ta její japonština! (21.05.2020)

Hodně zvláštní podívaná, která rozhodně nepatří mezi komerční snímky, spíš se naopak jedná o vyloženě klubovou záležitost, a popravdě ani moc netuším, jak to celé hodnotit, neboť že by mě to nějak úplně oslovilo, rozhodně tvrdit nemohu, na druhou stranu ale zároveň mě až překvapilo, jak mi čas strávený u tohoto filmu rychle uběhl a ve výsledku jsem si ho i nějakým hodně zvláštním způsobem až užil. Každopádně tím nejzásadnějším prvkem, co mě tu bavilo, byl styl zpracování. Podmanivý, zajímavý, atypický, chvílemi až s mysteriózním nádechem, své pak samozřejmě udělalo i prostředí, což jinak ve výsledku zapříčinilo i podobně působivou atmosféru, prostě v tomto ohledu Earthquake Bird funguje vážně přesvědčivě. Co se zápletky týče, s tou to je už složitější, sice si dokáže získat diváckou pozornost a rozhodně se nedá tvrdit, že je nudná, i když její tempo je vážně šnečí, problém spíš ale vidím v její předvídatelnosti, fakt slabé gradaci a zcela nefunkční dramatičnosti, a to jak do emočna, tak tvůrčí snahy o navození erotického dusna, čehož vážně nedosáhli. Za výrazné pozitivum filmu musím ještě zmínit casting, s přesvědčivou Alicií Vikander v čele, nicméně i ostatní podali zajímavé výkony, které též přispěli k mému zvýšenému zájmu o celý ten film. Takže musím zopakovat, Earthquake Bird je vážně zvláštní snímek, který sice asi příliš diváků nenadchne, nicméně nelze ani popřít, že se zároveň i jedná o poměrně kvalitní a podmanivou podívanou, což také není vůbec marné. (18.04.2020)