Neznámý voják

(Verze: 179 minut) „Jaký to je, střílet na jinýho člověka?“ - „To nevím, já střílím jen na nepřátele.“ - „A to nejsou lidi?“ - „Ne, vůbec ne. Co já vím, chytřejší lidi, než jsem já, mi říkali, že nepřátelé nejsou lidi. Já o těhlech věcech nepřemejšlím. Antti Rokka jenom střílí a drží hlídky. Tobě doporučuju dělat to samý.“ Nejdřív jsem měl problém napojit se na postavy, když člověk nedostal prostor je víc poznat (ne nadarmo bývá ve válečných filmech nějaký ten výcvik před, aby si je divák mohl oblíbit). Naštěstí, tady na to jsou luxusní 3 hodiny a na sympatizování došlo. Tím spíš, že krom Rokky to byli opravdu normální chlápci, kteří museli krom nepřítele válčit i se svým strachem, odvahou, bojovou morálkou a zodpovědností (důstojníci). A počáteční vrtkavé, nejisté nadšení postupně u všech nahrazuje rozčarování, zklamání a touha vrátit se domů. S tím se dostavuje i sílící autentičnost, neb i postavám, kterým jako by se kulky nejdřív vyhýbaly, přijde smrt čím dál víc hmatatelnější. Škoda jen toho závěrečného „návratu“ (úplně mimo). Celkově dám silné 4*. (05.09.2021)

Autoritativní záležitost! V celkové stavbě Tenká červená linie (v záběrování, práci s postavami a hodně zimmerovském hudebním motivu), většinou však velmi surová, kontaktní ryanovsko-bratrskoneohrožená akce, kdy jste "tam s nimi". Klišé se najdou, ale velkotonážnímu patosu (a la Hacksaw Ridge) to zručně uhýbá. Velká radost z toho, že i malé kinematografie dokážou vyprodukovat takovýhle biják. Rozpačitý jsem jedině z prvních 20 zbrklých minut, kde mě to málem ztratilo. Prodloužená verze to snad zalátá. Eero Aho se doufám dostane do Hollywoodu - jeho masér Rakka mě bavil jako už dlouho žádná postava. (08.05.2018)

Asi tu bude spoiler, řekl bych. To se tak jednou národ Finů, který vytvořil civilizaci z mechu, kapradí a omrzlin, bránil národu Rusů, co vytvořili civilizaci z kreténů. Helsinští to nečekaně skoro uplichtili, aby při první příležitosti zkusili získat ztracené na agresorovi zpět. Proto se můžeme podívat, jak se sešel Koukal Chechtomen, Dvojnik Kylo Ren, Heikki Vodkokoski a Takki Pitkänen se strejdou, který umí bojovat. A ještě si k tomu přivedl na výchovu souseda, jehož hlava po celé dětství sloužila otci kováři střídavě jako buchar nebo kovadlina. Film pak sleduje jejich veselé trampoty ve smutné době, nebo tak něco. Vynikající válečné drama, ve kterém by Suomíkům fandil snad i Koněv. Patoplků pomálu, akce dosti, lidskosti pak do sytosti. Jen jedna věc se vymkla reálu. Takhle svobodomyslný voják by konce nikdy nedožil. O to by se jeho vlastní sbor degenerálů postaral, že. (14.01.2019)

Finská hnisající rána tímhle nacionalickým filmem rozhodně vyčištěna nebyla. Roztříštěný příběh bez hlavní postavy, kterou snad supluje voják s nadpřirozenými schopnostmi, je velice špatně scenáristicky zpracován. O to více překvapí výborná režie, která na tento hloupý film plýtvá nápady. Finská hrdost na spolubojovnictví s nacistickým Německem je pro našince nepochopitelná. Extrémní nacionalismus a potřeba dokázat pomyslnou finskou nadřazenost zdůrazní i závěrečná věta filmu, světe, obdivuj Finy, jejich území nebylo za II. světové války okupováno. Jak vidno, Finům stačí k radosti a hrdosti skutečně málo. (24.08.2020)

Povedený finský kousek bez naturalistického násilí. Přesto ale velice věrné nahlédnutí do běžného života finských vojáků za Druhé světové války, kdy se spolu s Německem postavili Rudé armádě. Jak to pro ně skončilo asi všichni dobře víme. Nejprve jsem se bál, že budu mít u postav guláš, ale to se nakonec po půlhodině spravilo. Akce je přehledná, srozumitelná, občasné natahování není tak vyplněné nudou jak jsem se obával a režii spíše záleželo na charakterech než na masivním vykreslení válečných hrůz, což není též špatně. Výsledek? Jeden z těch lepších válečných dramat, který si vaši pozornost zaslouží. Má sice tři hodiny, ale já jich rozhodně nelitoval. A pátou hvězdu neudělím jen pro oněch pár zdlouhavějších pasáží. 80% (16.10.2018)