Neznámý voják

Někdy stačí vidět trailer a už víte že samotný film bude bomba pro oči tenhle 3 hodinový snímek ( trošičku zkrátit ale nevadí ) byl uchvatně zpracovaný příběh, neuprosné bitvy v lese za jakéhokoliv počasí. Parádní atmosféra po celý film výborní herci, soundtrack výborný jediné co bych asi připomněl byla delší odmlka akce které je od samého začátku. (05.06.2018)

Film je treťou verziou filmovej adaptácie románu Tuntematon sotilas (1954) fínskeho spisovateľa Väinö Lynn (1920-1992). Ten v roku 1940 nastúpil na vojenskú službu a ako poddôstojník bojoval v guľometnej rote pri obsadzovaní Východnej Karélii. Filmové verzie jeho knihy vznikali v roku 1955, 1985 a teraz tretia 2017. Scenárista Jari-Olavi Rantala tvrdí, že ich film nemá nič spoločné s predchádzajúcimi dvoma filmami. Na základe tohto filmu bola taktiež vytvorená štvordielna televízna verzia. Ja mám 180 minútovú verziu ( upravená verzia má 130 minút). Film bol natočený na území vojenskej jednotky brigády Karélia vo Vekaranjärvi a posledná bitka vo Santahamini . Dej sa odohráva v pokračovacej vojne (1941 až 1944), ktorá nasledovala po Zimnej vojne (tá vypukla 30.11.1939 keď ZSSR bez vyhlásenia vojny napadol Fínsko). Táto vojna skončila prímerím 13.3.1940 a Fínsko muselo odstúpiť Sovietom Rybársky poloostrov, Ladožskú Karéliu a Karelskú šiju. Ale v roku 1941 sa situácia zmenila a tak 10.7.1941 začali nemecké a fínske vojska boje na línii Karélie až po poloostrov Kola. Sovietske vojska ani tu neboli pripravené a útok nezastavili. Sovietsky zväz zachránila neochota Fínov pokračovať v boji po dosiahnutí svojich hraníc z roku 1940 (6.12.1941). A presne o tom je tento film. Výborné je, že je historický úplne presný. Ale hlavné posolstvo filmu je úplne pacifistické a celý film je vedený z rešpektom pred fínskymi, ale aj sovietskymi vojakmi (neukazuje ho, ako darebáka dobyvateľa). Takže ide o výborný film, ktorý vykresľuje kvalitatívne a historický spoľahlivý dramatický príbeh. Neznámy vojak je však predovšetkým vojnová dráma, ktorá v sebe nesie silu protivojnovej myšlienky, kus fínskej histórie a vieru, že človek by mal ostať verný svojim hodnotám. (28.07.2018)

Tři hodiny války. Bojuje se tu takřka od úvodních minut v jakémkoliv prostředí za jakéhokoliv počasí. V tomto ohledu nedává film vydechnout. S postavami se člověk seznamuje až za pochodu a to nejen během střetů, ale především v krátkých sekvencích, kdy vojáci mohou odložit zbraň. Louhimies nabízí pohledy do rodin a dojde i na nějakou lásku či rychlá vzplanutí tolik charakteristická pro válku, která jsou o to intenzivnější, že je vzápětí vystřídá další běsnění. Jeden z nejlepších válečných filmů, co jsem měl možnost vidět. 100% (27.05.2018)

Tříhodinový trek ugrofinským lesíkem, při němž se 7. rota venkovských tutenmantáků postupně zoceluje do 9. roty ostřílených porážkových Čuchonů. Tak po hodině a půl začne být to plazení se polomama a střílení na keře plné Rusáků, kterým jsou vidět akorát tak hvízdající kulky, sice kapku monotónní, nicméně i tak se jedná o prudce nadstandartní, výborně natočený, svižný a zcela bezpatosoidní počin, navíc s dokonalou postavou svérázného laponského guerillového sedláka Disciplinuu Jebujainena a roztomile přešťastným koncem. P.S.: Pokud si to nějaký přiteplený ufon dovolí srovnávat s mistrem znuděných proleženin, pánem audiovizuálních nekróz a věhlasným uspávačem hadů Terym Malíkem a jeho komatózními Žvanily z Guadalkanálu, měl by být ihned zabanánován pro bezprecedentní kokotismus, šíření paniky a mimózni kurvení rejtyngu kulantním filmům. (16.06.2018)

Já jsem vážně přemýšlela, jak bych měla vyjádřit své pocity jakožto žena, která ke zbrani ani nečuchla, na vojně nebyla a válku znám jen z filmů. Ne, nebyl to první film s touhle tématikou, ale co na mě opravdu zapůsobilo, byl fakt, že takhle nějak bych si to ve skutečnosti představovala. Jejich chuť zdrhnout, momentky, kdy se dívali jen tak na brouka s těmi, kde jim šlo o holý život a bylo jim ouvej. Chvíli klídek a pak zápřah a ne jen hrrrr do akce jak to ve válečných filmech bývá a já mám pocit, že snad ani nespí. Tady se dokázali i parádně zhulákat, když byla možnost a kdo by jim to měl za zlé, já tedy vůbec ne. Proto mě ani ta zdánlivá pomalost vůbec nevadila, ono to totiž přesně zapadalo do té atmosféry. Můj topkový Aku nevynechal nic z těch hrůz. Válčilo se všude a za všech možných podmínek, jak to bylo i v reálu. Vlastně nemám nic, co bych vytkla, takže budu silně přemýšlet o plné palbě. (29.05.2018)