Soukromá válka

Vojnová reportérka ocitajúca sa v miestach, kam by sa len málokto z nás odvážil zájsť. Obdivuhodné reportáže, ktoré svet musí vidieť, aby sa dozvedel, čo sa v krajinách zmietaných vojnov naozaj deje. Záťaž tak veľká, že i samotná Marie Colvin bojovala s vlastnými démonmi vychádzajucimi z post-traumatickej stresovej poruchy. Samotný film miestami jemne povrchný, vsádzajúci na šok a zdesenie sa v druhej polovici preklopil do oveľa osobnejšej a emotívnejšie výpovede. Rosamunde skvelá ako vždy. (31.03.2020)

"YOU'RE NEVER GOING TO GET TO WHERE YOU'RE GOING IF YOU ACKNOWLEDGE FEAR. I THINK FEAR COMES LATER WHEN YOU'VE - WHEN IT'S ALL OVER." -------------- Do spísania zhrnutia minulého roka som čakal na zhliadnutie tohto filmu, pretože som očakával, že sa v ňom objaví. Všetko nasvedčovalo tomu, že sa bude jednať o masívnu bombovú jazdu. Producent, ktorý sa podieľal na oboch filmoch Sicario, trilógii o zabijakovi menom John Wick, mrazivom Wind River a mnohých ďalších akčných lahôdkach, úvodné tóny ako vystrihnuté z filmov Taya Sheridana, Rosamund Pike, Stanley Tucci a prostredie vojnového Iraku? Za takým filmom bežím s otvorenou náručou. Nakoniec z toho nebola žiadna jazda, ale príbeh právom psychicky zmrzačenej Ženy z toho, čo všetko videla a čím všetkým si prešla (áno, niečím, niečím zdrvujúcim, nie tými vašimi sračkami typu nechal ma priateľ, manžel ma podviedol s mladšou a krajšou, vyzerám ako trichechus, smiali sa mi v škole, poznámkami ma obťažujú šerední muži, príp. aj situáciami, ktoré sa neuskutočnili), s občasnými odbočkami do vojnou zmietaných oblastí s vysokým rizikom nebezpečenstva. Ale nebolo to ani zďaleka tak nudné, ako som to opísal. Z pozitív musím vyzdvihnúť zaujímavo spracované flashbacky, dobrý strih, zvuk, hudbu a kameru vo vojnových oblastiach (hlavne Líbya vyzerala fantasticky), kde každá z nich mala svoj look a určitý vizuál, ktorý ich od seba odlišoval, či už to bola Srí Lanka, Irak, Afganistan, Líbya alebo Sýria. Rosamund sa tento rok ocitla vo vojnovej vrave ešte v jednom filme a aj keď sa mi Beirut lepší nezdal, práve ona mi tam padla lepšie. Aby som to uzavrel, nedostal som síce čo som chcel, spokojný ale aj tak som. (25.01.2019)

,,POKUD PÍŠETE O VÁLCE, MUSÍTE JÍT NA MÍSTA, KDE VÁS MOHOU ZABÍT, NEBO KDE JSOU ZABÍJENI JINÍ.…“ /// Jaký to je bejt válečnej zpravodaj… (hele, trochu jinej…). Takže takovýhle to je… hmm… Dobrovolně zvolená ruská ruleta, kde vítěz bere slávu, všelijaký psychický syndromy a touhu po dalším adrenalinu. A poraženej… Tož, to je takový otřepaný (ale pravdivý) klišé. Hodně o Marii a jejím soukromým životě, o novinářských sólokaprech a zase jejím soukromý…, filosofování o válce a lidech (a tak podobně). A vyvrcholení musí zákonitě patřit „návštěvě“ Homsu v roce 2012. Vobčas pobaví i ten její život, ale důležitý (bych řekl) jsou ty výjezdy. Záběry na lidi trpící válkou, umírající ženy a děti… Když vono je to celý takový chladný. Pike je fajn, chápu, že díky Colvin se svět dozvěděl o …, ale stejně mě to nestrhne. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Magazín Vanity Fair, kde novinářka Marie Brenner vydala v roce 2012 „Marie Colvin's Private War", nečtu. 3.) Válka je pro mě závislost. 4.) Thx za titule „vasabi“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.02.2019)

"EXISTUJÚ ODVÁŽNI NOVINÁRI, ALEBO STARÍ NOVINÁRI, NEEXISTUJÚ STARÍ ODVÁŽNI NOVINÁRI". Dalo sa na to pozerať hlavne, keď sa dej odohrával v bojových zónach. Súkromný život žurnalistky maximálne nudne spracovaný a nezaujímavý. No keď svišťali guľky okolo hlavy a vybuchovali granáty stálo to za to. Akčné, vojnové scény sú spracované skutočne kvalitne a autenticky. Dobrý priemer... 60 %!! (11.02.2019)

Moc se mě líbila ta složka filmu, která řešila psychický dopad práce na Marii, tyhlety procházky peklem co tam podnikala a z mého vnímní úplně zbytečně, protože stejně s tím nikdo nic dělat nebude, dneska už snad v Evropě ani v USA nejsou politici, ale jen kupy zkorumpovaných hoven z nichž část tam je kvůli prachům, druhá se opijí mocí, příbývají jen zbvytečné instituce, komise a další a další, co nás den co den vypluchujou tunou slovních sraček a prázdných keců, no a svět jde stále blíž a blíž peklu, ale my máme velký placatý TV, bouráky, wellnesy a především nekonečné debaty o všem, protože všichni všemu rozumíme nejlíp na světě a výsledek je naprostá neschopnost a neochota něco se světem dělat. Já vím je to cynický možná, ale Marie zemřela úplně zbytečně její práce by měla smysl pokud by planeta řídili lidé z odpovědností a k úctě k lidským životům. Nicméně jako film skvělý. U Matthew Heinemana je vidět že je původem dokumentarista a tomu filmu ten dokumentaristický ohoz sluší. (27.10.2020)