Soukromá válka

Soukromá válka má dva problémy. Jednak jsem po ní sáhl omylem chtěje koukat na Soukromou válku pana Wilsona (omyl jsem poznal až po 20 minutách filmu, kdy už jsem se rozhodl to dokoukat) a pak a to je hlavní  - mne to nebavilo. Rosamundu Pike mám rád, lecos jsem s ní viděl, ale tady mi celkově nesedla ta předloha Marie Colvinové. Určitě to bylo točeno v nejlepších úmyslech zanechat jakýsi pomník Marii i drsné válečné novinařině. Zvěrstva viděná na vlastní oči, která žerou duše vojálků, žerou stejným způsobem i psychiku war novinářů. Možná o to více, protože voják je k boji cvičen a s umíráním musí tak trochu v tomto povolání počítat. Válečný korespondent nikdy neví co ho čeká a asi ty první kontakty s nějakým pěkným etnickým masakrem musejí zcela jistě zanechat stopy. Já jsem si ke konci filmu kladl otázku proč to všechno... Zápaní novináři pronikají do lokáních konfliktů zemiček, které dlí mnohdy ještě ve středověku aby odtamtud přinesli jako jediní echtovní zprávy. Riskují životy a za několik let po nich ani vládcích těch zemiček mezitím zavražděných neštěkne ani pes... K čemu jsou dnes zprávy o Kaddáfím? Byl to diktátor, jasně že zabíjel oponenty, mstil se na civilistech... Blízký východ, Afghán... Mělo to smysl točit tam echtovní reportáže a umírat při tom? Co to ovlivnilo? Co se změnilo díky tomu? Obávám se, že nic. Dobrá jedno krásné ráno jsme si v pohodlí domova u bávovky a kafe přečetli, že tam a tam našli masový hrob. Že ten a ten hodil na to a to město sarin. Afghán... Lidi si tam zvolili Taliban. Nechtějí naši importovanou západní demokracii. Ani by to tam nefungovalo. Možná v Kábulu chodí lidi v džínách se slunečními brýlemi, ale sto kiláků odtamtud už mají vesnice vládce jako ve středověku bez ohledu na nějaké volby a vládu v Kábulu... U filmu jsme si uvědomil, jak drsná válečná novinařina je. Na stranu druhou jsem si řekl, zda má vůbec případ od případu samozřejmě -  smysl. Obzvláště dnes v internetové elektronické válce. Komu věřit, komu ne. Je ten reportér opravdu na místě? Nebo natáčí z hotelu věci z doslechu..?. Jak to ověřit? Mám mu věřit? Kdysi kdosi napsal, že první obětí války je pravda. To je přesné. Jak říkám , film mne nebavil. Bohužel. Dva jen za  satelitní přenosy. * * (19.08.2022)

Vojnová reportérka ocitajúca sa v miestach, kam by sa len málokto z nás odvážil zájsť. Obdivuhodné reportáže, ktoré svet musí vidieť, aby sa dozvedel, čo sa v krajinách zmietaných vojnov naozaj deje. Záťaž tak veľká, že i samotná Marie Colvin bojovala s vlastnými démonmi vychádzajucimi z post-traumatickej stresovej poruchy. Samotný film miestami jemne povrchný, vsádzajúci na šok a zdesenie sa v druhej polovici preklopil do oveľa osobnejšej a emotívnejšie výpovede. Rosamunde skvelá ako vždy. (31.03.2020)

Moc se mě líbila ta složka filmu, která řešila psychický dopad práce na Marii, tyhlety procházky peklem co tam podnikala a z mého vnímní úplně zbytečně, protože stejně s tím nikdo nic dělat nebude, dneska už snad v Evropě ani v USA nejsou politici, ale jen kupy zkorumpovaných hoven z nichž část tam je kvůli prachům, druhá se opijí mocí, příbývají jen zbvytečné instituce, komise a další a další, co nás den co den vypluchujou tunou slovních sraček a prázdných keců, no a svět jde stále blíž a blíž peklu, ale my máme velký placatý TV, bouráky, wellnesy a především nekonečné debaty o všem, protože všichni všemu rozumíme nejlíp na světě a výsledek je naprostá neschopnost a neochota něco se světem dělat. Já vím je to cynický možná, ale Marie zemřela úplně zbytečně její práce by měla smysl pokud by planeta řídili lidé z odpovědností a k úctě k lidským životům. Nicméně jako film skvělý. U Matthew Heinemana je vidět že je původem dokumentarista a tomu filmu ten dokumentaristický ohoz sluší. (27.10.2020)

Velice hezky zpracovaný příběh jedné statečné novinářky, díky které mohli diváci po celém světě vidět a přečíst si o realitě válečného života. Film hodně přibližuje práci válečných novinářů a ukazuje, že to vůbec není žádná procházka rájem. Osobně se divím, že se hlavní hrdinka dostala až tak daleko jak navzdory útokům, tak psychickým problémům. Rosamund byla dokonalá, překvapilo mě, jak skvěle zvládla napodobit novinářčin hlas a její nervózní tiky. Opravdu smekám. Příběhově a jako celek je to ale malinko slabší a místy až nudné. Režisér to možná lehce pojal jako dokument, než jako celovečerní filmy a nechává tam hodně prostoru, což je podle mě špatně. Jelikož je to životopisný, má tam být hodně informací a detailů, které by mohli divákovi pomoc se vtělit do hlavní hrdinky. To tady bohužel tolik nefunguje. I tak je to ale snímek, na který by se měl podívat každý, kterého alespoň trochu zajímá válka nebo novinařina. (27.07.2020)

Skutočný príbeh o novinárke Marie Colvin a treba uznať, že Rosamunde to s jedným okom pristalo viac než pravej Colvinovej aj s očami dvoma. Podporujem investigatívnu žurnalistiku všetkými desiatimi a všetku česť dávam tým novinárom, ktorí nestranne píšu o hrôzach vojny. Lenže čo je nestranné na americkej novinárke, ktorá ukazuje síce strašné veci, ale zabúda, že jej armáda je tá, ktorá tam ten celý bordel spôsobila. Čo sa týka filmu samotného, má svoje pasáže, ktoré naplno využijú fanúšikovia zívania, pretože len tak sa dajú niektoré dialógy úspešne prekonať. Celkovo ale nehodnotím zle, pretože hoci tam bola jasne stanovená proamerická línia, osobnosť Marie Colvin bola ukázaná so svojimi neduhami, vrátane arogancie a alkoholizmu (19.07.2021)