Studená válka

Formálně na vysoké úrovni, Pawlikowski v tomhle ohledu bezesporu umí. Na příběhové úrovni se musí divák smířit s tím, že vyprávění je leckdy zkratkovité a reálie režimu či životních procesů jsou odstaveny na vedlejší kolej; podřízeny ústřední melodramatické lince o věčné lásce navzdory okolnostem a především politické zvůli. To chtěl podle všeho Pawlikowski sdělit, jelikož za tímto cílem si nekompromisně jde, logika příběhu ho tolik nezajímá. Poetiku snímek však má a na metaúrovni komentuje proměnlivé vlny studené vlny napříč dekádami. Není to prvoplánová romance, nýbrž funkční snímek o složitosti vztahů. Dobrá práce, ale pro mě úplná špička ne. (03.07.2018)

Pre hipsterov čistá extáza. Musia si však počkať až na Paríž. Pričom expozícia počas stalinizmu za zvuku a tancov ľudovej hudby bola dokonalá. Zároveň si počas nej zvyknete na silnú vizuálnu štylizáciu snímky a nakoniec aj štylizáciu samotných postáv. Chvíľami som myslel, že to bude za plný počet. Prečo si milenci veci nezariadili o niečo priechodnejšie, asi by to šlo, je lepšie sa nezamýšľať, o tom Studená vojna vážne nie je. Trochu škoda kratšej stopáže, film skončil pre mňa akosi pred tým najlepším, nejakou katarznou bodkou, respektíve pred tou bodkou vo filme by som si želal ešte niečo naviac. 70% (10.10.2018)

Milovat se tak, že se nedá žít ani spolu, ani bez sebe... Nádherný film o dvou charismatických Osobnostech, osudové Zuzany a božského Wiktora. Prolnutí z roviny folklórní do roviny jazzové bylo senzační, barová scéna nezapomenutelná, erotika by se dala krájet, Studená válka je vše, jenom ne film chladný. V úvodu se divák musí prokousat folklórní masáží, ale od castingu už to jede jedna radost. Kamera je nádherná, hudba - hrome, tu si budu muset sehnat..., Joanna je okouzlující snad v každém záběru a Kota prostě chci! ;) Polská kinematografie opět válí. Mimochodem Ida mě takto neokouzlila. (28.01.2019)

» U nás máme stále renomovaný SĽUK a v Poľsku asi ešte majú Mazurku ? « 『 Svojsky by som to pomenoval, ako : PĽUK - Poľsky ľudový umelecký kolektív 』A akýsi “nasledovník Krzysztofa Kieślowskiho,” Pawel Pawlikowski opäť nakrútil „chladný” čierno-biely snímok z umeleckého prostredia s výraznou prácou d.p. Łukasza Żala. _ Škoda, že i my nemáme podobného režiséra, ktorý by mával takýto filmový úspech na rôznych festivaloch vo svete. Kulig s Kotom sú síce zaujímaví, ale o nič strhujúceho sa z ich strany nejednalo ! Odohráva sa vo viac, ako v dekáde, vo výprave od severu po juh, čím naberá väčšiu „hmotnosť” , no je to tak samoúčelné, až to občas bolí na duši ! Najsympatickejšie na všetkom je to, že strihač Kaminski f-i-l-m zostrihal do ani nie 90 minútovej podoby, čiže veľmi nehrozí, aby sa dostavil pocit nudy pre potenciálneho diváka, na ktorého čaká „nemilé prekvapenie” ? Po oscarovej Ide sa mi dostalo ďalšieho priemerného filmu od tvorcu, ktorý obľubuje klasickú európsku kinematografiu, nakrúca na black and white materiál, čo mi je po chuti, ale jeho dva filmy po sebe, ako celky, sú pre mňa nezáživné... (25.01.2019)

Písničky (OJOJÓJ - Dwa serduszka, cztery oczy, co płakały we dnie, w nocy) a černobílé fotografie skvělé, melodramatický příběh je dobře zasazen do dobového prostředí, byť on sám až tak přesvědčivý není... Paweł Pawlikowski věnoval film svým rodičům, jejichž osudy rámcově zobrazuje, a možná právě v tom je oko, do kterého se jeho příběh nechal chytit. A možná také proto byl pro mě filmový osud ansámblu Zespól Piesni i Tanca Mazowsze (ve filmu Mazowsze zaměněn za Mazurek) zajímavější než lapálie mileneckého páru, který má hodně blízko k Pierre Louÿsově "La femme et le pantin", či filmové variantě (nejvíce asi Luis Buñuel "Cet obscur objet du désir!") (06.05.2019)