Režie:
Paweł PawlikowskiKamera:
Łukasz ŻalHrají:
Joanna Kulig, Tomasz Kot, Borys Szyc, Agata Kulesza, Cédric Kahn, Jeanne Balibar, Adam Woronowicz, Adam Ferency, Dražen Šivak, Slavko Sobin, Aloïse Sauvage (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V období budování stalinského Polska, ale také moderní západní Evropy se odehrává příběh velké osudové lásky zpěvačky Zuly a skladatele Wiktora. Nedokážou žít spolu, ale zároveň se fatálně přitahují a nevydrží být bez sebe. V kulisách Varšavy, Berlína a Paříže zní jazzová a folklorní hudba a Zula s Wiktorem rozehrávají nádhernou, ale hořkou baladu, svoji vlastní studenou válku. Kunderovsky laděným milostným eposem navazuje Pawel Pawlikowski na úspěch oscarové Idy. Za dílo nabité elektrizující hudbou i obrazovou krásou byl na festivalu v Cannes odměněn Cenou za nejlepší režii. (Aerofilms)
(více)Videa (5)
Recenze (177)
Silně autobiografický film oscarového režiséra mne zaujal právě svojí autenticitou, nevyzpytatelností co se vztahových peripetií jeho rodičů, ztvárněných skvělou Joannou Kulig a Tomaszem Kotem, týče a přesně vykresleným rozporem mezi bohémstvím a touhou po lásce, s čímž se potýká nejeden umělec či umělkyně. Odi et amo, řekl by Gaius Valerius Catullus, tedy nenávidím, však miluji zároveň. Tak by se dal jednoduše vyjádřit vztah dvou lidí, kteří na pozadí jazzové, ale i folklorní hudby bojují se železnou oponou, komunismem, sami se sebou i vzájemnou přitažlivostí a nevraživostí. Dojde jejich vztah naplnění? ()
Vášnivému vztahu zahořklého muzikanta a mladičké zpěvačku folklorního souboru v podání Joanny Kuligové a Tomasze Kota jsem neuvěřil ani náhodou. Plní totiž stejně poddajnou úlohu jako ostatní složky, slouží vysoce estetické stylizaci. Ta je moc hezká, vypráví se obrazem a hudbou. Film také stojí na náladě železné opony. Lidové písně se mi líbili. Do toku vyprávění zapadají s přirozenou nevtíravostí v čele s původní verzí i šansonovou úpravou teskné písně Černé oči, proč pláčete. Ona je pokušitelská lolitka, on zasmušilý šarmér typu Gregoryho Pecka. Studená válka je v podstatě souborem nostalgických pohlednic. ()
Rádoby artové melodrama, ve kterém ústřední duo opakovaně a DOBROVOLNĚ volí jiné životní cesty než být spolu, aby to pak mohli olitovat. A jen se tak v průběhu let občas potkávají, aby se jeden druhého zeptali, jak jsou na tom. Navíc film bez emocí, který snad NECHCE abyste jejich lásku prožili a NEPOTŘEBUJE abyste pochopili ta jejich všechna rozhodnutí. Melodrama o dvojici stejně černobílé, jako je jeho hezká obrazová 4:3 kompozice. Za ní třetí hvězda. Studený film. [Cannes] ()
Proč se, sakra, takovéhle filmy nenatáčejí u nás? Nemám příliš rád hudební snímky, ale tohle nebyl jen film hudební, nýbrž film o hudbě. O podstatě (evropské) hudby. A taky o podstatě lásky. Opravdu mimořádné evropské filmové dílo současnosti, reflektující a odkazující se ovšem k minulosti - a to nejen příběhově, tématicky, ale i formálně. Ozvuky filmové nové vlny, nádherná černobílá kamera, neuvěřitelně sofistikovaná a přesvědčivá mizanscéna, Zeitgeist... Nesnesitelná lehkost bytí obou hlavních hrdinů, jejichž osudová láska je marněna jednak temnou dobou, komunistickou totalitou a Železnou oponou, ale i jejich vlastní neschopností se vztahu naplno odevzdat, nedostatkem pokory, jakousi existenciální odtažitostí, odstupem, oním prokletím evropského intelektuála. Je tu patrno opravdu silné prolnutí k dílu Milana Kundery, který navíc rovněž ve většině svých románů čerpal z autobiografických zážitků - osobně jsem odsoudil hlavní hrdinku kvůli jejímu vztahu (nezájmu/zanedbávání) ke svému dítěti, které měla s tím (ne)správným partnerem, což ovšem není omluva...a ono filmové dítě je ve skutečnosti scenáristou a režisérem tohoto filmu! Je to bolestný osobní příběh - temně romantická linka je vystavěna na základě běhu života rodičů polského tvůrce, kterým je film věnován. Posmutnělá rezignovanost, Dichtung und Wahrheit Pawla Pawlikowskiho... ()
S Idou Pawlikowski před časem testoval svým komorním pojetím mou trpělivost, ale první setkání rozhodně nebylo nepříjemné. Studená válka je snímek z jiného ranku, sleduje se bez sebemenších problémů, je přístupný a svým způsobem příjemný. Otázka je, jestli by tahle charakteristika Pawlikowského potěšila. Chtěl totiž zjevně natočit drama, které bude nějakou zásadnější výpovědí o své době a o systémech, které v Evropě tehdy udávaly směr. Svědčí o tom ostatně už název. Na osudu zamilované dvojice smýkané nepřízní režimů chtěl ukázat zlomyslnost velkých dějin, které vyplazují jazyk na nešťastné jedince. Bohužel tohle se nepovedlo a pokud chcete filmy, které zásadním způsobem odhalují mechanismy společenských pohybů, musíte se obrátit jinam. Především proto, že Pawlikowski si vybral špatné hrdiny. K tomu, aby se míjeli, nepotřebují protivenství politických systémů, ke kladení překážek si bohatě stačí sami. Jsou to ony typy, které dokáží zaměstnat a přivést k zoufalství celou armádu vztahových koučů a na konci jejich životní cesty mají za sebou řadu milostných kotrmelců a nejspíš i několik ztroskotaných manželství. Pletou si lásku se zamilovaností a selhávají v řadě základních dovedností nutných pro udržení dlouhodobého partnerského vztahu. Studenou válku stojí za to vidět kvůli kameře a především pro její hudební rozměr. Pawlikowski filmové řemeslo umí a vybral si i solidní představitele hlavních rolí. Jen ta hloubka, se kterou chtěl pracovat, tomu schází. Celkový dojem: 75 %. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (11)
- Príbeh Zuly (Joanna Kulig) a Wiktora (Tomasz Kot) je voľne inšpirovaný búrlivým vzťahom rodičov režiséra Pawla Pawlikowského. (IceQueen)
- Filmové hudební těleso je volně inspirované souborem Mazowsze, který vznikl v roce 1948. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Celosvětová premiéra proběhla 10. května 2018 na Cannes FF. (Varan)
Reklama