Pásky z Nagana

Jestli jsem něčeho milovníkem a mám o tom přehled, pak je to dokumentární žánr a hokej. The Nagano Tapes je po filmařských stránkách asi jeden z deseti nejlepších dokumentů, které jsem v životě viděl a bezesporu ten nejlepší sportovní dokument. To píšu bez veškerého sentimentu, i kdyby ten turnaj vyhrál Kazachstán a dokument byl o něm v identickém provedení, bavil by mě úplně stejně. Ačkoliv mám notoricky nakoukanou dobovou VHS kazetu a hokej mě zajímá a baví, některé vyštrachané informace a především pohledy samotných protagonistů pro mě byly zcela nové. Marginální výtky mohu mít snad jen k tomu, že stopáži by slušelo o 20 minut víc a trochu větší zasvěcení do sportovní stránky turnaje včetně představení největších hvězd (Švédové a Finové jsou zde vynecháni). Celý sportovní pavouk mimo nás byl ignorován (sportovního diváka ze zahraničí by zajímal) a byly opomenuty i sportovní témata té doby týkající se turnaje, například rozhodčí a jejich posuzování zákroků, či český protest proti Švédům (Ulf Samuelsson). To je mi ale vlastně ve výsledku jedno, protože tomu se detailně věnuje třeba výše zmíněná alternativa. Ano, takto se dělá světová dokumentární tvorba 21. století a jsem nesmírně hrdý, že do této doby neznámý Ondřej Hudeček předvedl vlastní obdobu Nagana, ne na ledových kluzištích, ale na poli dokumentárního žánru. Víc podobných talentovaných českých lidí, víc podobné tvorby, která se vymaňuje z české průměrnosti a marastu. Přeju jemu i nám všem aby měl dokument co největší světový dosah a zakoupila ho některá ze zahraničních TV, protože nejde ani tak o malicherné vítězství na jednom turnaji před 20 lety, jde o geniálně minimalistické zobrazení českého 20. století, které by mělo vidět co největší procento zahraničních diváků a co největší počet Čechů by si ho měl povinně připomenout, protože začíná zapomínat. 100 % ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- V době Nagana mi bylo 8 a taky si pamatuji kde jsem v tu dobu byl. Na škole v přírodě nás vyhodili učitelé do pokojů z místnosti s televizí, aby se mohli sami podívat na reprízu ČR - Kanada. Dívat jsme se chtěli i my, leč národní soudržnost na hory patrně nedorazila. Když jsem jako jediný zůstal za dveřmi a cca. půl hodiny alespoň poslouchal a vzrušující dění si pouze představoval, po nenápadném nakouknutí dovnitř a mém okamžitém zpozorování přede mnou zabouchli dveře, aby se v místnosti 30x3km mohli dívat ve třech sami. Proto mě trochu pobavila ta sentimentální pasáž jak se celý národ semkl a díval se společně. Škoda, mohl jsem mít taky pěkné vzpomínky, takhle si z Nagana vybavuji jen ta masivní dřevěná futra. (04.03.2018)

Tenhle dokument je hodně silný a veskrze profesionálně provedený. Oceňuji, že cizincům dokáže vysvětlit, jak kupodivu velmi důležitý moment v kontextu našich dějin to byl (otestováno na Finovi). A mě zase po letech vehnal slzy do očí. Ty záběry z domoviny mi ale připomněly, že to v 90. letech i v Praze vypadalo, jak někde na ruské vesnici. (02.03.2018)

Ach ta nostalgie... a bulící Kanaďané, že nájezdy nebyly fér... a Crawfordův epitaf... a Petr Freedom poráží zlotřilé impérium... a Theo Fleury mající zuby, ale postrádající posledních víc jak 20 let klid v dušince... a otylý Lindros... pecka. Na to se dá dívat. Je to jako film Prázdniny v Římě - víte, jak to dopadne, ale stejně se dojmete jako nasáklá houba. (09.02.2023)

„Lidé občas zapomínají, že hokej je hra. Ta loterie jménem nájezd…to je prostě život.“ Dokument precizní a komplexní. Shrnuje snad vše podstatné a přidává spoustu zajímavostí navíc. Nebojí se věnovat velkorysou část stopáže studii geopolitických souvislostí (snímek ani zdaleka není věnován pouze našinci), ať už jde o vývoj v Č(SS)R, NHL či právě „Turnaji století“. Sešla se tu celá řada různorodých osobností (často přímých účastníků turnaje) díky čemuž dochází k zhodnocení „věci“ z obou stran, jakože promluvy Američanů a Kanaďanů byly hodně zajímavé (nejvíc bavil Fleury, který si nebral servítky a přitom zněl objektivně). A bonus? Oku lahodící zrestaurované záběry. Vytknout můžu snad jen detaily, vývoj v ČSSR podle mě stačilo zrekapitulovat jen jednou, a ocenil bych promluvy více ruských osobností (tehdejších hráčů), ale možná je i Yashinova účast v tomhle dokumentu malým zázrakem. Slabších, ale zasloužených 5*. „Vím, co budu mít napsané na hrobě. Zde leží Marc Crawford, ten vůl, který nevybral Gretzkyho na nájezdy.“ (03.03.2018)

Největší sportovní vítězství naší země si k dvacátému výročí zasloužilo řádně kvalitní dokument. A tady ho máte. Zápasy proti USA, Kanadě nebo Rusům jsem viděl častěji než kdejaký film, tudíž jsem si myslel, že už mě nemá šanci nic překvapit, ale režisér, nevím odkud, vytáhl záběry, které tu snad do teď nikdy nebyly. Navíc doprovodné rozhovory bývalých hokejistů, velkých hvězd, tomu dodávají punc světového formátu (a poslouchat, jak Kanaďany semifinálová prohra bolí i po dvaceti letech... rajská hudba pro moje uši). A nikdo mi nevymluví, že tenhle turnaj, nejlepší v historii hokejové i olympijské, byl napsán tím nejlepším dramatikem- vyřadit postupně nejsilnější týmy- USA, Kanada a Rusko, čtvrtfinálový proslov o první přestávce, semifinálové nájezdy, a finále, jenž rozhodne emigrant se jménem Svoboda, navíc proti prašivým Rusům? Priceless. Aneb každý Čech ví, co dělal v neděli 22. února 1998 po páté hodině ranní... (12.03.2018)