Šampióni

Hodně slušná komedie, hodně podobná stylu Vybíjené s Vaughnem a Stillerem, která skoro celé dvě hodiny nabízí výborné hlášky a scény mentálně postižených, u některých jsem fakt umíral smíchy. Plusem je kvalitní kamera, děj, zajímavé postavy a celkově, že film není postaven na povrchním humoru, ale některé scény jsou hlubší a emotivní, včetně závěrečného zápasu a finálních pěti minut. (25.02.2019)

Za normálních okolností by to ode mě dostalo 4 hvězdičky. Za nenormálních okolností to ode mě dostane všech 5. Okolnosti jsou totiž naprosto nenormální, každé z nich chybí několik desítek bodů do alespoň průměrného IQ. Vůbec nechápu, jak někoho mohlo napadnout, že s tímto materiálem může vzniknout film a už vůbec nerozumím tomu, že se to skutečně podařilo. Považuji to za absolutní zázrak a smekám před všemi zúčastněnými. Protože jedna věc je obsadit handicapované lidi do tak exponovaných rolí a druhá věc je zajistit, aby to trochu fungovalo. A ono to klaplo, ti postižení lidé to odehráli perfektně a zdraví lidé okolo se zasadili o to, že to tak minimálně vypadalo. Jsem z toho nadšený, je to úžasně lidský film. (13.01.2020)

Je jedno, zda jde o nějakého tlouštíka, hráče tmavé pleti, kohokoliv z nuzných podmínek nebo třeba mentálně postižené. Filmové příběhy prostě zbožňují osudy sportovních outsiderů, nad kterými každý hned zlomí hůl. Arogantní asistent trenéra týmu španělské národní basketbalové ligy svého kolegu nejprve napadne, pak se opije, sedne do auta a coby trest si vyslechne náročný úkol: trénovat družstvo mentálně postižených hráčů. Samozřejmě si chce povinnost hlavně po svém odkroutit a moc se v tělocvičně s touhle pestrou partou nezdržovat, ovšem tým začne překvapivě vítězit, rozdíly mezi výbušným koučem a hráči se začnou stírat a tvůrci se v několika lidsky uchopených pasážích snaží, aby se nám tahle spolupráce pořádně dostala pod kůži. Jenže sportovní filmy prostě jsou a budou plné klišé (i přes klacky pod nohama se tým očekávaně dere nahoru), i když tentokrát tvůrci vsadili na humorný styl. Javier Gutiérrez hrál v (doma ve Španělsku oceňovaném) thrilleru Kde jsem doma či v kriminální Mokřině, tentokrát oslovuje coby napravený cynik příběhem o nepravděpodobném vítězství outsiderů, ovšem tvůrci se nevyhnuli zjednodušování a šablonám jak z učebnice. (21.03.2021)

solidní scénář ,režie a kamera.Mě to sebralo natolik že když to bylo při zápase 32:33 tak jsem fandila jak o život.Byly tam fakt groteskní situace.například přece jen použití lyží u moře,netáhly se zbytečně :-))))))))))) a spousta jiného.Příjemný zážitek a bez patetické nějakého dělání si srandy z postižení.trochu to prolamuje mýtus.kdybych mohla dám jim všem každému deset * (13.12.2020)

Obvykle se vyhýbám filmům s podobnou tématikou, ale v tomto případě připouštím, že režisér udělal vážně skvělou práci. Příběh se zaměřuje na nápravu protivného a sebestředného člověka, který se nachomítne k tréningu mentálně postižených atletů. Celou dobu jsem se obával, že to bude trapné a nebo se tvůrci budou na sílu pokoušet, abychom s postiženými soucítili a bylo nám jich líto. Nestalo se tak a nakonec z toho byla velice sympatická komedie. Dílo jsem si proto skutečně užil, neboť nejenže bylo přirozeně vtipné, ale hlavně dokáže zacílit i na srdíčko, což oceňuji. (26.10.2021)