Tísňové volání

Pure žánrovka, což hele není vůbec málo. Ta stísněná jednokomorová věc, která perfektně pracuje s přetvářením nahozených dialogů v mozcích diváků na scény, které vidí každý v sobě. Od těch extrémních hajpů zase možná trošku dál, festivalový vrcholy jsou jinde, ale tahle mašina moc pěkně šlape a čistě po technický stránce neškobrtne ani jednou. (05.07.2018)

U tohoto filmu po mě vážně nechtějte, abych to adoroval. Proti minimalismu, ději zasazeném do jedné místnosti či filmu stojícím na jednom hereckém výkonu nic nemám. Tedy pokud si někdo navrch automaticky nepředstaví rovnici minimalismus = chlad. Tento film na mě dýchal enormním chladem. Hlavní protagonista si zachovával během všech různých situacích permanentně jeden ten samý ledový a bezemoční výraz (pouze s jednou malou silnou změnou v asi nejpůsobivější chvíli). Pár motivů je působivě zneklidňujících, třeba hned první telefonát, ale nejednou jsou zařazené bez jakéhokoliv pokračování a ústřední (papírově taky silnou) dějovou linku v ospalém tempu spíše jen rozmělňují, než cokoliv jiného. Bez závěrečných titulků trval film výrazně pod 80 minut, ale s jeho dosledováním jsem i tak měl značný problém a stejně ve mě budil dojem námětu pro mnohem kratší inscenaci, neúměrně nataženého na celovečerní délku. I nascendi ve svém komentáři zmínil Promiňte, omyl!. Těm, kteří zatím neviděli, raději tu doporučím tento Weissův majstrštyk s výbornou Jiřinou Šejbalovou. [40%] (30.11.2022)

„Haló, tady policista s traumatem a nezvykle extrémně agilní dánský telefonní záchranář, říkejte mi třeba Ole, vole, jak vám mohu pomoci?“ „Tady vyšinutá huhňavá kráva Inge z Kopenhágenu. Byla jsem unesena / neunesena, vyberte si, každopádně když usoudíte, že unesena, tak můžu v pohodě telefonovat, klidně mi když tak brnkněte.“ „Dobře, dobře, Inge, klid, dýchejte a počítejte šupiny na ocase malé mořské víly, já sice kdejaké pomatené smažce obvykle okamžitě zavěsím, ale vy jste natuty unesená a v nebezpečí!!! Já teď budu hodinu a půl nudně freneticky telefonovat na všechny strany a urputně buzerovat veškeré složky integrovaného záchranného systému, a jestli do té doby neusnete, tak vás z té šlamastyky / nešlamastyky dostanu, ať chcete, nebo ne. Jsem totiž Ole, nebývale extrémně agilní dánský telefonní záchranář.“ *** Když jsem se tu brodil čerstvým ejakulátem a potoky poševního šlemu vzrušeně hekajících recenzentů, těšil jsem se na nabušený a originální nehtohryz. Ty nehty jsem si u toho nakonec opravdu do krve okousal, ale to jen proto, že jsem mobil s Tetrisama nechal v kuchyni na lince, nechtělo se mi vstávat z gauče ani spát, a tudíž jsem neměl jinou možnost, jak se jinak u téhle telefonní prudy zabavit, abych nepošel nudou. Na hovnech postavená a v žumpě končící únavná telekonference se sociálně podtrženou stračkoidní zápletkou a dramatizací podobnou volání s plechovou hubou libovolného mobilního operátora, co vám nejdříve hodinu recituje menu a nutí vás furt mačkat tlačítka číselníku, aby vás nakonec spojila s nějakým, do kýčovité frazeologické prázdnoty korporátně vytrénovaným, telemarketingovým kokotem, který váš problém stejně nevyřeší. Prostě nezáživná zápletka v nezáživném podání, jedna mimochodní věta o kuchání dětí jinak mdlý film zábavným neudělá, s kamerou celou dobu přilepenou na xichtě nějakého nordicka, co se konstantně tváří, jako by měl opruzený konečník. Ten by na Mistrovství světa v unylém telefonování dozajista skončil na bedně snad i před Tomášem Tvrdým-y, jenž tenkrát dvě hodiny po telefonu objednával beton, a Gájenem Gejnoldsem, který se snažil otravně vyžvanit z telefonní rakve. No zlatá šmrncovní Telefonní budka u Kolína! (05.11.2018)

Obrovskou výhodou je, že film vás núti pracovať s vlastnou fantáziou a v tomto zmysle každý videl vážne úplne iný film. Stačí si len opisované lokácie predstaviť odlišne ako váš sused v kine. Sledujeme odvíjanie jedného záhadného únosu a postupne sa dozvedáme aj niečo o hlavnom protagonistovi. No a čakáme, akým spôsobom sa tieto dve línie buď pretnú, alebo budú aspoň spolu nejako logicky súvisieť. A dočkáme sa. Problém je viac v tom, že Tiesňové volanie je skôr materiál na hodku a jeho scenár síce ponúka netradične budované napätie, ale je viac menej tuctový. Mám pocit, že bodovať bude najmä tým, že ani vo finále nás kamera nezoberie do exteriérov, prípadne do úplne iného interiéru a tým pádom sa z neho stáva thriller alternatívny. Na veci to ale v mojich očiach až zas tak veľa nemení. (19.10.2018)

» Škandinávska minimalistická ultra - záležitosť, ktorá exceluje v hraní si s divákovými očakávaniami « 『 Kamera Jaspera Spanninga po celý čas neodlepí svoj zrak od charakterného Jakoba Cedergrena 』Vskutku je neustále pred kamerou, ktorá ho sníma úplne zblízka, ako sa len dá. Tento zaujímavý švédsky herec si zahral postavu Asgera Holma - operátora linky tiesňového volania. Táto štandardná, ale dôležitá profesia, práca sa vyznačuje byť v neustálom strehu, keď hocikto zavolá. Je to bežná rutina, skrátka - každý deň si odkrútiť svoju šichtu, ktorá sa stáva už akosi stereotypnou. Ale nikdy nehovor nikdy. Čoskoro konfrontovaného, bývalého policajta Holma čaká súdne pojednávanie, ale ešte predtým potiahne svoju smenu do vyčerpania. Prečo ? Lebo mu zavolá jedna rozrušená žena menom Iben, a to je hlavný spúšťač následných udalostí... _Po prvé : Absolútne sa nepohnem z budovy, ba čo, maximálne sa ide z miestnosti do miestnosti, čiže máme tu stiesnené priestory, hotová klaustrofóbia, ako hrom ! Po druhé : Nikdy neuvidím ani na stotinu vedľajšie postavy, s ktorými Asger komunikuje prostredníctvom signalizačnej linky, všetko je na predstave daného filmového konzumenta, ako naloží so svojou fantáziou ? Po tretie : Je to strhujúce, ani na moment sa nepozriete na hodinky, to vám garantujem ! Po štvrté : Má to samozrejme svoju výhodu i v tom, ako sa na to v konečnom dôsledku vôbec pozeráte, ako to vstrebávate, čo je vám predkladané ? Ide o hru na diváka. A po piate nakoniec : Nachádza sa tu minimum strihov, a tak máte pocit diania na živo, že to prežívate takmer v reálnom čase. PS : Dostalo sa mi pekného, sviežeho, vizionárskeho sprestrenia na ani nie 90 minútový filmový večer, že ani Asger Holm nevedel, že si tak „spríjemní a predĺží” pobyt v robote. Mne to bohato stačilo, ale aj jemu to čosi prinieslo... (11.01.2019)