Terapie

Mám k seriálu ambivalentní postoj a první řadu jsem ani neodkoukal. Na třetí jsem se začal dívat jen kvůli postavě Vojty Dyka. A seriál se mi líbil, přišlo mi, že dobře zobrazuje charakter terapie… Ale ten dojem se víc a víc vytrácel. K terapeutovi Markovi bych potřetí nešel. Že jemu samotnému není divné, že kvůli té jeho neustálé konfrontaci a postoji, že on ví všechno lépe mu na konzultacích běžně „pacienti/ky“ říkají, že se tam necítí dobře, že příště nechtějí přijít a dané setkání sami ukončují, nebo se alespoň ptají, zda už není konec. To je tragikomické. A to „rogeriánské“ terapie to má hodně daleko. Nicméně vedle ne zrovna vřelé a empatické terapie jsou tak vyložené lapsusy a obávám se, že to pak obraz profesionální terapie dost narušuje. Pro mě jako terapeuta je nemyslitelné, když mám klienta, abych za jeho zády konzultoval s jeho manželkou a s ní, ne s mým klientem, se také domluvil na společném setkání. Vyhnu se tak tomu, co dělá terapeut Marek v seriálu – že klientovi lže. Terapie přitom má být o vzájemné důvěře. Chce, aby k němu klienti/ky byli upřímní, ale sám lže. Manželka ale nepřijde, zdrží se, terapeut klientovi nabídne, že začnou bez ní. A zároveň mu říká, o čem nemůže mluvit, protože přijde manželka. To vše jen proto, aby mu na posledních pár minutách sezení řekla, že ho opouští, načeš v nejvypjatějším momentu terapeut z místnost stejně odejde. A to vše slyší z kuchyně, která je s terapeutickou místností propojena, terapeutova partnerka, protože se soukromím si terapeut starosti nedělá. Jindy syn jeho přítelkyně vidí skrz skleněné dveře. (14.02.2019)

Tento formát o terapeutovi a jeho pacientech se osvědčil i jinde ve světě například v USA a Izraeli. Tvůrci seriál trochu počeštili. Například jednou týdně vyhledá terapii i sám rogeriánský terapeut Marek. Rode umí krásně naslouchat. Jako v každém seriálu je nám vše servírováno přes obyčejné lidské vztahy. Struktura vyprávění je propracovaná a osoby se vzájemně ovlivňují, takže se nevyplatí vynechávat některé díly. (20.12.2018)

Spoilery. V rámci zatuchlé české seriálové žumpy se samozřejmě jedná o naprostou bombu, ale v globálním měřítku to zbytečně často vyřazuje rychlost, i když je cíl ještě daleko, viz. parádně rozjetý předposlední díl, kde naprosto nepochopitelně přijde místo závěrečné gradace čecháčkovské stažení ocasu. Každopádně Roden to táhne neskutečně, jeho mrtvolný pohled se pro roli terapeuta v těžké krizi středního věku, který ve své profesi dokonale selhává, skvěle hodí. První týden je očistec, ale pak se to slušně rozjede. Marek Pošta je skutečně velké dřevo, takže pokud někoho šokuje potrat přímo u něho na gauči, tak asi těžko rozdýchá velice zdařilých 14 dní, kdy se mu jedna pacientka pokusí spáchat sebevraždu přímo u něho doma, u druhé má problém, aby po ní nevyjel, dalšímu natáhne a manželský pár se mu podaří dohnat k rozvodu. Během toho se mu navíc dokonale zesere i manželství, když se jeho žena začne kurvit s nějakým stavařem a povedené děti tomu také nepřidají (Berenika jako hippie telátko hrozná a Cina jako hetero syn stejně pořád homo). Ano, terapie je přepálená jako svině, ale emoce skoro nevydoluje, takže někde je chyba. Chytřejší dialogy jsem skoro neexistují. Ohánění se pár psychologickými termíny pořád dokola působí spíše pozérsky než odborně. Nejlepší díly jsou s Michalem a Janou. Většinu času jsou slušně vyhrocené a hlavně ukazují iracionálnost a možnou zákeřnost vztahů moderního střihu. S1: 70% S2: 65% S3: 60% (18.01.2019)

Nejsem fanouškem rozdělení hodnocení na série, ale v tomto případě (hlavně kvůli velkým časovým mezerám mezi sezónami) jsem udělala výjimku. Zde tedy jenom zmíním, že i když jsem ve výsledku nehodnotila nejvyšší známkou, považuji "Terapii" za jeden z nejkvalitnějších seriálů, který kdy vyprodukovala nějaká česká televizní stanice. (10.03.2019)

První sérii jsem sledoval již poměrně dávno, teď jsem si dal druhou a musím přiznat, že mě seriál až nebývale zaujal. Doma jsme jej odsledovali snad během čtrnácti dnů, což je na nás skvělý výkon. Velkým plusem je jeho rozvržení na týdenní cykly, kdy se každý den střídá jeden pacient a také ideální délka jednotlivých dílů. Příběh pacientů spojuje příběh samotného Marka Pošty v podání skvělého Karla Rodena. Obsazení se povedlo a herecké výkony jsou vcelku dobré, nejvíce mě bavil Charvát (skvělý Jiří Ornest). Tvůrcům se povedla i myšlenka terapie terapeuta, kdy vždycky pátý den sám Marek Pošta absolvuje svou terapii, což je i jakýsi sumář předchozích dnů. Seriál tak ještě lépe drží pohromadě a nerozpadá se jen do příběhu samotných pacientů. Výtky jsou jen drobné, snad občasné zjednodušení, klasické šablony a dramatizace. I když popravdě jsem nechtěl reálné záběry z terapie a tohle seriálové zpracování se i díky těm „výtkám“ povedlo znamenitě, čtyři poctivé hvězdy. (17.10.2019)