Místo splněných přání

Italský režisér Paolo Genovese mě dokáže upoutat jednoduchým nápadem, rozehraným v komorním uzavřeném prostoru. Chvílemi jsem si připadal jako v roztomilé moderní pohádce s neotřelým plněním přání dle úkolů zadaných ze strany tajemného „kouzelného mužíka“, aby mě záhy v této konstelaci děsila přítomnost motivů typu plánovaná loupež či dokonce vražda nevinného dítěte. Místo splněných přání, rozehrané čistě na základě série dialogů mnoha postav s „kouzelným mužíkem“, mě překvapilo nejen svým konceptem a postupným propojením příběhů, přání či úkolů více postav, ale nakonec i nejedním vyústěním, jakým autor dokáže vykreslit fungování světa s fantaskním prvkem: i v případě, že cosi (ať už na kterékoliv straně nevšední dohody) rázem selže, začne se proti očekávání vyvíjet jinam, kdy jedno přání nebo řešení přímo odporuje jinému nebo kdy se správným řešením může stát i porušení pohádkové dohody, měl-li se člověk svým konáním dopustit čehosi špatného... Ta propracovanost scénáře se hůře popisuje bez spoilerů, každopádně dostal mě tenhle film svou originalitou ve více směrech a připadal od pana režiséra o stupínek lepší, než hromadně remakovaní Naprostí cizinci. Je navíc radost sledovat i ze současné tvorby film, který se přímo skví tak skvělými hereckými výkony... vedle sympaticky záhadného Valerio Mastandrey v hlavní roli musím zmínit především Marca Gialliniho, jehož postava je sice značně rozporuplná a s nejedním přehřeškem či selháním na kontě, ale tento herec ji dokázal s nádechem drsňáka podat tak charismaticky, že ve vás vyvolával silný zájem i o takovou postavu... a mému oku nemůže uniknout se svým šarmem Sabrina Ferilli coby Angela, bez níž by ten závěr zůstal mnohem smutnější. [85%] (22.08.2023)

Pokud pravidelně navštěvujete kavárnu či bistro, zbystřete, pokud zde náhodou pravidelně nepotkáváte morouse s účetní knihou v ruce. Pokud ano, tak za ním zajděte se zlatou rybkou a něco si přejte. Morous vaše přání naškrábe do účetní knihy a současně Vám zadá úkol - třeba zabít manželku čerstvou makrelou. Pokud neseženete čerstvou makrelu, tak jste v kelu a můžete jen doufat, že Vás ten morous vyslechne a zadá jiný úkol - třebas vysadit kávovník v sibiřské tajze. Hodně štěstí! 87% (06.01.2019)

Krásna otázka a ukážka toho, čo je človek ochotný urobiť pre svoje sny a túžby. Aké hranice je ochotný porušiť? Asi je to individuálne. Podobne ako v Naprostých cudzincoch, filmom dnes už okopírovaným aj v našich končinách, aj tu dominuje minimalizmus v podobe jednej miestnosti a nekonečných dialógoch. Ale zaujímavých, posúvajúcich dej. Čo mu tu chýbalo bola ale prepracovanejšia pointa, záver, ktorý by priniesol motívy hlavnej postavy. Pretože ak šlo len o obratnú manipuláciu, potom tu cítim nevyužitý potenciál. (19.01.2021)

No, ten film má rozhodně velké ambice sdělit nám něco o nás, našich přáních, našich hránících a závěr, tedy pokud jsem ho pochopil dobře se mě moc líbil. Ovšem v těch lidských minipříbězích mě přišlo jako kdyby popíral sám sebe, já teda bohužel nevím jestli jsem to celý vyložil dobře s tím jak se lidi zachovají a jaký to má následky, ale pokud ano, tak to nebylo úplně cajk. Ovšem Paolo umí na malém prostoru opravdu velké divadlo, to zase každopadně. (30.04.2021)

Intelektuální hříčka o morálce 1)  mě zaujala především duchaplným scénářem, dialogy a dějovou sevřeností. Přesný casting je další plus._____ 2)  Jako divák jsem si trochu připadal, jako bych sledoval zfilmovanou rozhlasovou hru. Vlastně není, na co koukat, ale děj je natolik vemlouvavý, že se zážitku z filmu hned tak nezbavíte. Jak mám vědět, že nejste ďábel?_____ 3)  Snímek je adaptací desetidílného amerického seriálu The Booth at the End z let 2011 - 2012._____ 4)  51letý spoluscenárista a režisér Paolo Genovese získal obchodní a ekonomické vzdělání na římské universitě La Sapienza a dále pracoval v americké reklamní společnosti McCann Erickson. Režíroval více než stovku kampaní (např. pro McDonalds či Algidu), než se dostal k filmování nejdříve s Lucou Minierem a od roku 2010 i sám._____ 5)  Zaujali mě 45letý přesvědčivý Valerio Mastandrea (muž, který plní přání) a charismatický 35letý Silvio Muccino (syn policisty Alex), který vystudoval stejnou universitu jako režisér, ale obor umění. Kromě herectví se od roku 2008 věnuje rovněž režii a také napsal pár scénářů._____ 6)  Spoiler. Etické okénko. Celou dobu jsem se snažil přijít na to, kdo vlastně je ten záhadný muž._____ 6a)  Ďábel, nabízí se prvoplánově. Proč ovšem někdy škodí a jindy prospívá? Skutečnost, že vede své klienty, aby čelili požadavkům, které jsou mnohdy v rozporu s morálkou, ještě přece neznamená, že tak učinit musejí._____ 6b)  Taky by to mohla být personifikace Osudu. Ten na rozdíl od padlých andělů tam dole nemá žádný zájem na tom, aby se lidé chovali tak či jinak. Osud prostě jen nabízí a vyhodnocuje výsledky._____ 6c)  Ani postmoderní verze posla Božího není od věci. Chová se sice podivně, ale třeba je to všechno jen zkouška a vzájemná provázanost úkolů jejich negativní efekt může eliminovat._____ 6d)  Konec v podobě servírky Angely (ano, nomen omen) sice neřeší konkrétní identitu tajuplného muže, ale jasně dává najevo, že od teď to šéfuje někdo jiný._____ 6e)  A tím vlastně dojdeme k závěru, že je vlastně jedno, kdo tam seděl. Důležité je, jak se ti lidé nakonec zachovali. (04.08.2021)