Velký zátah

Jen 3* proto, že děj je neuvěřitelně přímočarý. Je to asi jediná věc, kterou bych vytknul, ale zcela zásadní. Hudba nečekaně veselá, určitá malá dávka napětí přítomná je, nebo spíš dramatičnosti několika scén. Ale od detektivky očekávám řešení záhady, překvapení, že půjde do hloubky; tady je záhada „rozkryta“ záhy; říkal jsem si, že teď přijde komplikované sbírání důkazů, donucení záporáků k doznání; ale ono ne, děj se prostě bez větších zádrhelů doklouže do finále. Ale znovu zdůrazňuju, jinak to vůběc není špatný snímek. # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 6 | hudba 7 | humor 0 | akce 0 | napětí 2 | pustil bych si znovu 5 (30.11.2012)

Jeden z najlepších a najslávnejších režisérov nemej éry, dokazoval v mnohých žánroch svoju nadrozmernú kvalitu réžie. Či už to bol spektakulárny pohľad do fantasy ( DIE NIBELUNGEN ), sci-fi ( METROPOLIS ) alebo krimi ( DR. MABUSE ). Túto svoju dokonalosť pretavil aj do svetoznámeho žánru film-noir, v ktorom stvoril dielo, ktoré nezašlo prachom času a ponúka ešte aj po vyše 60tich rokoch tú správnu kriminálnu zábavu. Nekompromisnú, emocionálnu a strhujúcu. (18.11.2015)

Až příliš černobílý noir v každém slova smyslu. Hrdina je ze začátku vykreslen až nesnesitelně kladně a zidealizovaně, i proto se během vyšetřování chová jako slon v porcelánu, a to ještě dřív, než pro to má osobní důvody. Druhá polovina spraví chuť, na úplně čistý štít je ale příliš pozdě. Na Langa dost slabé a škrobené. 3 a 1/2 (18.09.2013)

Sám proti všem. A tentokrát to bude osobní. Který americký režisér by si dovolil zatáhnout do světa zločinu rodinu? Narušení bezpečí domova, jenž zároveň představuje lehkou parodií spořádané americké domácnosti padesátých let, už lze považovat za dost pádnou příčinu blbé nálady. Glenn Forda má takové charisma, že by ani nemusel moc hrát. Jeho naštvaný správňák, vstupující na území těch nesprávných, je nekompromisní, ale zdaleka ne tolik jako Lee Marvin. Ten je ve své první větší roli coby Vince Stone stejně příjemný jako kůže poleptaná kyselinou. Nejvíc si od něj vytrpí ženy, jimž je ubližováno s podivnou samozřejmostí, ale týkat se stejné násilí mužů, nebude tolik šokovat. Lang režíruje s mistrovskou věcností, příběh nezatěžuje sentimentem (strohý střih po výbuchu auta), neříká víc, než potřebujeme vědět a na vizuální rovině chytře pracuje s kontrastem vina/nevinnost (Debbyina „rozpůlená” tvář). Drsné, jasné, sympaticky krátké. Noir jak se sluší. 90% (01.08.2010)

Zatímco německá éra Fritze Langa mě nepřestává fascinovat, jeho americké kusy jsou pro mě zatím spíše průměrnou podívanou. Spolu s The Big Heat si odškrtávám jednu velkou noirovou klasiku, ale nic zásadního ve mně snímek nezanechal. Dějově naprosto obyčejné a herecky klasicky strojené (tak to ovšem má být, já vím). Jen ta filmařina dává vědět, že za režijní stoličkou sedělo velké jméno. Od prvních momentů mě nejvíc bavily skvělé kamerové pojezdy, které pomocí několika jednoduchých pohybů rozzáběrovaly scénu tak, jak by to většina jiných režisérů dokázala pouze s přispěním střihu. To bohužel nemění nic na tom, že jsem v životě viděl už nějaký ten lepší a zábavnější noir, který nebyl tak schematický a pocitově uzavřený, jako právě The Big Heat. 6/10 (31.10.2018)