Bez okolků

Originál k Odplate s Melom Gibsonom je veľmi drsnou ukážkou poctivého akčného thrilleru starej školy. Lee Marvin je oveľa presvedčivejší ako Gibson a predvádza tu jednu zo svojich najlepších úloh. Akcia je nakrútená veľmi zručne a bez okolkov a v kontraste s flegmatickou charizmou hlavného predstaviteľa dotvára pôsobivý celok. (09.08.2005)

Teprve někde v polovině mi došlo, že koukám na film, jehož téměř doslovnou kopií je moje oblíbená Odplata: totožný děj s podobně silnou atmosférou, stejně malebné zacházení s architekturou – oproti šedomodrému futurismu o třicet let mladší gibsonovky ovšem z původní verze zůstávají v hlavě funkcionalistické linie, bílé stěny, rafinované kombinace jásavých barviček na šatech i v interiérech (a proti nim jako kontrast chátrající prostory bývalé alcatrazské věznice) –, stejně charismatický týpek v hlavní roli, stejně skvěle volená hudba (u Boormana pozoruhodně poletující mezi vážnými a populárními žánry), stejně nápaditá, ne-li ještě nápaditější práce s ruchy (viz třeba tahle ikonická scéna), stejný cynický škleb na povrchu a těžko definovatelná lidskost uvnitř. Co má originál jinak? Víc psychedelie, míň suchého humoru (ale je tam, ne že ne), a ovšem vizionářský styl (kdyby mi po sobě bez varování promítli tohle a takového Frajera Luka, nebudu věřit, že jsou to filmy ze stejného roku, co roku, desetiletí). Vlastně bych vůbec neměl váhat s plným počtem, když jsem ho nadělil Helgelandovi a Myhremu, ale přece jenom počkám, jestli ve mně k Point Blanku s odstupem uzrají podobné osobní sympatie. (28.02.2017)

Přímost, drsnost a cyničnost Dirty Harryho, kafkovskost Rozhovoru od Coppoly ( nebo taky Domina od Stanley Kramera ), asociační střihy ve stylu Angličana od Stevena Soderbergha ( ten se sám přiznal, že z tohoto filmu vykrádal ), psychedeličnost let šedesátých, výborná vizuální stránka ( typické syté barvy + jejich sladění, využívání velkých otevřených prostor nebo naopak sixties "kubistického" strohého interiérového designu ), rychlé tempo. Ukrytá perla. John Boorman měl na začátku kariéry výbornou formu, škoda že tyhle filmy u nás vůbec neběží a málokdo je ( a režiséra ) zná... -- A Lee Marvin byl asi největší "cool motherfucker" let šedesátých -- "You´ll ask him for the money, he´ll say no, and you kill him" - "Yeah, Something like that" -- A napodruhé jdu na 5*. Film, která mý ukrytý podprahový rozměr ( nutí k dalším shlédnutím ) a jeho feeling vám z hlavy jen tak nevymizí, stejně jako obrazy z něj (23.08.2006)

O pár desetiletí starší bratříček Helgelandovy Odplaty má svůj specifický půvab a styl,chápu proč je v USA považován za velký kult,ale je tak neodmyslitelně spjatý s dobou svého vzniku,že už dnes zkrátka a dobře tak úplně nefunguje.Jeho líné tempo v kombinaci s přebarveným vizuálem způsobuje,že jsem občas vůbec nesledoval film,ale jen tak bloumal očima po pokoji.Bez okolků obsahuje bezpočet skvělých režijních nápadů,podle střihové skladby by se dalo vyučovat na filmových školách a Lee Marvin definoval slova "cool drsňák" čtyři roky před Clintem Eastwoodem,ale co na plat,dnes už film prostě nemá moc co nabídnout. 65 % (09.08.2011)

Divnej a zmatenej začátek, pak trochu nuda, zhruba teprve od půlky se to pomalu rozjede... Ale existuje hromada podobnejch a mnohem lepších filmů. Lee Marvin je celkem dobrej, záporáci naopak takový úplně nevýrazný. Sem tam trochu akce, sem tam nějaký podivný flashbacky, jakž takž fungující drsná atmosféra. Co je zrovna na tomhle filmu tak kultovního, zásadního a přelomovýho, jsem moc nepochopil... 50% (03.12.2011)