Hřbitov domácích zvířátek

Řbitov (ano Řbitov, né Hřbitov) domácích zvířátek patří mezi Kingovými knihami mezi mírný nadprůměr, což se bohužel nedá říct o pozici Hřbitovu domácích zvířátek mezi filmovými adaptacemi Kingových knih. Film se sice drží knižní předlohy velmi věrně, ale to co funguje v knize, nemusí vždy zákonitě fungovat i na plátně a snažit se zachytit všechny dějové linie, není zrovna nejšťastnější řešení. Mezi herci se mi líbil F.Gwynne, který má dokonalou "horrorface". Případ sám pro sebe je D.Midkiff, který svou postavu (zvláště ve chvílích, kdy má blízko k naprostému psychickému zhroucení) těžce nezvládá. Hřbitov není úplný propadák, ale jelikož Řbitov patří mezi Kingovými knihami právě mezi ty, které jsou pro filmové zpracování jako stvořeny, zamrzí kvalita tohohle zpracování dvojnásob. (21.08.2004)

Adaptace knihy Řbitov zviřátek velikána literárního hororu Stephena Kinga, ke které autor jako k jedné z mála sám napsal scénář, představuje osobitou variaci na některé ze základních motivů a konceptů zombie žánru. A to ačkoli ve filmu samotném nikdy slovo zombie nezazní. Poté, co se Louis Creed s manželkou a dvěma dětmi nastěhuje do domku vedle rušné silnice, dozví se od starého souseda, že v nedalekém lese se nachází hřbitov, kam malé děti z okolí po desetiletí pohřbívaly své mazlíčky, které o život připravila projíždějící auta. Když rodina stejným způsobem přijde o milovaného kocoura, jehož ztrátu by obzvláště těžce nesla malá Ellie, odhalí soused Louisovi tajemství o tom, co leží za zlověstnou přírodní bariérou na odlehlém konci hřbitova. Staré indiánské pohřebiště je údajně místem, odkud se pohřbení mrtví navrací zpět k životu. Přejetý kocour ovšem nebude posledním, koho takto zoufalý otec připraví o věčný spánek. Již historicky první zombie film Bílá zombie (White Zombie, 1932) využíval motiv oživování mrtvých coby zrcadlo pro nezvladatelně iracionální tužby svých postav. Ačkoli tam se jednalo o touhu podmanit si osobu svého srdce a Hřbitov domácích zvířátek přináší hororově varovnou úvahu nad touhou přemoci smrt, pro obě vyprávění je klíčové, že mrtví, jež se navrátili mezi živé, postrádají svou původní osobnost. Stephen King svůj příběh zabydlel ještě dalšími nadpřirozenými fenomény, které spolu s centrálním tématem utvářejí zahuštěný hororový konglomerát, jenž z různých stran dramatizuje téma traumatizující konfrontace se smrtí. V souladu s tím, jak se hlavní hrdina pod tíhou ztráty dává všanc světu mimo racionální chápání, také vyprávění opouští úvodní rámec uchopitelné reality a propadá se do přízračných vizí a nočních můr. Vše pak kulminuje prostoupením těchto světů během blouznivého a děsivého finále. Film se svého času setkal s pozitivním přijetím především na straně příznivců Stephena Kinga, kteří oceňovali relativně věrnou adaptaci jeho předlohy. O tři roky později vzniklo volné pokračování, které bolestně ukázalo, že kvality prvního filmu spočívaly výhradně ve scenáristickém vkladu Stephena Kinga. Režisérka a producenti tentokrát bez jeho účasti vytvořili hystericky vypjatý kýč, kde vypořádávání se s úmrtí blízkých je pojaté s povrchní afektovaností a významovou prostou, jež jako by předznamenávaly módní životní styl emo nového tisíciletí. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

morbídna polozombícka adaptácia kinga so všetkým, čo od tohto bestselleristu máme radi - divné deti, divé zvieratá, pochmúrne miesta, zabijácke kamióny, mentorský starček, (spoiler>) antihappyend . . . chýba už len náboženský fanatizmus a bolo by to všetko po kope; adaptácie kinga majú rôznu no poväčšine nie veľmi kladnú povesť, v rámci tohto je preto Pat Sematary tou lepšou (priznám sa, že keď som ju videl prvý krát, vzala ma viac - možno kvôli môjmu veku), je ich niekoľko vydarenejších a kopec menej vydarených, každopádne táto je jedna z tých špeciálnejších, pretože scenár k nej napísal sám autor predlohy, ktorý si tu zahral aj drobné cameo - kňaz na pohrebe Missy (čo je trochu sporná vec, pretože Missy spáchala samovraždu, preto by - aspoň v našich končinách a mimo filmu - bol mierny problém s kresťanským pohrebom); film má miestami dosť dusnú atmosféru (znetvorená sestra, záver) a keby sa toho chopili trošku lepší herci (najelpší výkon podľa mňa podal ten zlatý malý chlapček) tak by to bolo ešte silnejšie - ale to už by asi nebola (hororová) kingovská adaptácia, k tým patrí okatá béčkovosť (kontrastujúca so samotným námetom, ktorý je častokrát originálny a v knižnej podobe skrýva aj hlbšiu podstatu - no nie vždy), neznámi poloherci s prehnanými výkonmi a občas silene (až nelogicky silene) hororový efekt; (07.01.2009)

Další film podle další knížky softhorrorového krále Kinga, kterou jsem nečetl. Nevím tedy jak kniha, ale film začíná jako pořádný vopruz. Rodinka s dětmi se stěhuje na venkov. To navnadí. Ano, to byla ironie. Protivná, nesympatická, popravdě vyloženě hnusná ženská s naprosto příšerně odporným sestřihem plus její afektovaně přehrávající a uječená "princezna" je duo děsivější všech horrorových monster. K tomu přízrak umrlce strašidelný asi jako Roden v Kytici a já už se to chystal proklikávat. Až někdy v padesáté minutě se začne blýskat na trochu lepší, horrorovější časy, zabité batole se totiž v amerických filmech příliš nenosí. Ani z mrtvých vstalé batole. A vraždící batole. (Jo sorry za spoiler...) Ale stejně je to furt v podstatě otravná středoproudová špílbergovština, batole nebatole. Pro děti to není, pro dospělé ale taky ne. Dejme tomu pro mládež. Největší (a jediné) pozitivum, které mi film přinesl je to, že jsem konečně pochopil text Pet Sematary od Ramones, dodnes jsem netušil, že je to filmový song, a to jsem Ramones sjížděl coby týnejdžr už někdy koncem osmdesátek. (30.08.2019)

Trochu rozporuplný dojem. Na jednu stranu film nabízí mrazivou atmosféru, tajemno, slušné lekačky a potvrzení mé domněnky, že nejstrašidelnější postavy jsou zpravidla ty dětské, na tu druhou je však plný logických přehmatů, zvláštních postav s ještě podivnějším, místy vyloženě dementním chováním a pak hudbou v závěrečných titulcích, která člověka najednou jakoby vybídla přehrát si snímek pozpátku a začít pochybovat o tom, jestli to nebyla taky tak trochu parodie (a čím dál víc jsem ohledně toho na pochybách; anebo to byla jenom hloupě vybraná skladba a já v tom hledám něco, co tam není). Každopádně výsledné hodnocení mi vychází na čistý průměr. (07.08.2013)