Štafle

Tak tohle mě úplně vytočilo! Obsazení skvělé, ale naprostá pitomost. Přiblblá zápletka se štaflemi by mi nevadila, kdyby pak postavy jednaly aspoň trochu normálně a ne tak trapně, nelogicky a přehnaně (vůbec nejhorší jsou snad ty myšlenkové pochody čekajících hostitelů - chápu, na co naráží a že je to satira, ale stejně...) Humor založený v podstatě výhradně na tom, jak po sobě řvou manželé, je mi neskutečně protivný, a pak ten retard Milouš?! Vždyť vypadal, že už krade tátovi cíga a bude za chvíli mutovat, ale nemůže posunout štafle, nezvládne zatelefonovat a neumí dojít k sousedům??? :D Nehrát v tom Bohdalka s Menšíkem, má to tak 30%. (07.03.2021)

"Dělej něco ty, vždyť máš průmyslovku." Já tedy nemám průmyslovku, kladku přes zavřené dveře instalovat neumím a ani nenosím kšandy, ale spadnuté štafle bych určitě nějakou fintou přelstil. Nicméně trubač Emil, protivná Eva a jejich retardovaný Miloušek tu osamělou slovní přestřelku rozjeli docela slušně. Navíc jsem se dozvěděl, co je to vertikální byt a jen doufám, že tuto informaci nebudu muset nikdy využít. (18.06.2018)

Nepřišlo mi to prakticky vůbec jako komedie (i když chápu, proč se to za ni vydává), ale jako zpráva z jednoho nešťastného manželství, u něhož stačí jedna krizová situace, aby se hluboký nesoulad ve vztahu ukázal ve vší obnaženosti. V tomto ohledu jsem litoval to nebohé dítě, že musí žít v tak deprivujícím prostředí, a částečně si tím vysvětloval jeho kolosální neschopnost vyřešit tak banální problém. Btw. ta ústřední zápletka se zaseklými štaflemi mi přišla nesnesitelně stupidní a normálně se podobným archivním vykopávkám vyhýbám, protože současnost přetéká zajímavější tvorbou, kterou ani nejde usledovat, tak proč ztrácet čas něčím, co je tak zoufale zaseklé ve své době - ale nakonec to byl právě tento aspekt, který mi na tom celém přišel nejzajímavější, protože ten zásadní zvrat, kdy přátelé "zavřených" manželů propadnou paranoii, že opozdilci skončili ve vězení a jim také hrozí nebezpečí, je scenáristicky geniální, a lze už dnes jen spekulovat, nakolik to bylo odrazem profízlované doby a všeobecné nedůvěry, strachu a připosranosti normalizované společnosti, či jen náhodným scenáristickým nápadem, každopádně až v tu chvíli jsem přestal litovat, že jsem tomu filmu dal šanci, a docenil jeho kvality. (25.05.2024)

Velmi debilní zápletka se štaflemi spadlými napříč chodbou tak, aby se nedaly otevřít dveře po stranách. Režisér i herci se sice velmi snaží, aby ta stupidita byla co nejmíň vidět, takže se ani jeden z uvězněných ve skutečnosti dvakrát nepokouší o záchranu (snaha obou je raději utnutá tím, že se jakože zraní, přitom u Bohdalky je jasně vidět, že by to v pohodě zvládla, o Menšíkovi nemluvě) a důraz je kladený na křičící dialogy, které naštěstí jedou v nejlepších intencích Bohdalka - Menšík. Dojem ale zase trochu kazí jejich fakan, který měl být evidentně mladší, jenže to by zase nepobral, co po něm režisér chce, takže výsledkem je asi desetiletý a poměrně MOHUTNÝ kluk, u kterého máme uvěřit, že aspoň o kousek nepozvedne štafle a vůbec že mluví a jedná jako kokot. (07.10.2017)

První shlédnutá věc od Viktora Dusila, který působil spíše jako scénárista. Tím pádem jsem neviděl všechny jeho díla, i tak si ale troufám tvrdit, že jde jistě o jednu z jeho nejlepších věcí. Osobně jsem šel proti proudu, protože minimálně dialogy jsou napsány téměř geniálně. Jakých neuvěřitelných výměn názorů, slovních přestřelek a spojení jsou manželé schopni, nad tím jsem kroutil hlavou. Naštěstí jsem kroutil většinou ve zběsilém smíchu. A to vše navíc slyšíme z úst snad největších legend hereckých, ale též estrádních a scénkových Jiřiny Bohdalové a Vladimíra Menšíka. Otázkou je, co bylo napsáno a co si vymysleli tito géniové, ale já se doslova bouchal smíchy. Tohle si dám s velkou chutí znovu. (24.08.2021)