Nebe a peklo

Chudému pánovi se nelíbilo, že je chudý a že je pán na kopci bohatý. Tak se rozhodl následovat heslo Robina Hooda, a tedy bohatým brát a chudým (sobě) dávat. Jen to vyhnal malinko do extrémů a zařadil do celého procesu unesené dítě. Musím filmaře pochválit. S filmy ze zemí, kde jsou údy malé, kůže žlutá a oči šikmé, mívám obrovský problém v orientaci v postavách. Zde byly jednotlivé postavy odlišeny natolik, že jsem tento problém neměl a mohl jsem svoji pozornost naplno soustředit na psychologicko kriminální příběh, který byl velmi kvalitní. Opravdu promakaná kriminálka. Milovníkům tohoto žánru se určitě během sledování postaví jejich chlouba a ukápne jim nejedna slina. Výtka směřuje snad jen k příliš dlouhé stopáži. Kdyby byl snímek trošku kratší, a tím pádem atmosféra hustší, tak bych dal klidně i 4 *. Takhle to jsou krásné 3 kusy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (03.05.2017)

Ze začátku to vypadá na hodně zajímavou a nevšední kriminálku v pojetí jiné kultury, ale jak se film rozvíjel, rychle ztrácel na originalitě a v celkovém součtu jde jen o hezky natočenou detektivku s typicky americkou (mcbainovskou) zápletkou v prostředí Japonska se skvělým Toširó Mifunem. Škoda, že se Kurosawa takhle moc držel předlohy a nenatočil něco originálnějšího. (03.03.2019)

Přestože "středověké" Kurosawovy filmy mám určitě raději, tento rozhodně nedělá mistrovi ostudu. Musím oponovat efkovi - o film noir se učitě nejedná (chybí všechny jeho typické znaky - snad kromě toho, že je film černobílý :o), zato by se tu třeba dala najít najít podobnost s nejlepšími detektivkami, jaké se natáčely v 60. letech u nás. Zasádní rozdíl je ovšem v tom, že hrdinou Kurosawova snímku je charakterní pracháč, který by se v socialistické detektivce mohl jen těžko objevit. Vůbec jsem si neuvědomil jak je film dlouhý - děj je tak nadupaný, že vše uteče jako voda. Zkrátka a dobře: Nebe a peklo je vynikající zástupce žánru v (pro evropského diváka) zajímavých japonských kulisách. (15.09.2005)

Kam až nezavály příběhy z legendárních McBainovych detektívek... do dílny velkého Akiry Kurosawy. Asi třikrát jsem měl na chvíli pocit, že mne další Kurosawův rozvláčný film nebude příliš bavit: během dlouhých úvodních titulků, když jsem si vzpomněl na zklamání z režisérova Toulavého psa, později, když byla v rámci únosu vykonána klíčová výměna, skončilo rodinné drama a po šťastném konci se film přesunul směrem k čistě policejnímu pátrání... a do třetice když se blížilo chycení pachatele a napjatou atmosféru na pár minut uvolnila šedesátková taneční hudba. Jenomže příběh měl i po všech zásadních zvratech a částkových happyendů stále co nabídnout. Kurosawa se nebojí plynule řecházet z psychologického dramatu do tradiční detektivky i zase zpátky, a po celý čas mu to funguje výtečně! Mravenčí pátrání plné výslechů a pomalé odkrývání stop včetně možných indicí za účasti kriminalistů i svědků bylo v druhé půli hodně napínavé a závěrečný dialog Gonda s pachatelem ve vězení na mne zapůsobil stejně silně jako momenty strachu o unešené dítě v první hodince filmu. Tradičně vynikajícímu Toširó Mufinemu sekundují další zdatní kolegové, hodně mne zaujal i Tacuja Nakadai v roli inspektora – navzdory svému původu na mne coby detektiv v civili působil příjemně "evropsky". Po tomhle filmovém zážitku se můžu směle přidat k těm, kteří zde Nebe a peklo označují za jeden z nejlepších krimi thrillerů vůbec. 90% (dodatečně viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (29.04.2020)

Prvá necelá polovica filmu svojou zápletkou stavia postavy pred morálnu dilemu, či je na mieste vzdať sa vlastných peňazí a kariéry pre záchranu života cudzieho človeka, aby potom druhá časť bola exhibíciou oddanej a duchaplnej policajnej práce. Irónia je možno na mieste, idealizovanie vyšetrovacích metód však kompenzuje pútavé tempo, ktoré dej vtedy naberá. No práve toto tempo sa pred koncom z neznámych príčin spomalí a divák má miesto katarzie čas na rozmýšľanie, či Kurosawa nechal svoju východnú poetiku v miske s ryžou z feudálnych čias, keď tento jeho príbeh z moderného prostredia pripomína "iba" západné žánrové postupy. Pri dobrej vôli možno aj Hitchcocka, ale ten má zase vlastnú poetiku, vyskytujúcu sa len v jeho filmoch, a nie tu. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s japonskými režisérmi). (18.09.2015)