Žít

S Kurosawou to mám jako na houpačce, dokáže mě svým snímkem naprosto nadchnout a bohužel i naprosto odradit. Tento snímek je zástupce té druhé kategorie. Úplně si nedovedu vysvětlit zdejší vysoké hodnocení. Osobně se mi málem podařilo pojít nudou. Uznávám, že film není hloupý, má fajn myšlenku, které se celou stopáž drží a má příjemnou pointu. Nejste-li náhodou těmi šťastlivci, kteří už si prošli krizí středního věku nebo alespoň rakovinou, tak bych si troufl předpokládat, že vás snímek nedovede příliš dobře vtáhnout do děje a bavit. Přeci jen sledovat skoro dvě a půl hodiny umírajícího důchodce, který si v momentu odhalení rakoviny uvědomí, že nevede plnohodnotný život a rozhodne se tak poprvé v životě žít, není bůhví co úžasného a převratného, a to snad ani v době vzniku filmu. Na kvalitě snímku nepřidá ani smutný fakt, že Japonci v 50. letech používali jako záznamové médium pro své filmy snad toaletní papír. Jinak si ubohou kvalitu záznamu nedovedu vysvětlit. Neskutečná nuda. Na snímek se rozhodně nedívejte večer a ani v případech, kdy v sobě nemáte alespoň 500 mg kofeinu. Jinak vám mohu zaručit, že si pospíte. (25.06.2018)

Na samý úvod vám totižto najprv položím úplne jednoduchú otázku typu: „Čo by ste (u)robili v takom prípade, ak by ste sa práve teraz dozvedeli naprosto zdrvujúcu správu, že vám (z)ostáva už iba posledný rok života ?” Ja osobne by som chcel zomrieť v absolútnej nevedomosti, proste, „čo sa má stať, nech sa teda stane” , no bohužiaľ ale toto tvrdenie neplatí pre nášho protagonistu → Kanjiho "Múmiu" Watanabeho, pritom túto bizarnú prezývku, mu vymyslela jeho šarmantná kolegyňa z práce, ktorá si zase koľkokrát nedávala pozor na jazyk ! Nakoniec bude predsa kus pravdy na tom, že sa k nemu táto "nadávka" vskutku dobre hodí, keďže už dobrých 30 rokov pracuje na RADNICI ako úradníček, vhodnejšie povedané, ako „kancelárska krysa” , ktorá momentálne šéfuje "oddeleniu pre verejnosť" , kde v podstate panuje naprosté bludisko byrokracie tak, ako aj v celej budove úradu, vlastne tým pádom → málokedy tu čosi vybavíte... Všetko sa zmení, akonáhle sa hlavná postava dozvie šokujúcu informáciu (diagnózu)→ má totiž nevyliečiteľnú rakovinu žalúdka, kedy si začne uvedomovať najmä to, aký je život veľmi krásny, ale strašne krátky. Ako naloží so zvyškom svojich týždňov na tomto pozemskom svete ? Začne si ešte užívať, t. j. míňať našetrené 💰 alebo totálne rezignovať, t. j. na všetko sa kompletne 😭 či poprípade vykonať dobrý skutok👍? Sú to mimoriadne zaujímavé zistenia, ktoré mimochodom boli zakaždým fascinujúce bližšie spoznávať, čomu napomohli predovšetkým dve kľúčové osobnosti - Herec v hlavnej úlohe → Takaši Šimura, a to ani nehovoriac o Režisérovi → Akirovi Kurosawovi, ktorý ma ani raz nenechal chladným ! Silne existenciálne precítený kinematografický počin. (27.12.2021)

Opravdu nádherný film, kterému podráží nohy jeho stopáž - hlavně na konci při smuteční večeři, tam to mohl Akira mírně prostříhat. Je to však asi jediný kaz tohoto filmu. Ostatní - Takashi Shimura (ten chlapík mne dokázal dojmout, i když třeba jenom stál u dveří), scénář, hudba a samozřejmě Akirova citlivá režie - je perfektní. Vřele doporučuji. (17.05.2007)

Neuvěřitelně pravdivý a působivý příběh. Někdy vůbec nedovedu pochopit, jak Kurosawa dokázal vystihnout tak širokou škálu odstínů života. Jeho poválečné filmy stojí často, bohužel, ve stínu jeho "samurajské" tvorby, ale patří k opravdovým klenotům. Pro toto tvůrčí období jsou, celkem logicky, typické "obyčejné", uvěřitelné postavy, v jejichž ztvárňování neskutečně vyniká právě Shimura, který se v tomto kousku navíc "nemusí dělit" o divákovu pozornost s Mifunem. Kdybych měl z mistrova poválečného období uvést svou oblíbenou postavu, byl by to nejspíš Kanji Watanabe. Druhá čast filmu (po pohřbu) je naprosto klíčová a rozhodně nemohu souhlasit s tím, že filmu škodí. Naopak, je zcela nezbytná a zasazuje myšlenky snímku do kontextu (ostatně, pokud někomu vadí, může film po smrti Watanabeho vypnout:)). Jen závěrečná pitka má více obsahu, než se vejde jiným tvůrcům do celé filmografie, tenhle kousek je pro mě opravdu 100%, takhle má film vypadat. Dobrý koment má Aidan. (23.01.2008)

Príbeh muža so sklonenou hlavou, ktorý nemienil umrieť, pokým nezačne žiť. Ťažko sa mi stotožňovalo s dobou a prostredím, ale téma bola nadčasová. Život, smrť a byrokracia. A v tých lesklých stareckých očiach sa zobrazovali všetky premrhané okamihy. Možno nie všetky, ale ten jeden pohľad predstavoval smútok nad každým z nich. A ten jeden čin, ktorým sa to pokúsil zvrátiť... Keby som práve nebol zavretý medzi štyrmi stenami svojho pracoviska, vstanem a urobím niečo čo sa neobmedzuje na rozsah tohto komentára (alebo v rámci prokrastinácie na to budem aspoň s úsmevom myslieť;). Niečo čo sa neobmedzuje na slovnú zásobu. Tento film to pomáha pochopiť. Tento film to reprezentuje. Treba mu ísť síce naproti, ale tak to chodí aj v živote, však? (04.09.2013)