The Siege of Jadotville

Ani Irové si neodpustili hrdé závěrečné salutování, za což běžně ubírám hvězdičku, páč už se mi z toho opravdu zvedá kufr, ale tentokrát jsem k takovému trestu nesáhl, protože Richie Smyth s podstatně nižším rozpočtem hladce převálcoval Bayův Pearl Harbor i Ayerův Fury. Na rozdíl od obou jmenovaných vynechal nesmyslnou romantiku i stupidní scény jen pro efekt a natočil syrovou válečnou akci říznutou bezskrupulózní politikou, která měla grády. Nejhorší na osudu irské roty je to, že se podle mě v podstatě nic nezměnilo a k podobné situaci by mohlo klidně dojít i dnes. Stačí, aby zase nějakému politikovi začala hořet koudel u zadku... (30.06.2018)

Od filmu jsem příliš nečekal, ale o to víc mile mě překvapil. Tím, že si tvůrci „dovolili“ vůbec nezařadit do příběhu pasáž výcviku, která v podobných žánrových filmech málokdy absentuje, dost riskovali, přece jen hrozilo, že si divák nestačí vytvořit k hlavním postavám dostatek sympatií (a od čeho jiného ty úvodní „kempy“ bývají, že), ale mně osobně to kupodivu nechybělo a irským hrdinným obráncům jsem fandil i tak. I když „titulovat“ je takhle hned od začátku se příliš nedalo, protože to byla spíš vyjukaná, mladá ucha. Ta ovšem ukázala, že se nebojí. A možná v porovnání s jinými žánrovkami tolik neoslní, ale mně ta válečná vřava a akce přišla vcelku zdařilá. Všudypřítomný písek, prach, náboje, mrtvoly, smrt a nebezpečí tu cítit rozhodně byly. A co se týče konce, vzhledem k inspiraci skutečností to asi jinak udělat nešlo, ale na rovinu, třeba v ruském válečném filmu by to teda takhle nedopadlo, ehm…podobně jako v případě naivního „gesta“ vůči nadřízenému (nebo pak jeho následné reakce). I přesto hodnotím slušnými 4*, bavil jsem se. (04.05.2018)

Slušná žánrovka. The Siege of Jadotville je presne ten typ filmu, ktorý vo svojom žánri prakticky v ničom nevyniká, ale je to po všetkých stránkach dostatočne kvalitne odvedená práca, čo mi hlavne v tomto období, kedy sa už klasický vojnový žáner moc neprejavuje celkom stačí. Trochu odlišný je vlastne len samotný konflikt, ktorý ešte asi filmovo spracovaný nebol a fakt, že tentoraz západná strana vlastne v ničom nemá navrch a musí čeliť mnohonásobnej presile domácich,v tomto prípade vojakov Konga, inak je to klasika. A tak je tu zoznamovacia úvodná polhodina, počas ktorej si ma síce celkom získali možno len dve, tri postavy, ale aj tak sa divák dozvie všetko dôležité a navyše to osvieži aj zaujímavý vzťah s príslušníkmi francúzskej légie, ktorí ale bojujú na druhej strane. A následne sa to už naplno rozbehne, prevedenie je síce len úplne priamočiare a dejovo to už jednoduchšie takmer ani byť nemohlo, ale zase sa stále niečo deje, keďže na nedostatok akcie sa tu teda nedá sťažovať. Nie je síce moc rozmanitá, predsa len sa stále odohráva v tom istom prostredí, ale obrana oblasti pred mnohonásobnou presilou má aj tak vždy svoje čaro, takže s tým nemám problém. Technicky je zvládnutá veľmi kvalitne, ale chcelo by to viac zapamätaniahodných scén, v tomto vlastne aspoň trochu vyniká len odstreľovač a tiež čo sa týka obetí, tak je to celé až moc jednostranné, ale celkovo sa na akciu pozerá veľmi dobre a našťastie je jej dosť. Obsadenie mohlo byť aj lepšie, ale aj tak zaujme Jamie Dornan v úlohe veliteľa, ako jeho pravá ruka charizmatický Jason O'Mara, odstreľovač a celkom aj Mark Strong. A režijne tu síce nie je žiadny osobitý prínos, ale na ten potrebný žánrový štandard to určite stačí. Takže The Siege of Jadotville sa určite nezaradí medzi tie vojnové filmy, ktoré pozerávam opakovane, ale nemám dôvod hodnotiť horšie, bavilo ma to od začiatku až do konca a akcie je dosť, viac som od toho ani nechcel. 72% (06.11.2016)

Možno obsahuje spoilery. Prvých 30 minút je strašných, ale akonáhle dôjde k prvému pokusu o dobytie základne, chytá netflixovská snímka dych a ponúka nenápaditú, ale zručne nakrútenú akciu. Potešila ma zápletka o skupinke vojakov, čeliacich niekoľkonásobnej presile, ale tak zas nejaký veľký zázrak to nebol. Hoci sa kasting plus mínus vydaril, ku koncu už to iba vyčerpane dychčí a čaká na vyslobodzujúce titulky. Nepomohol ani scenár, ktorý je alebo blbý alebo len mal tú smolu, že sa aj v skutočnosti také blbosti stali. Keď im mohli poslať vrtuľník na odvoz ranených, prečo ho poslali prázdny? Prečo ho nenapratali muníciou a posilami? Prečo nepriatelia muničák neodpálili hneď? Prečo keď mali takú gigantickú presilu, tam proste rovno nevleteli, ale radšej to tam komplikovane desiatky a desiatky hodín dobíjali a pri prvej príležitosti sa sťahovali? Tiež som nepochopil, koľko ich tam vlastne bolo. Mužný Jamie Dornan čosi hláškuje o 150. chlapoch, ale ja som ich tam videl 20. Plus ma výrazne otravovali všetky scény bez vojakov (politické a kvázi diplomatické riešenia). „Nemáte právo prijať moju kapituláciu. Nič-menej ja tu vašu prijmem rád.“ (16.04.2017)

Technicky to není zmáknuté vůbec špatně, ale protože nejsem vlastenectvím posedlej Ir tak dost dobře nechápu proč bych měl být odvařený touhle glorifikací několika figurek v jakési obskurní bojůvce UN (OSN). Podle všeho tady UN nebyly o nic moc lepší než ostatní zájmové skupiny s francouzskýma žoldákama v rukávu.. a tak si tam pár dní, kucí z Irska a Francie, hráli na vojáčky. Jasně, byla to asi frustrující dřina, proti takové přesile a bez podpory shora, ale abych pravdu řekl, je mi to buřt. (25.07.2019)