Olověná vesta

Stanley Kubrick vždycky říkal "Všechny scény už někdy někdo natočil, naším úkolem je natočit je líp." A že to setsakramentsky uměl, o to se nebudeme přít. Tentokrát objevil opravdu velkou nezaplněnou díru. V každém druhém válečném filmu se sice expozice odehrává ve výcvikovém táboře, ale zpravidla jen proto, abychom se mohli s postavami seznámit v klidu, ještě před bojem. Ale Kubrick našel v tomhle prostředí obrovský dramatický potenciál a věnoval mu celou první polovinu filmu. A ta tedy stojí za to! Velitel branců je agresivní běsnící monstrum, vyšinuté natolik, že když z příběhu zmizí a vojáci se přesunou do akce, už to není zdaleka takový dechberoucí děs. To je taky jediný důvod, proč dávám filmu "jen" 80% (12.08.2005)

Čestně – nedivím se, že Stoneova Četa si ve své době vedla lépe... Kubrickův Vietnam je pro oko diváka přeci jen méně atraktivní, urbanističtější (žádné ztísněné džungle se nedočkáme), méně akční, rozvláčnější a obšírněji pojatý. Přesto je působivý, byť na můj vkus jaksi odosobněný a chladný. Za vůbec nejlepší považuji úvod a závěr filmu – mariňácká přípravka se sestává z neustávajícího řvaní péráka, otupujícího drillu a zpěvu oslavných písní. To vše v tradičně vynalézavém vizuálním podání made in mr. Kubrick (scéna kontroly ostříhaných nehtů se špalírem vojínů na bednách je nezapomenutelná). Závěrečná scéna se sniperem je naopak to nejosobnější, co dává všemu dosud viděnému zrůdný smysl... a patří mezi to nejdrastičtější, co je v tomto žánru k vidění. Za nejproblematičtějčí rys Olověné vesty považuju postavy, které jsou až příliš schematické a nenápadné, o to však více vyniká naprostá absurdita a odlidštěnost války. A samozřejmě též Kubrickův cit pro dramatičnost situace a její vizualizaci. Výtečný je i "dobový" písničkový soundtrack. Suma sumárum, Olověná vesta patří mezi ty mezi divácky "méně atraktivní" Vietnamy, ale po stránce ideové mezi nejzajímavější. (19.10.2004)

Žádný jiný režisér nevytáhne z herců tolik jako právě Kubrick. Především ve výcvikovém táboře, kde se všichni mohou vyřvat až do nebe, je to krásně vidět i slyšet. První polovina je famózní, druhá jen dobrá, ale pochodové píšně a geniální práce s kamerou z toho i tak dělají výjimečný snímek. Jen mi nejde do hlavy, že zrovna Stanley dokázal natočit tak zábavné scény s prostitutkou. (24.06.2011)

„Ho Chi Minn is a son of a bitch. Got the blueballs, crabs and the seven-year-itch!“ V první půli seno/sláma instruktor (Ermey), podoben chrlícímu gejzíru, řve jednu invektivu za druhou, aby ze svých hochů udělal zabijácké stroje. Nikoho nepřekvapí, že bečka sádla vojín Pyle efektivně zhodnotí jeho dril jako první.. Private Joker (Modine) při tom všem zkouší udržet chladnou hlavu, ale brzy pozná, že těžko na cvičišti a ještě hůře na bojišti. Jediné mínus jsou poněkud neautentické exteriéry ve druhé půli, ale na těch antiválečný Full Metal Jacket naštěstí nestojí. „Ain´t war hell?“ (01.09.2008)

Výborný realistický válečný film, jeden z nejlepších, co jsem viděla. Skvělá ukázka vojenské buzerace ve výcvikovém táboře, kdy i ti hodní kluci nakonec podlehnou a pomstí se tlustému nemotornému chudákovi za to, že za něj slíznou tresty. V části, která se odehrává už ve válce je zase nádherný příběh Kovboje, kluka, který se najednou stane velitelem, ale strachy nedokáže velet. V Ocelové vestě je mnoho témat k zamyšlení, jako ostatně v každém Kubrickově filmu. (12.11.2004)