Kluci na řece

Srovnání s Knoflíkovou válkou se nabízí. V tomto srovnání dopadají Kluci jako film idyličtější a sentimentálnější, více literárnější. Postava nepoznaného navrátilce Jiřího je hodně romanticky stylizovaná. Na druhou stranu mají Kluci místy tajemnější, magičtější, kouzelnější atmosféru. Klukovský svět je zde více viděn skrze nostalgický opar, z hlediska dospělého vypravěče. (15.01.2011)

Do filmu se člověk hodně pomalu dostává, ale jakmile se v něm objeví Plachta, dostane spád a šťávu. Dobrou půl hodinku to trvá, ale pak to celé začne do sebe zapadat a nakonec se to i líbí. Zorka Janů (sestra Lídy Baarové) je zde mimořádně šarmantní. Pozadím jsou nádherné záběry starého Písku, kde bych chtěl ihned žít. Zkrátka nádherná vzpomínka na dětství Václava Kršky, romantika dětských bitev, ale i přátelství. Proč ne...70% (29.05.2012)

Spojení Otava, Krška, Písek a Šrámek bylo pevné, podnětné a plodné. I zde, ve filmu Kluci na řece, je výrazná poetická stopa Krškova romantismu dobrodružství, tajemna a podmanivého volání divoké panenskosti dálek. Lyrická metafora se zhmotnila a přemýšlí o strachu v odcizení, samotě, pocitu selhání a nenaplněnosti. V té jedné chvíli je poetický lyrismus nejskutečnějším symbolem a metaforou. Filmová spolupráce Slavíčka s Krškou funguje také v žánru rodinného filmu, i s tolik potřebným napětím, odvahou, prozřením, nadhledem a klukovskou touhou po dobrodružství a radosti ze života. Příběh má i své tragické okamžiky, a přesto je to především laskavé pohlazení a nezničitelná romantika fantazie a uměleckého nadání. Hlavní postavou je větší z dětí Tomik (zajímavý Karel Richter) se svojí vedoucí úlohou v klukovské místní řevnivosti, s postupným pronikáním do světa dospělých a se zapáleným a odhodlaným srdcem. Hlavní ženskou postavou je atraktivní a mladá Helenka (příjemná Zorka Janů), která bedlivě dohlíží na dění kolem své opuštěné staré babičky. Roztomilou postavou je dobrosrdečný hokynář Andělín Timtělo (dobrý Jindřich Plachta) v bezelstném podléhání klukovského vnitřního hlasu po rošťárnách a vizích spravedlnosti. Nejsymboličtější postavou je Helenčin strýc Jiří (pozoruhodný Eduard Kohout) v hlase smíření, zklamání, strachu a naděje. Výraznou postavou je Tomíkova vrstevnice Zuzka (zajímavá Libuše Stehlíková), je hnána láskou a mírnou žárlivostí a strachem z nebezpečí. Z dalších rolí: překvapená hokynářova žena (Marie Blažková), ve smutku opuštěná Jiřího stará matka Magdaléna (dobrá Terezie Brzková), opatrovnická moudrá ruka nad paní Magdalénou Dr. Albín (příjemný Karel Černý), rázná Magdalénina hospodyně (zajímavá Zdeňka Baldová), závan vznešenosti dálek Ing. Palivec (sympatický Svatopluk Beneš), hlava rivalské klukovské party Bukoun (zajímavý Josef Šaloun), či platonicky zamilovaný Sláveček fajnovka (zajímavý Miloš Opatrný). Herectví představitelů dětských rolí je přirozené a nenucené a film má díky tomu svůj výrazný styl a noblesní kouzlo. Romantická duše zde roztahuje svá křídla k majestátnímu letu nad územím s vynalézavou uměleckou vyjadřovací snahou. (29.12.2016)

Spisovatel, básník a režisér Václav Krška se po úspěchu Ohnivého léta rozhodl znovu vrátit ke své milované řece, k symbolu mládí, síly a touhy po poznání. Příběh, situovaný do rodného Písku, upomíná na mnohá klukovská dobrodružství našich vlastních let plná nesmiřitelných šarvátek a bojů, ale také čestných proher i opravdového přátelství. Proti této velkolepé oslavě života staví Krška bolestnou touhu osamělé staré paní, která ve velkém domě teskní po svém jediném synovi, ztrativším se kdysi kdesi ve světě, a také nostalgickou vzpomínku starého venkovského hokynáře za pomalu uplývajícím životem v jímavé interpretaci Jindřicha Plachty. Z tohoto básnivého oparu, jenž se vznáší nad celým filmem jako jemná pavučina snů a fantaziií, cele vystupuje Krškova složitá osobnost, nádherná ve své umíněnosti i upřímnosti, vzdorující nejen dobovým konvencím, ale také válečným útrapám a ústrkům. Svět byl tehdy nemilosrdně devastován, ale tady, na břehu řeky Otavy, se čas na několik málo dní zastavil. Snad náhodou, snad doopravdy. (05.10.2008)

Další z oblíbených pamětnických filmů celé naší rodiny, který je jedním z těch, jejichž opakování v televizi mi vůbec nevadí, naopak, s potěšením se znovu podívám. Obě dějové linie, jak ta klukovská, tak ta romanticko - dramatická jsou dobře obsazené, zahrané i vypointované. Nadšené herecké výkony Jindřicha Plachty a celé dětské party dokreslují fantastickou atmosféru tohoto snímku. Je to velmi laskavý a milý film s troškou toho smutku nakonec. (24.04.2013)