Kde řeky mají slunce

Na tento neznámý film jsem si počkala do pozdních večerních hodin a nelituji. Dávná, hodně dávná doba, kdy ještě muži byli hlavami rodiny, synové dědici a manželka a dcery jen služkami. Moc se mi líbilo vykreslení krutého otce, slabé matky, arogantního syna i tří dcer. Každá byla jiná, nejstarší tichá a pokorná, prostřední dravá a sebevědomá, nejmladší hrdá a odhodlaná jít za svým snem. Že ten sen za moc nestál, nemohla naivní mlynářská dcera vědět a pravděpodobně to nevěděl ani její nadšený přítel. Psal se rok 1914, komunismus byli ještě v plenkách. Proto film i s lehkým agitačním nádechem na konci hodnotím velmi kladně. (16.07.2014)

70% Nenechte se zmást zde uvedeným obsahem (beztak obsaným z Březinova Lexikonu), o socialismus zde jde až v poslední řadě. Kde řeky mají slunce je působivým psychologickým dramatem, které se po většinu času odehrává v příšeří petrolejek. Reflexy v očích (a nezapomenout na zuby, rty a slzy) spolu s propracovanou zvukovou složkou tu hrají velkou roli a dost se divím, že tento film není známější a uznávanější, protože to v sobě má. S trochou nadsázky by se dalo říct, že jde o Zde jsou lvi zasazené do desátých let dvacátého století... (28.06.2011)

Z technického hlediska je film bez diskuze na světové úrovni. To, co zde předvedla dvojice Krška - Illík, je skutečně nutné ocenit. Naprosto dokonalé přizpůsobení se černobílému obrazu, vytváří silnou atmosféru, vyznívající velmi temně. Marie Majerová. Feministka, anarchistka a později hrdá komunistka. V prvé řadě ovšem prozaička se skvělým citem pro drama. Film obsahuje vše. Jeho poselství je jasné. Až příliš jasné. Do extrému hnaná hra na hodné a zlé, filmu velmi ubírá a ideologický tlak vnáší do snímku dokonce lehkou dávku naivity. Celkově se ovšem jedná o výbornou záležitost, kterou je potřeba znát, považuješ-li se za znalce československé kinematografie. (13.08.2015)

Úžasný film, který mne dostal. V předvečer apokalypsy, kde na každém nároží visí Mým národům, ujíždí hrdinka vlakem plným odvedenců, a jako v horečce se jí promítají scény z jejího života v rodině ovládané tyranským otcem. Není divu, že všechny ty vzpomínky jsou laděny do odstínů tmavé šedi a černi, jako by stále existovaly jen soumrak a noc. Jen některé vzpomínky z dětství září světlem nevinnosti a štěstí. Velice syrové vykreslení vztahů na vsi, kde o půdu a peníze jde až v první řadě, a tomuto je podřízena i všeobecná morálka i osobní život jednotlivce. Naprosto dokonalá kamera a dokonalý střih, skvělé a velmi dobré herecké výkony, působivá hudba. Mnohé scény mají tak tísnivou (skoro horrorovou) atmosféru, až to bolí se na ně dívat. Měl jsem Kršku zařazeného jako lyrika, ale zde je občas téměř naturalista. Zřejmě jeho nejlepší film. (12.10.2014)

Marii Majerovou mám jako spisovatelku rád, i když jsem tento román nečetl. Po ideologické stránce mu nemám co vytknout, Václav Krška to však značně přehnal s touhou natočit umělecky náročné dílo, do něhož se pokusil včlenit formy, které ve světě do první poloviny 60. let frčely. Jednak je zcela nezvyklá práce s kamerou, ale především snaha pokusit se o Film Noire mu nevyšel, protože chvílemi není na obrazovce vidět vůbec nic, jen stíny, ale když něco vidět je, pak to jsou dosti nerozeznatelné tváře. Navíc těch jednajících postav ve dvou hlavních rodinách je tolik, že člověku chvíli trvá, než se vyzná, kdo je pán, kdo je kmán, kdo patří k sedlákům a kdo k mlynáři... To jsou hlavní důvody, pro které dávám pouze dvě hvězdičky. (30.11.2020)