Přátelé Bermudského trojúhelníku

Nejlepší povídka pro mě byla hned ta první - Tramvaj do Poděbrad, 80%. Druhá - Expres do Bratislavy už byl sice slabší, ale ještě se dal, 50%. Bohužel třetí povídka - Linka do prahy už byla katastrofální, 25%. Takže suma sumárum, lehký průměr, 50%. Nápad, že Bermudský trojúhelník cestuje a není na jednom místě byl zajímavý, jen mě přišlo, že tvůrci neuměli tento potenciál naplno využít, škoda. (31.12.2013)

Tolik slavných jmen a výsledkem je taková zpotvořenina... 1) V povídce Tramvaj do Poděbrad sledujeme zajímavé dobové reálie. Jinak je ovšem poněkud přiblblá. Flaša je vydojená. Hrají mj. 34letá Gábina Oswaldová (rozeřvaná cestující) a 22letý Martin Dejdar (bankovní lupič). Scénář: 44letý F. R. Čech, režie: 34letý Václav Křístek. 2) Lehká společenská kritika v povídce Express do Bratislavy je roztomilá, ale neústrojná, bez vztahu k ději. 33letý Ján Zachar v úzkých džínách (pan Karel Jindříšek, šéf týmu). Vyloženě hloupý scénář 40letého Petra Novotného. Režie: 34letý Jan Prokop. 3) Zcela nezajímavá pseudomoralita Linka do Prahy řeší pseudoproblémy. Jako když se někdo s IQ 90 rozhodne natočit výsostně intelektuální film. Hrají 25letý Ondřej Vetchý, 34letá Dáša Veškrnová. Scénář: 36letý Jiří Just, režie: 33letý Petr Šícha. (29.05.2018)

Kladem bylo několik vtipných gagů nebo spíš vět, asi třikrát jsem se zasmál, jinak jsem spíš sledoval tu nastupující generaci herců, kteří se uvolili v tom zahrát. Nejlepší, vlastně nejméně špatný dojem, jsem měl z prostřední povídky, třebaže prostředí komunálu, poctivého pracovníka, který však není schopen zvednout ze židlí líné montéry, bylo takové nijaké a nadbytečně zobrazované. Povídka o Galileovi, ač měla mít nosnou myšlenku, že pravda nikdy nevítězí, byla nejslabší; letuška ve své obvyklé roli erotomanky svádějící Marka Brodského mě nemohla nezaujmout. Vymyslet travaj, která jezdí bez proudu a po kolejích je taky potrhlý nápad, ovšem Kostelka byl opět roztomilý. A cucák Dejdar coby poštovní lupič. Jedna poznámka je ale skutečně záhadná. Josef Langmiller v ředitelské kanceláři letiště pronese větu: "Tady není Bermudsko, tady je Česko". V době, kdy jsme měli socialistickou ČCSR a o slově Česko se vůbec nevědělo. Že by skutečně časoprostor zafungoval? (19.01.2018)

Jestli vás třeba napadlo, že máme český film, který se celý odehrává někde na moři, tak ne. Vtip je (nebo měl být) právě v tom, že bermudský trojúhelník se stěhuje, podle všeho do malé země v srdci Evropy. Autoři to demonstrují na třech povídkách tří režisérů, z nichž ani jeden se pak u filmu valně neprosadil. Pod scénářem je podepsaná překvapivá trojice: František Ringo Čech, Petr Novotný (ano, přesně ten) a Jiří Just (Babičky dobíjejte přesně! atd.). Od výsledku se později distancovali. Ne že by ten nápad nebyl dobrý, v příbězích typu "muž jede po dálnici z Prahy a najednou - lup! - je v Bratislavě" je cosi neodolatelného, ale nechápu proč to utahat a rozředit ve třech povídkách, které jsou si podobné jako vejce vejci. 30% (01.02.2006)

Velice kuriózní filmová záležitost ve všech směrech.. od samotného námětu přes obsah až po velice různorodé herecké (na rovinu: zčásti i nehercké) obsazení, rozhodně dle mého názoru jedno podívání stojí za to. Především ponechme stranou na první pohled šílený nápad o výskytu Bermudského trojuhelníku v ČSSR, resp. téma záhadného přesouvání dopravních prostředků v čase a prostoru. Dostaneme film s téměř psychologickou studií o konání lidí v hraničních, neočekávaných a neuvěřitelných situacích. Nejlépe to zachycuje Tramvaj do Poděbrad s pěknou atmosférou v povídce o nočním bloudění jedné tramvaje. Desítky různých lidí, různé povahy i cíle a jedna neobyčejná příhoda v tramvaji, která je na pár minut spojí v jeden příběh. Chaos, strach, vystupující sila manipulace, kdesi na vedlejší straně i nějaká ta láska a nemizící smysl pro humor. Ne náhodou mi tahle povídka připoměla Chytilové Kalamitu. Dobrý a uvěřitelný pohled na problematiku včetně krásné lidové postavy Lubomíra Kostelky. ... Na zcela odlišnou problematiku je zaměřená druhá povídka Expres do Bratislavy a sice určité varování před nekončícím lakomstvím a touze po bohatství při objevení nebo zmocnění se jistého vynálezu. Nápad v čs. sci-fi spektátlech již tolikrát využívaný, ale zdejší zpracování z běžného reálního života přivedlo k zamyšlení. ... Poslední Linka do Prahy už se bohužel silně pohybuje na hranici úletu. Dost dlouhou pasáží během cestování letadlem to sice trochu evokuje i úroveň první povídky, ale povídka sama o sobě víc než cokoliv z reálného života připomíná různé Pany Tauy a Létající Čestmíry, navíc v hlavní roli zde figuruje nesympatická dvojka M.Brodský - Reifová, ale budiž. Pobavil zde zejména Leoš Suchařípa a k zamyšlení mě přivedl fanatický fotograf, který fotil všechno kolem sebe, ale jakmile se před ním na pár vteřin zjevil záhadný muž jakoby z jiného světa, moment překvapení zapůsobil tak, že se fotoaparátu neodvážil dotknout ani jedním prstem :o) Psychologie je opravdu zajímavá a nelehká věda. (70%) (21.01.2018)