Přátelé Bermudského trojúhelníku

Nejlepší povídka pro mě byla hned ta první - Tramvaj do Poděbrad, 80%. Druhá - Expres do Bratislavy už byl sice slabší, ale ještě se dal, 50%. Bohužel třetí povídka - Linka do prahy už byla katastrofální, 25%. Takže suma sumárum, lehký průměr, 50%. Nápad, že Bermudský trojúhelník cestuje a není na jednom místě byl zajímavý, jen mě přišlo, že tvůrci neuměli tento potenciál naplno využít, škoda. (31.12.2013)

Tramvaj do Poděbrad: První povídka byla ta nejlepší. Sešlo se v ní docela slušné herecké obsazení a příběh měl určitou atmosféru. *** a půl Expres do Bratislavy: V téhle povídce bylo téma přenosu zpracováno nejpovedeněji, bohužel herec v hlavní úloze (špatně nadabovaný Michalem Pavlatou) za moc nestál. *** Linka do Prahy: Poslední povídka byla poměrně blbá. Po palubě letadla se projde Galileo Galilei a jeden mladý fotograf se to marně snaží dokázat. Zápletka sama o sobě nebyla moc zajímavá (připomínalo to trochu Pana Tau: Poplach v oblacích) a ze všech tří příběhů byl tenhle poslední asi nejvíc laděný do komedie (ne že by předešlé povídky nebyly odlehčené). Tím nejlepším na posledním příběhu byl Ondřej Vetchý a jeho postava ne zrovna dvakrát chytrého čutálisty ("Víš ty vůbec, kdo to byl Galileo Galilei? - "Vím. Hrál za Juventus. Fotbalista."). slabé ** #### Přátelé Bermudského trojúhelníku jsou zajímavým pokusem o povídkový sci-fi film v našich končinách, jenže mu škodí fakt, že jsou ty příběhy nedotažené (u toho posledního to ani tak nemrzí, ale ty první dva mohly dopadnout lépe). Potenciál tu byl, ale nedokázali ho patřičně využít. (07.02.2010)

Všechny tři povídky se zakládají na myšlence, že se bermudský trojúhleník (správně psáno s malým "b", jelikož nejde o oficiální zeměpisný název) přesouvá po naší planetě. A to vlastně i možné je, protože o něm víme pramálo, proto lze připustit, že bermudský trojúhelník můžete mít klidně doma mezi obývákem, kuchyní a koupelnou, když se vám najednou ztratí jedna ponožka z páru. První povídka o tramvaji se mě tak trochu týká, když Martin Dejdar unese tramvaj, byť to zní jakkoliv bizarně. Tady si autor nejspíše pohrál s černou dírou. Druhá povídka o drobném zlodějíčkovi a o expresním přesunu mezi Prahou a Bratislavou se hlavnímu hrdinovi vymstí, jestliže se bude vymlouvat, že tam někoho pošle. A Galileo Galilei? Posuďte sami, jestli měl větší úspěch učitel, herec nebo fotbalista. (01.12.2013)

Český povídkový snímek o podivných úkazech jakoby předznamenával americký seriálový fenomén ´Akta X´ (1993-2018)  nebo seriálový remake ´Krajní meze´ (1995-2001). Jedná se však o typický český satirický humor na společenské téma za použití typické české nátury. Použity buly i satiristické narážky na nejrůznější společenskou shovívavost v rámci dobových skutků. A taková satira je na onu dobu skutečně trefná. Mnohých prvků si mnohý divák bohužel nevšimne. V tramvaji zapomenutý věnec podivné jízdě s nápisem ´Nezapomeneme´. Reklamní nápis při časoprostorovém přesunu z Prahy do Bratislavy ´S autem Škoda jsou vaše cíle blízko´. František Ringo Čech a Petr Novotný v tomto vsadili na jistotu a trefili se.. Zkušený scénárista Petr Just už to jen doladil. Češství tu bylo ve všech aspektech v nejrůznějších situacích vyobrazeno dokonale. Normalizační atmosféra socialistické doby k tomu všemu jen přispívá. Třeba takové dění na OPBH si dnes už málokdo dokáže jen představit. Starší pamětníci však ví své. Snímek však v kinech propadl a ani dnes nijak neoslní. Je to ale škoda. Satira není bláznivá komedie, neboť satira vychází ze života a tvůrci si, ve zvýraznění charakterizace jednotlivců v reakci na dané události, jen dopomohli fenoménem Bermudského trojúhelníku. A coby satirický snímek je to chtě nechtě prostě paráda. (04.07.2022)

Kladem bylo několik vtipných gagů nebo spíš vět, asi třikrát jsem se zasmál, jinak jsem spíš sledoval tu nastupující generaci herců, kteří se uvolili v tom zahrát. Nejlepší, vlastně nejméně špatný dojem, jsem měl z prostřední povídky, třebaže prostředí komunálu, poctivého pracovníka, který však není schopen zvednout ze židlí líné montéry, bylo takové nijaké a nadbytečně zobrazované. Povídka o Galileovi, ač měla mít nosnou myšlenku, že pravda nikdy nevítězí, byla nejslabší; letuška ve své obvyklé roli erotomanky svádějící Marka Brodského mě nemohla nezaujmout. Vymyslet travaj, která jezdí bez proudu a po kolejích je taky potrhlý nápad, ovšem Kostelka byl opět roztomilý. A cucák Dejdar coby poštovní lupič. Jedna poznámka je ale skutečně záhadná. Josef Langmiller v ředitelské kanceláři letiště pronese větu: "Tady není Bermudsko, tady je Česko". V době, kdy jsme měli socialistickou ČCSR a o slově Česko se vůbec nevědělo. Že by skutečně časoprostor zafungoval? (19.01.2018)