Podezření

,,Je to smutné, pane doktore, tady jde o život člověka, a vy máte jedinou starost, co udělá komunistická propaganda..." Vedle Svědomí (1948) a Probuzení (1959) další psychologicko-kriminální snímek Jiřího Krejčíka s jednoduchým, nenápadným názvem, byť tentokrát dost nedoceněný. Možná škoda, že nevznikl tak o dva, tři roky dříve. Zde pod vlivem cenzury a ideologie vznikla nebo spíše zůstala "pouze" skvělá detektivka, která je na jedné straně takovým Majorem Zemanem v černobílém vizuálu, na druhé straně ještě v pozadí dodýchává atmosféra šedesátých let s artovým laděním snímku, především díky atmosféře podpořené zajímavou kamerou. V doprovodu symfonické Liškovy hudby i použitých skladeb klasické vážné hudby (houslové koncerty na recepci a v divadle v první polovině filmu) máte občas pocit, že sledujete detektivku podanou jako hudební symfonii. Děj se vleče pomalu, stejně tak proměna z nostalgie při návratu hlavní hrdiny do rodných míst na tísnivý pocit ze skrytého nebezpečí, Jarmila Košťová i přes sympatický projev působí v hlavní roli příliš "chladně"... Nicméně i tak jde o nadprůměrný počin s hodně zajímavou zápletkou z prostředí diplomatického sboru. Spojenou ještě k tomu navíc s vyrovnáváním se s historií světové války. ,,Nikoho nesmíme vyslechnout, domovní prohlídku udělat nesmíme, nic nesmíme..." Co mne dále v obsahu zaujalo, byla ukázka lidské vůle pomoct spravedlnosti při pátrání v kontrastu se silnou imunitou politicky významných osob. Druhá půlka skvěle nabrala na obrátkách a já lehce navyšuju hodnocení na plný počet. Navíc když vezmu v potaz skvělé obsazení vedlejších rolích, kde se ve filmu na několik let naposled objevili Václav Voska a Miroslav Macháček, postiženi pak (stejně jako režisér snímku) v dalších letech nedobrovolným omezením umělecké činnosti. V doprovodu jich i dalších našich mistrů (Adamíra, Chudík, Lukavský, Šmeral, Tokoš, Jelínek) si pak odnáším další tematicky i umělecky obohacený filmový zážitek z dílny československé kinematografie. 85% (01.07.2018)

Nečítal som knižnú predlohu, ale som presvedčený, že film do jeho konečnej podoby zmrzačili všetky tie dohliadacie, normalizačné a kdejaké ďalšie orgány a anonymní úradníčkovia. Tí všetci Krejčíkovi nechali iba minimálny priestor na to, aby z invalidného scenára s množstvom poznámok na okraji nakrútil niečo zmysluplné. A vôbec mu v tom nepomohli známi herci, pražské pamätihodnosti, ani pozháňaný mobiliár pre vytvorenie ilúzie života diplomatov. Pôvodné hodnotenie nechávam, pretože ma film nepopudil ani nezaujal. Do mesiaca už nebudem vedieť, že som ho videl. (13.12.2020)

Když se v českém filmu ve své ponuré době objevila např. diplomacie, znamenalo to vždy politický problém a citelný zásah do scénáře. A bohužel se to nevyhnulo ani tomuto snímku a tak to dopadlo jak to dopadlo. Scénář je znatelně zajímavý, ale po zásahu prostě zprasený. Škoda. O dozvucích 2. světové války vzniklo poměrně dost snímků a tento není vyjímkou. Hlavní téma je odhalení válečného zločince. Bohužel bez napětí a vůbec atmosféry jako takové. Jinak počin zcela srovnatelný s ostatními, zcela průměrnými počiny. (06.11.2014)

Díky fantastickým záběrům kamery má v sobě film takovou velmi nepříjemnou atmosféru. I jako kirminálka by to asi nebylo zlé, kdyby si soudruzi neodpustili do filmu natlačit sice pár, ale za to do uší bijících komunistických canců. Je přece zbytečné do dobrého jídla dávat pelyňek, ale budiž nad tohle bych se ještě dokázal povznést, ale těžko můžu příjmout fakt, že kriminalisté přicházeli na některé stopy a k některým lidem zřejmě zaklínadlem, čáry máry fuk, ať je důkazů jak much. (04.01.2010)

Hrozná škoda, že první hodina filmu je totálně, ale naprosto absolutně totálně o ničem. To by unudilo i osla. Jakmile se však prozatím druhá hlavní postava ztratí a první postava ji začne hledat, rozehraje se napínavá a důmyslná krimi dráma. Ovšem to už je pozdě nato, aby se divák nadchnul. Škoda, potenciál tu byl jak herecký, tak scénáristický. Černobílý film. (28.12.2017)