Norimberský proces

Injo má pravdu: Stanley Kramer byl hodně banálním režisérem, který si místo v dějinách filmu vydobyl přes náměty, v jinak apolitickém Hollywoodu “revolučními” svou angažovanou tematičností (na kulturně-liberální straně politického spektra). Bohužel tato angažovanost s sebou nesla přítěž v podobě moralizování, tezovitých, plochých postav a absence humoru – a stejně strnulý byl i Kramerův režijní styl. Jakkoli je NORIMBERSKÝ PROCES “politicky” významný zařazením autentických záběrů z koncentračních táborů, jeho styl – lapený po většinu času v soudní síni – se omezuje na nekonečné omílání protipohledů, obtáčení figur kamerou a velmi nešťastných “dramatických” zoomů, zatímco práce se scénou nebo třeba detaily (vším, co by postavám a příběhu dodalo na nuancích a atmosféře) je tradičně nulová. Přeceňovaný film. (25.05.2006)

Dramata ze soudní síně mě nikdy nezklamou, to za prvé. Za druhé, se superkvalitním námětem se snad ani nedal napsat blbej scénář, takže fantastické dialogy jsou víc standardem než překvapením. Pak ani nevadí, že tohle není "ten" Norimberský proces, ale částečná fikce. Se zajímavou Marlene Dietrich a naprosto úžasným Maximilianem Schellem, kterej si Oscara určitě zasloužil. Rozhodně jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. (13.10.2011)

Velmi zajímavý film, nenabízející naštěstí profláklé procesy s předními nacistickými pohlaváry, ale s "nezajímavými" soudci, který předestírá otázku, zda je soudce vinen, když vykonává soudní moc dle pokřivených zákonů své země. A věřte mi, několikrát jsem o tom při strhující obhajobě Herr Rolfa též zapochyboval. Zároveň byl zajímavý i politický rozměr, dající se vyjádřit jako "Náckovia, čo bolo, to bolo, teraz vás potrebujeme oproti komunistom"... Vynikající kamera a herecké výkony... 100% (07.12.2017)

Chápu, že tenhle film není pro každýho. Nechápu, proč na to ale musí ti, co ten film hodnotí, vůbec koukat a pak ho hodnotit jednou, dvěma hvězdičkami nebo rovnou odpadem. Od Norimberskýho procesu nedostanou akční jízdu, to by snad měli pochopit. Norimberský proces se totiž prakticky celou dobu odehrává v soudní síni. Pro mě to byl ale jeden z nejsilnějších zážitku, co jsem kdy v soudní síni zažil, div né možná nejsilnější. Tři hodiny dialogů jsem spolikal jako nic a dozvěděl se takových informací, jako ani v knize ne. Uviděl chování německých příslušníků po válce a snahy spojenců uchovat rozum v hrsti. Rekonstrukce je to dokonalá. Úděsně pomalá, ale pokud se zajímáte o druhou světovou válku, tak v tomhle případě zhltnete každou scénu, každý záběr, každé slovo německých maršálů, plukovníků, soudců a dalších. O tom ten film je. O to více mě udivuje, v jaké době je natočen. Příhodnější chvíli si na natočení filmu tvůrci ani najít nemohli. (26.10.2010)

Kramerův Norimberský proces se nezabývá právními aspekty působení norimberského tribunálu, ani neřeší otázku zodpovědnosti za režim a jeho činy ze strany běžných občanů. Obě tato témata, ač převelice zajímavá, by vydala na podstatně víc než tříhodinový film a je otázkou, k čemu by byl výsledek vlastně dobrý. Na lavici obžalovaných usedá čtveřice soudců Třetí říše, tedy lidé, kteří nenesli pouze morální či politickou odpovědnost z titulu své pasivity, ale sami vyvíjeli určitou aktivní činnost a posílali "nevinné" lidi do vězení či na smrt. Nejde tu o nějaké hluboké pojednání, to by bylo třeba uchopit v širších souvislostech, čehož toho médium zřejmě schopno není, v mezích možností ale Kramer obstál. Snímek je pro snadnější stravitelnost podán jako klasické soudní líčení a je nahlíženo z poměrně jednoduchého lidského pohledu, místy však přesahuje i do komplikované oblasti viny jednotlivce, a to nejen mezi Němci. Těchto momentů si na Norimberském procesu cením, byť zároveň lituji jejich stručnosti. Pokud jde o zpracování, mrzí mě, že všichni zúčastnění mluví anglicky. Sice se zde užívají sluchátka i blikající diody od překladatelů, ale je to pouze iluze, přitom skutečnost by pozvedla autentičnost o třídu výše. Ta je přesto na vysoké úrovni, o což se zasloužili rovněž herci, jejichž výkony jsou přesvědčivé, ale i odpovídající jejich úloze v procesu. Není zde prostor pro nadbytečnou teatrálnost (pro kterou ve skutečnosti místo bylo) nebo přílišnou snahu působit na divákovy city; jednání se vede v poměrně věcném duchu a z dostatečného odstupu. Jedinou výjimkou je nešťastný moment Janningovy zpovědi, který můj dojem v tomto shazuje; naštěstí zůstalo jen při něm. Ne že bych nevěřil tomu, co říká, ale toho patosu na mne bylo příliš. Pro režii obecně mám jen slova chvály, výborně pracuje se scénou a i části odehrávající se mimo soudní síň, jichž není právě málo, do mozaiky celého filmu výtečně zapadají. Zvláštní kapitolou je pak soudce Haywood: jestliže je označován za "černobílého", pak pouze v tom smyslu, že chce dát za každou cenu průchod spravedlnosti, po většinu filmu však i on sám byl zjevně na vahách, co spravedlnost v pohitlerovském Německu vlastně znamená. A to je právě největším kladem Kramerova Norimberského procesu: i přes spoustu dialogů a závěrečné rozhodnutí soudu nedává jasnou odpověď na otázku, co je správné. (04.07.2007)