Manželství na úvěr

Příběh je sice lehce čitelný a vývoj odhadnutelný, přesto se jedná o příjemnou oddechovou záležitost, milou a úsměvnou. Zita Kabátová si zahrála starší sestru Evy Gerové a na konec se o ni láskyplně postarala. Nemohu nezmínit Theodora Pištěka, v roli správce domu byl skvělý a vtipné hlášky sypal nenuceně z rukávu jednu za druhou. U mě dobrý. (26.10.2019)

Oddechová prvorepubliková limonáda, která možná měla být vztahovým dramatem, ale díky Věře Ferbasové se lehce a neplánovaně nachýlila ke komedii. Navzdory plytké zápletce a lehce toporným hereckým výkonům je to milá podívaná, která neurazí a člověk se s ní rád na chvíli ponoří do iluze idylických starých časů. (05.03.2011)

Mám rád předválečné české komedie, tato ale bohužel nemá ono kouzlo, kdy sedíte u obrazovky a mile na ni civíte, protože zobrazení doby, vztahů a morálky dnes už jen navozuje onen milý úšklebek. Kromě tradičního děje (který je přeci jen složitý na vysvětlování a navíc to výborně udělal Karlos80) slyšíme během celého filmu velmi jednoduchou, nechytlavou a čím dál více otravnější hudbu, postavy si nejsou schopny vynutit naše porozumění a výsledné napárování je tak nepravděpodobné, až je směšné. (09.09.2007)

Po obrovské kampani Hvězdy se Světlem jeho očí bylo jasné, že další podobné filmy se Zitou Kabátovou na sebe nenechají dlouho čekat. Nicméně další román, tentokrát z pera Marie Blažkové - Spodní tony - neměl už tak atraktivní ceny v soutěži, jakými byly dívčí role ve filmové adaptaci. Osvědčenou Zitu tak doplnila rok od roku lepší Věra Ferbasová a debutující Eva Gerová. Výběr to byl šťastný, protože Věra i Eva brzy rozkvetly jako výtečné komičky. Na jistotu pokračovala spolupráce Stelibského v interpretaci R. A. Dvorského. Zápletka je sice možná až příliš moderní a pesimistická, přesto není důvodu nad Manželstvím na úvěr ohrnovat nos. Kromě hlavního ženského tria film oslní záběry tehdejší Prahy a ty nejlepší frky dostaneme od Pištěka, který má lepší vyřídilku než trio klepavých bab Kysilkové, Balek-Brodské a Nollové. Tu a tam mám chuť i na Bělu Tringlerovou, leč byla koč, ale neměla na růžích ustláno. (13.12.2013)

Film, v němž by nebyla nouze o humor a přitom by hrál na jemnou strunu lidských citů, byl žádanou akvizicí snad u všech tehdejších producentů. Svou roli v tom nepochybně sehrál také fakt, že podobné románky masově zpopularizovaly ženské týdeníky, v nichž tyto příběhy lásky a cti obvykle vycházely na pokračování. Přestože tvůrci v čele s režisérem Oldřichem Kmínkem byli do jisté míry limitováni původní předlohou, v tomto případě ryze nenáročným dílkem Marie Blažkové, podařilo se do filmu vměstnat celou řadu komických špílců, které měly za úkol vytvářet vedlejší (odlehčený) rámec pro hlavní dějovou linii. Je nasnadě, že tento nesnadný úkol připadl především temperamentní Věře Ferbasové, která exceluje ve scénách ze školních škamen, a také Theodoru Pištěkovi, jenž si tu střihl věčně namíchnutého strejce, náruživého fotbalového fanouška. Milý, vcelku sympatický film, který dokáže ještě dnes vyloudit na tváři lehký úsměv i decentní slzu. A koneckonců o nic víc tu přece nejde. (04.10.2008)