Místenka bez návratu

Složitý vztah matky a dcery, která byla poslána na "převýchovu" do Německa a matce se vrátila. Kriminalitsická koncovka nebolí, ale celé je to dosti rozhárané, chtělo to trochu více citu.! Výkon paní Šejbalové je však nepřekonatelný, snad ještě paní Medřickou či Fabiánovou si v této roli představím.. (18.04.2012)

Film sleduje příběh ženy se kterou se život zrovna nemazlil. Marie přežila jeden ze zajateckých táborů, manžel jí zemřel a dcera byla dána na převýchovu do říše. Nyní má být Marie korunním svědkem jenž může usvědčit zločiny minulosti. Zároveň to ale může ovlivnit život její dcery žijící v Německu. Depresivní, tisnivý, psychologický drama, který se zaryje pod kůži. Slabší 4 hvězdy. (03.03.2023)

Prvotina Dušana Kleina je ovlivněna dobou. Námět, který ještě mnoho let po válce měl co říci, neboť mnoho lidí ještě tuto dobu zažilo. Z pohledu dneška to trošku moc tlačilo na pilu, ale je to dáno dobou a režimem. Paní Šejbalová byla prostě velká herečka a filmu dodala tu správnou atmosféru dramatu matky, která dvakrát za život přijde o dceru. (12.11.2021)

Majngot, tyhle oficiální texty distributora to je mor. Civilní vylíčení práce kriminalistů je tady pomalu to poslední oč jde. --- Körnerův rukopis jde zde poznat, stýkání a potýkání s Němci je jeho bytostné téma, a vždy to pojme netradičně, jakož i zde. Některé scény a záběr jsou skvělé - poněmčelé děti čekající na nádraží na svých kufrech s cedulkou kolem krku až si je najdou jejich původní čeští rodiče, bloudění hrdinčiny bíle oděné dcery lesem křivolakých černých stromů (kde vůbec takový les je?), tmavá "německou minulost" skrývající skříň na vybílené půdě (symbol jak hrom). Prostě, kamera zde často čaruje a v tom ji účinně podporuje hudba. K tomu výkon Jiřiny Šejbalové, ale nejen její. Nejslabší je režie, takže nakonec dávám slabé čtyři hvězdičky, protože si shodně s předhodnotitelem mchnk myslím, že film je nedoceněný, leč často jsem si na mnoha místech filmu říkal, co by s takovým námětem, s takovým kameramanem a s takovým hereckým obsazením zvládli Vláčil či Kachyňa. (20.09.2015)

Dušan Klein tedy začínal v době rozkvětu České nové vlny! A tenhle film je jí plně poplatný a musím říci, že pro mě mnohem stravitelnější než některé klasiky tohoto období. Typické je prolínání několika dějových osnov. Kromě té základní, tj. chystání paní Vláčilové na proces do západního Německa, kde má svědčit proti válečnému zločinci, se zde objevují vzpomínky na minulost, která se jí hrůzně a různě vybavuje - na ono esesácké kápo v táboře na konci války, na setkání se svou dcerou, která byla dána na převýchovu do německé rodiny, zároveň také pouhé snové představy o tom, jak se této dceři, která se z Německa nevrátila ze Světového festivalu mládeže (jak odlišný pohled od Zítra se bude tančit všude), asi daří a jaké by bylo setkání po letech... Za jádro filmu považuji právě ono odcizení, k němuž odtržením matky a dcery za okupace, došlo, aniž byly obě ženy schopné najít k sobě znovu cestu. A jako druhé "já" zde proti paní Vláčilové vystupuje její lékař, který ji zbavuje iluzí, které si o své dceři vysnila... Jednoduchá, zpravidla jednohlasá hudba (flétna?), jednoduché, někdy až do surrealismu (starý sad s ořezanými větvemi) použité kulisy, které měly blízko i k tehdejšímu výtvarnému projevu, to všechno dává filmu vysokou hodnotu, přestože herecké výkony nijak neoslnily. (28.06.2016)