Scénář:
Vladimír KörnerKamera:
Václav HanušHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jiřina Šejbalová, Karla Chadimová, Marie Vášová, Miroslav Macháček, Jaroslav Blažek, Oto Ševčík, Vladimír Erlebach, Iva Janžurová, Jan Maška (více)Obsahy(1)
Je téměř dvacet let po válce. Rány minulosti, co se nikdy zcela nezacelily, ale stále mnozí nosí ve svých srdcích. Traumata doby si sebou nese i Marie Vláčilová (J. Šejbalová), která přežila jeden ze zajateckých táborů v Německu. Nyní po tolika letech se podařilo nalézt masový hrob zajatců z onoho tábora a vyšetřovatelé navštíví právě Marii, aby od ní získali jakékoliv zprávy o táboře. Díky jejím významným informacím se má pak stát korunním svědkem obžaloby v Německu a nyní se připravuje na cestu. Jenže to vyvolává další a další nepříjemné vzpomínky – hlavně na dceru Pavlu, co si prošla německou převýchovou a svou matku po shledání téměř neznala… (Česká televize)
(více)Recenze (33)
Dušan Klein tedy začínal v době rozkvětu České nové vlny! A tenhle film je jí plně poplatný a musím říci, že pro mě mnohem stravitelnější než některé klasiky tohoto období. Typické je prolínání několika dějových osnov. Kromě té základní, tj. chystání paní Vláčilové na proces do západního Německa, kde má svědčit proti válečnému zločinci, se zde objevují vzpomínky na minulost, která se jí hrůzně a různě vybavuje - na ono esesácké kápo v táboře na konci války, na setkání se svou dcerou, která byla dána na převýchovu do německé rodiny, zároveň také pouhé snové představy o tom, jak se této dceři, která se z Německa nevrátila ze Světového festivalu mládeže (jak odlišný pohled od Zítra se bude tančit všude), asi daří a jaké by bylo setkání po letech... Za jádro filmu považuji právě ono odcizení, k němuž odtržením matky a dcery za okupace, došlo, aniž byly obě ženy schopné najít k sobě znovu cestu. A jako druhé "já" zde proti paní Vláčilové vystupuje její lékař, který ji zbavuje iluzí, které si o své dceři vysnila... Jednoduchá, zpravidla jednohlasá hudba (flétna?), jednoduché, někdy až do surrealismu (starý sad s ořezanými větvemi) použité kulisy, které měly blízko i k tehdejšímu výtvarnému projevu, to všechno dává filmu vysokou hodnotu, přestože herecké výkony nijak neoslnily. ()
Zajímavá psychologická studie. Zabředla jsem do ní takovým způsobem, že jsem si myslela, že je film minimálně o hodinu delší. Tohle je velmi těžké a složité životní téma. Škoda, že to všechno působilo až moc rozplyzle. Čekala jsem trošku víc.Na tehdejší dobu je herecké obsazení výborné. Exceletní je samozřejmě Jiřina Šejbalová. Bylo příjemné vidět Oto Ševčíka v jiné roli než je kníže pán nebo německý důstojník. Přišlo mi, že je přemluvený, ale nemohla jsem si vzpomenout, kdo ho mluvil. ()
Tak tohle pro mne bylo těžké zklamání. Poněkud vyděračský a nebál bych se říct agitační film (pohledem na zlé německé kapitalisty, kteří nechtějí převzít vinu za nacismus, aby mohli nerušeně v soudovém NSR podnikat), který snoubí dvě naprosto protikladné filmové roviny - a to snové pasáže a představy proti naprosté a až ubíjející doslovnosti. Chybí tomu soudržnost, zaujetí, celé je to jak skládanka nahodilých obrazů z různých filmů, celé je to chladné jak psí čumák. ()
Složitý vztah matky a dcery, která byla poslána na "převýchovu" do Německa a matce se vrátila. Kriminalitsická koncovka nebolí, ale celé je to dosti rozhárané, chtělo to trochu více citu.! Výkon paní Šejbalové je však nepřekonatelný, snad ještě paní Medřickou či Fabiánovou si v této roli představím.. ()
Další zapomenutý film československé filmové vlny šedesátých let přináší neotřelý pohled na československo - německé vztahy poválečného období. Vše umocňuje čarovná kamera, nečernobílý scénář postupně nabíhajícího Pražského jara a špičkové herecké výkony, jimž zřetelně dominuje Jiřina Šejbalová. Naši předkové se tehdy zbavovali černobílého pohledu a dopracovávali se lidských souvislostí v pohledu na tyto palčivě bolestné body. ()
Reklama