Jak básníkům chutná život

Jednoznačně nejlepší z "5 dílů básnické trilogie" zobrazuje profesní začátky našeho známého ŠŠ. Konfrontace mladého idealisty se systémem mě vždy spolehlivě dostane, protože mé osobní zážitky a dojmy jsou celkem stejné. Taky bych byl pro to, aby u tohohle dílu básníci končili. P.S. A souhlasím, že Píšťalka je nejhezčí. "Já nejsem nikde organizován, takže si mohu malovat co chci a jak chci." (23.06.2006)

Pozoruhodná kritika pomerov v zdravotníctve, v malomeste (resp. snáď na vidieku?), medzi starými (kedysi dobrými) spolužiakmi, platná nielen pre 80. roky, ale v jadre i pre dnešok, pre mňa zaujímavá, hoci povrchná štúdia nástupu dezilúzií po vstupe do "života"... Pretože ma prvý ani druhý "básnický" film neupútali - to say the least -, pristupoval som k tretiemu bez očakávaní či v horšom prípade s očakávaniami najhoršieho a dokázal som si tento v rozpore so svojím komediálnym odórom vcelku vážny film užiť, a to aj napriek snahe tvorcov získavať divácku sympatiu pomocou starých známych (rádoby dobrých) figúr, hoci aj v niektorých prípadoch už iba s jednou nohou, a napriek trestuhodnému poškodzovaniu historického nábytku v zámockom múzeu. (28.08.2012)

Viděl jsem to už několikrát, ale až teď mi došlo, jak se z toho, oproti předchozím dvěma dílům, skoro vytratil humor (i když Hlaváčová zabíjí) a jede se hlavně na tu romantickou linii. Čímž film hodně ztrácí. Najednou mi to přijde poměrně dost prázdné a utahané. Ani ta Vejmělková to nezachrání (z těch básnických blondýn působí nejvíce jako leklá ryba). (06.05.2016)

(2x) ♫ V tom, už jsi, hochu, zkrátka v tom... aneb "když nemůžeš, tak nemusíš!" Třetí pokračování populární série o Básnících přineslo humorný pohled do světa začínajícího lékaře, který v novém prostředí vedle nových lidí potkává i své staré známé. Dle mého názoru si film o osudech bývalých spolužáků súspěšně udržel úroveň dílu předešlého a laťku ještě pozvedl přítomností hořkých chvil vedle humoru z každodenního života... aneb ,,když lékař filozofuje, je to beznadějné, a když filozof léčí, je to katastrofa". Z nových tváří této série v nezapomenutelných vedlejších rolích upoutala Jana Hlaváčová, která v roli sestřičky Toničky předvedla nebývale komický talent (,,...jako když pan Haničinec v televizi předvádí infarkt, dží se za srdce a vzdýchá: rychle vůz, umírám, umírám!" :o)) a ve vážnější rovině Rudolf Hrušínský coby zámecký malíř Hubáček (,,Já maluju jen zámek... já si maluju, co chci a jak chci... já maluju jenom když mám deprese."). Skvěle pobavila i bujará oslava v moravském vinním sklípku, okouzlila krásná Eva Vejmělková a docela zamrazilo z náhlého přesunutí do dramatu (nejvíc to podtrhla asi scéna s převážením nemocného profesora v podání Josefa Somra do sanitky uprostřed studené, zasněžené krajiny). Výborný film, který v lehkých narážkách již reflektuje dobu rozjíždějící se perestrojky, na což pak Dušan Klein skvěle navázal v dalších dvou (tragi)komediích v roce 1988 a 89. (90%) (30.08.2017)

Po úspěšném složení všech zkoušek se Štěpán Šafránek (Pavel Kříž), pln ideálů, vrací do rodného městečka, aby zde začal budovat svoji kariéru lékaře v místní nemocnici. Jeho idealismus, odmítání úplatků (což někteří kolegové nechápou) a horlivost jej ale degraduje i v očích nadřízených, a tak je jako nejlepší na oddělení odsunut do Bezdíkova, na právě opuštěné místo obecního lékaře. Brzy ale zjišťuje, že práci lékaře by zde zvládla trochu schopná sekretářka, ale jakmile pozná sympatickou Alenu (Eva Vejmělková), začíná se mu v Bezdíkově líbit... Skoro bych se odvážil tvrdit, že ze všech dílů je tento nejlepší - oproti předchozím obsahuje drsnou realitu života (chtěl bych říct za minulého režimu, ale nechtěl bych mít o dnešní situaci ve zdravotnictví přehnané naděje - nemusíte být dobrým lékařem, hlavně že máte nástěnku). Spousta hlášek z tohoto filmu zlidověla (... Výchozím bodem je samozřejmě svatba. No, a potom už jsou jen samá pozitiva a sociální jistoty. První dovolená v Jugoslávii, následuje první dítě. Pak již výše zmíněný automobil, zde se stávám zástupcem ředitele, druhá dovolená v Jugoslávii, druhé dítě. Mezitím samozřejmě rekreační chata, taktéž i barevný televizor, přívěs, a tak dále, a tak dále...). A příběhy Jany Hlaváčové alias sestřičky Toničky jsou nezapomenutelné... (21.09.2010)