Noční zvířata

Zpočátku jsem se lekl další samoúčelné a matoucí stylovky o prázdnotě L.A. na úkor diváka, ale naštěstí se velmi rychle rozjela i napínavá, drsná exploitation story kdesi v prachu západního Texasu. Je to právě film ve filmu s brutálním kontrastem prostředí, co šlo sice proti sobě, ale zároveň úzce souviselo a mělo smysl, dělá celek zajímavým. Máme tu jak silnou dvojroli Gyllenhaala, tak skvělýho šerifa pro Shannona (ten pohled nemá prostě nikdo), ukázkovou lidskou svini jako hlavního násilníka, dokonce ani zase hluboce ztrápená Amy mi nekazila dojem. Takže asi hlavní moje výtka míří ke kontroverznímu závěru, kde může divák vlastně jen hádat co z toho sakra vlastně plyne a má znamenat, ale nějaký tip mám a spokojím se s tím. Neváhat jestli máte náladu na něco pěknýho temnýho... (10.02.2017)

Až se budu letos o vánocích sprchovat, tak se musím podívat, jestli mi náhodou nenarostla kunda, případně jestli jsem nezačal rektálně menstruovat. Jinak si nedokážu racionálně vysvětlit, jak jsem dokázal zachytit všechny mimikou naznačené pocity ženské hrdinky a plně je pochopit. Pravděpodobně bude na vině neuvěřitelně žhavá Amy Adams. Jistě, sice tam neobnažila ani kotníček a nad čtvrtkou kozy čouhající z koktejlových šatů se dá jen těžko vyhonit, ale ta její napudrovaná sexy tvářička je prostě ideálním materiálem pro bukkake párty. Pravda, v Příchozích mě teda spíš odpuzovala, ale stačí troška Max Factoru a jeden hned taje. Kupodivu to nebylo debilní ani dějově a moji pozornost si to udrželo i po dvou rohypnolech a flašce vodky. Chorobná buržoazní honba za společenskými statusy, nevkusným blahobytem a kožichem slepeným ze sto dvaceti činčil představuje nepostřehnutelnou propast do hlubin duševní osamělosti a já jsem neskutečně rád za to, že chodím s pletenou taškou v teplákách za starým Nguyenem do večerky pro lahváče a mám nepovrchní přátele, se kterými je můžu vypít… vlastně ne, nejsem za to rád, ale nějak svůj ubohý život omluvit musím. Snobská artovka par excellence. (17.01.2017)

Typický příklad bezohledné formy vítězící nad obsahem. Bohužel, Nocturnal Animals jsou opravdu krásný zážitek pro oko, oceňuju všechny detaily prolínání románu v hlavním příběhu, trojí barevné schéma, ale víc nic. Zdá se mi poněkud nedostačující, aby takový počin, o kterém se hovoří v superlativech, pojednával jen o tak běžném momentě v životě, jakým je vyrovnávání se s rozchodem. Mezilidské vztahy mají své začátky a konce, je to tak prosté. Ale je život skutečně tak málo inspirativní, aby nenabízel ani o kapku více? Díky alespoň za ten silní herecký soubor, díky nimž ty šablonky alespoň trochu fungují. Amy je estetická a krásně melancholická, Jake zemitý a Michael zas a znovu klasický drsňák. Knihu Tony and Susan (1993) vynechám. (04.11.2018)

Velmi slušně zdramatizovaný a poměrně strhující, avšak notně ojetý příběh vidláků unášejících v liduprázdných texaských prdelích manželky a dcery ustrašených přizdisráčů na swingry a trochu toho vraždění, kombinovaný s pičoidní dekandencí artových hnědopichů. Příběh, jehož kokotská pointa je natolik jednoznačným myslomrdem, že ji musel distributor raději všem těm mongoloidům vysvětlit už v obsahu, aby náhodou nedošli k závěru, že je scénárista totální dement. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct ultimativní artista a lartpourlartistický bukanýr. Ani to však nezabránilo některým zdejším podobně vyhřátým tlučhubům hystericky si z toho poslintat fiží a jako vždy zapáleně hledat v hovně nestrávené zbytky. Nicméně jako režisér je ten módní teplomet opravdu zručný, film výborně odsejpá a je zábavný, takže vám ani nevadí, že v hlavní roli jako vždy nehraje pan Glyhlenhrál a opět jen tak strnule valí bulvy jako přišlápnutá ještěrka. Totéž platí i o té toporně odpudivé krejčovské panně z Adamsovy rodiny. Herecky vám to ale plně vynahradí standardně skvělý Míša Šanón a zde téměř nepoznatelný, avšak mrazivě slizký ňouma z Kikásu. Kdyby si Tomáš tím závěrem neukájel umělecké ambice pouťového psychologa a dotáhnul to k nějakému sysluplnému rozuzlení, mohla z toho být i něžně progelovaná plná palba. (10.03.2017)

Všichni říkají, že je to chladné, nevím v čem. Je to strhující thriller/drama, který ovšem svou komplikovanou strukturu ne zcela obhajuje v konečné pointě. Děj v Texasu je čistý, vrcholně napínavý, samozřejmě je to spíš žánrovka, ale to mě vůbec nevadilo. Ve spojení s reálným dějem v L.A. občas funguje, občas je to s otazníkem. Motivace postav v reálném světě je možná trochu zvláštní a těžko pochopitelná, stejně jako fakt, že by měla mít kniha Noční zvířata takový vliv na hlavní postavu. Tyto otazníky ale vyplynou na povrch až kvůli konci, který je sice působivý v tom, jak je otevřený a nevysvětlující, ale zároveň tím vyplouvá na povrch pochybnost, zda je to úplně dobře promyšlené. Zásadním kladným bodem je pro mě hudba Abela Korzeniowkiho, která si bere za vzor postupy Bernarda Herrmanna (Vertigo) potažmo Jerryho Goldsmithe (Základní instinkt), a je naprosto skvělá. Nejlepší hudba roku 2016. (02.03.2017)