Dívka za zrcadlem

Příběh Renaty Soukupové mě zaujal už před lety v prvním filmu Můj otec a ostatní muži a je fajn, že ani čtvrté pokračování není nastavovanou kaší a nabízí celkem solidní příběh. Film ve filmu zpracovanej zajímavě. Tatianu Vilhelmovou mám rád, akorát si člověk říká, jak se jí to točilo s vědomím, že s Dykem by takhle mohla dopadnout i v reálným životě. (11.02.2019)

Pomalé, pomalé, strašně pomalé. Zápletka hlavního příběhu byla čitelná hned od začátku a její vyústění bylo očekávatelné (doufal jsem, že konec všechno zachrání - no, nestalo se). Příběh v příběhu byl fádní, psychologie postav (hlavně otce) by zasloužila alespoň nějakou drobnokresbu, tohle bylo prostě placaté jako země před Galileem, Čekal bych nějakou pořádnou paralelu mezi základním příběhem a příběhem v příběhu... No prostě čekal bych, že film bude něčím zajímavý. Takže mých 40% jde na vrub Oldřicha Kaisera a malé role Jiřího Lábuse. Jinak opravdová a nefalšovaná nuda. (12.02.2018)

Nevím, nevím. To mělo být jako psychologické drama. Tady je všechno moc ploché a vůbec to nejde do hloubky. Já jsem pořádně nevěděla, jak mám tento příběh vlastně uchopit. Neměla jsem čeho se pořádně chytit. Možná, že by bylo daleko zajímavější vědět ten film, který hlavní postava v podání Tatiany Dykové natáčela. (03.11.2023)

Pro všech stránkách nedotažená banalita, která nedokázala ani v jedné rovině vyprávět konzistentní příběh, jenž by zaujal. Fádní scénář předkládá stokrát omletou historku, aniž by se snažil některou ze situací jakkoli rozvinout, proniknout pod povrch nebo alespoň najít nějaký nový pohled. Režie jede na první dobrou a před kamerou postávají herci tak ochotnicky prkenní, že mi dokonce i kompars připadal výraznější a herecky vyspělejší. Dyk jako vždy dokazoval, že není žádný herec, Vilhelmová moc nehrála, jen byla stejně protivná jako v reálu, a tak byl jedinou výjimkou výborný Oldřich Kaiser, který svým výkonem dával tušit o kolik skvělých hereckých příležitostí ho, a vlastně i nás, připravil chlast a pitvoření v jalových televizních estrádách. (16.02.2018)

V Krásném čase a v Opravdové lásce (Můj otec a ...jsem zatím neviděl) se toho Renatě dělo nějak víc a podstatně víc mě to bavilo. Hlavně Krásný čas mě zaujal tou všudypřítomnou ambivalencí. Tady bylo všechno průzračný a jasně daný, vyprchala z toho ta živočišnost, opravdovost. Dívka za zrcadlem si taky hodně ublížila tím, že počítala se zasvěceným divákem, který znal předešlé díly této volné série. Jenom takový divák měl pojem o tom, jaký byl Renatin skutečný vztah k otci, o kterém tady točila film. Nevědoucí divák si klidně mohl myslket, že to bylo z obdivu (k estébákovi, což se mmt opravdu nenosí). Jinak nápad s propojením dvou příběhů byl výborně promyšlený, to rozhodně, Tomu rodičovskému trápení jsme ale nemohli porozumět - proč se Renatina matka chovala tak sobecky, čím jí tehdy její manžel tak ublížil, kdo byl skutečně muž, kvůli němuž opustila svoji rodinu, zahynula tehdy při té tragické nehodě pouze ona sama...? A příběh Renaty vyzníval povrchně - poblouznění krasavcem, ochota pozbýt kvůli němu rodinu, pozice zavržené manželky a podváděné přítelkyně, happy end... Do toho si za Vilhelmovou dosaďte paní režisérku a máte z toho málem komedii. (14.02.2018)