Můj otec a ostatní muži

Tady někteří zmiňují, že film postrádal skutečné drama a Tatiana Vilhelmová nebyl zrovna v nejlepší formě. Vezmu-li to popořádku, tak musím souhlasit. Film v podstatě obsahoval ve zkratce zhruba chlastání, sex Tatiany s jedním chlapem, druhým chlapem, trocha dobových reálií ve smyslu, jak ten komunismus hrozný byl, sex, chlastání, Francie, zase sex a zase chlastání, návrat zpět. Hlavní hrdinka přechází postupně z postele do postele a rozhoduje se, co se svým životem dál. Sama za sebe působí nevyrovnaným dojmem, neví co chce a zda jí vůbec režim vadí či ne. Studovat ano, otec ve straně ne. Emigrovat ano, ale vrátit se také. Chlap ji zbil, ale po prvotních zmatcích v hlavě se k němu vrátí. Opravdu děj postrádal nějakou ucelenou linku, působil chaoticky a nelíbil se mi ani scénář. Tím spíš haprovala hudba. Bohužel, tohle je velmi neuspořádaný nápad, který někdo vzal a jako zmuchlaný papír se jen pokusil narovnat. Ale stejně jako ten papír už nebude nikdy narovnaný, tenhle film už navždy zůstane takový ať v něm hrají herecké hvězdy či nikoli. Pokud se mám vyjádřit k hlavní herečce, řekl bych asi toto, při vší úctě k ní, je jen málo filmů ve kterých podle mě zazářila. Jinak je to docela průměrná ne-li podprůměrná herečka. (18.01.2018)

Andrea Sedláčková je trochu moje guilty pleasure a Můj otec a ostatní muži představuje v jistém smyslu kvintesenci toho, co se mi na jejích filmech líbí. Téma emigrace těsně před Sametovou revolucí je nepochybně dostatečně zajímavé pro filmové, resp. televizní zpracování. Sedláčková natočila jeden možný pohled, který někomu možná přijde málo dramatický, myslím ale, že taková výtka není na místě, protože jedním ze základních témat filmu je právě lehkovážnost hlavní postavy. Vůbec jako sonda do ženské psýché inscenace celkem funguje, nejvíc mě bavily sexy souboje Vilhelmové s jejími sokyněmi v podání Kateřiny Winterové a neherečky, navrátivší se emigrantky Evy Perušič. Těším se, až se Andrejka jednou vykašle na politiku a natočí film čistě o vztazích a ženské rivalitě :) (14.12.2014)

Blablablablabla... Glasnostrojka s tenzeminapětímitlaky coby nechtěná šaškárna a z kundy vycucaný blábol (A.S. zde želbohu i jako scénáristka), místy až kome/r/diálně působící výtok jako odraz doby očima starších vytrendovaných... °-o . . . Hm, tak i Sedláčková si osedlala dobu normalizační a převratové minulosti (a trudný >pobyt< provařené trubky intelektuálky -sic!- v emigraci, hahaha...), bohužel pro věc tou nejstupidnější současnou šoumalizační telenovelovou formou... . . . A ty >úžasné< pitvořící se kreaturky v rolích napříč dámským héreckým spektrem, hrnoucí a deklamující z tlamiček předepsané repliky, fíííha... Je to vlastně pořád dokola... Sem až dospěla ve své podbízivé a hloupé plytkosti popřevratová televizácká tvorba. Něco pitvat dopodrobna by už bylo zase jen dalším házením hrachu na - za veřejné prachy - >jimi< vyráběné >jejich< vyprázdněné formou i obsahem blbučké sračky... - - - P.S. Jó "osmačtyřicítka"! Tak škoda, že to není bouchačka. Tou by si mohla Andrejka vpálit kulku do hlavy... %-))) - - - - - (Poprvé viděno kdysi na >veřejnosrádní< , hodnocení při repete 21.12.2011 na >ostatkové jebničce< 444., komentář zde jako jebemnáctý - 21.12.2011) (21.12.2011)

Dejová rozmanitosť, neustále striedanie scén, slabý priestor pre zaujímavé postavy, toto všetko skôr filmu uškodilo, než že by mu nejako pridalo body. Ako by sa p. Sedláčková snažila vyrozprávať celý príbeh za 75 minút, to, fakt nejde. Napriek dobe, v ktorej som film pozeral (úmrtie mnou obľúbeného V. Havla) ma film zanechal relatívne chladným a cestu k nemu som si nenašiel. (22.12.2011)

Tatínek na ministerstvu, dcerunka místy nerudná, listopad 1989 za dveřmi. Nosný příběh však nenabízí nic zásadního a zapamatovatelného. Inscenační počin Andrey Sedláčkové (která mi pravda nikdy neučarovala) je ale relativně svěží a uvěřitelnou záležitostí, která si průměrné hodnocení zaslouží zejména pro herecké obsazení (Trojan, Vilhelmová, Geislerová, Kaiser..).. (25.11.2006)