Skleněný

"Vyvolený" je zvláštní drama s inklinací ke komiksovce, "Rozpolcený" příjemné devadesátkové béčko s božským McAvoyem a "Skleněný" je Průser roku 2019 s bombastickým trailerem. Shyamalan se nechal unést přívalem dávno ztraceného obdivu a úplně zapomněl, že má před sebou ještě jeden film. Tak roztěkaný, překombinovaný a zároveň nudný film (plný do nebe volajících nesmyslů a směšných zvratů) jsem už dlouho neviděla; viz komentář Tft. Tohle mohl být kult, ku*va! (18.01.2019)

Glass nerobi svojim predchodcom ziadnu hanbu. Vyborne doplna a zaroven rozsiruje vytvorene univerzum. Univerzum v ktorom nechal Shyamalan dokoran otvorene dvere dalsim filmom, napadom a tymto "inym" superhrdinom. Cenim, ze stale sa film drzi pri zemi a nie je z toho preplacana farebna duha ala Avengers. (16.01.2019)

Shyamalan si se svým děťátkem pohrál, to ano. Těžko ale někdo může popřít fakt, že tomu chybí mysterióznost "prvního dílu" a momet překvapení "druhého dílu". Pomyslným highlightem vcelku ukecáného, leč scénáristicky dobře sepsaného filmu se tak stává rozhovor všech tří hlavních protagonistů v růžové cele psychiatrické léčebny. Pak už jen počítáte kolikrát bude na scéně The Beast a kolika sekuriťákům nakope prdel. James McAvoy je ve své roli mistrovský a už jen kvůli němu se vyplatí jít do kina a vidět jeho eskapády na velkém plátně. (27.01.2019)

Místy to dost prudí. Mnohem méně než naprosto sračkovitá fantasmagorická otrava Vyholený, a o něco více než vcelku snesitelný Rozpolcený. Jako náhle se objevivší samostatný film by to patrně stálo za zevní genitál a já bych teď zhnuseně dštil síru podobně jako zdejší mongoloidní děti, které zjevně šly na Assvendžry, či jejich neméně nadaní spříznění rodiče, kteří sice oba předchozí filmy viděli, avšak jejich maximální kapacita končí u zfotosytézování Venoma. Já se tedy naštěstí u těch pár hemoroidohostilních momentů zabavil tím, že jsem napjatě čekal, kdy se oči Aničky Krejčího-Potěšení konečně přemístí až na její spánky nebo kdy Skřetu MekEvojovi z toho strašlivě urputného přehrávání prdne cévka, a tak jsem nakonec, pruda nepruda, naprosto padnul na prdel z toho, jak to všechno ten jindy povrchně prvoplánový pandžábský kočovník s ustálenou kadencí jeden slušný film na pět unylých sraček tentokrát opravdu naprosto geniálně spojil a brilantně vypointoval. A to prostě musím docenit, a tak mu hned nejen pošlu do Losích Andělic nějaký ten hliník a měď, ale rovněž mu to tu zaslouženě opuchýřuju, a dokonce i jednu navíc přihodím už jen proto, abych tomu zvednul homixovými dyslektiky blahoslaveně pokurvený rejtynk. Ne právě nejzábavnější, ovšem rozhodně nejchytřejší, nejzajímavější a ve všech detailech hodinářsky dotažený vočmensky laděný opus magnum Nočního Šamalajna, kterému se ale bez zhlédnutí výše zmíněných počinů vyhýbejte jako katolická panna felaci, jinak budete za kokoty.. (18.01.2019)

Shyamalanův směšný pokus obléci si tričko s logem hudební kapely, otočit si čepici kšiltem dozadu, nonšalantně uchopit skateboard a pronést: "How do you do, fellow kids?" (Jsem extrémně rozčílená z toho, že si myslí, že takhle vypadají superhrdinové uzemnění neboli zasazení do reality. Reality. Bože, to je blbec.) (20.04.2019)