Skleněný

Red Pill: The Movie. Tipuju, že tu máme nový oblíbený film Jordana Petersona. Nejdřív jsem myslel, že je zásadní chyba, že film věnuje tolik pozornosti motivu "Není to vše jen psychická nemoc?", když zároveň ukazuje divákovi věci, po kterých si to nemůže myslet (je to asi tak otravné, jako kdyby teď někdo natočil Marvelovku, ve které by někdo Thorovi vysvětloval, že ve skutečnosti nemá žádné superschopnosti, a tvůrci doufali, že to divákovi zamotá hlavu). Pak mi došlo, že právě v tom spočívá ten vtip - jde v podstatě o dvouhodinové kňourání. "Svět není schopný docenit moje úžasné schopnosti, které jsou přitom tak očividné, a místo abych stál na vrcholu společnosti, jsem nucený vzdávat se svojí výjimečnosti. Je potřeba rozbít okovy průměru, neposlouchat lidi, co mi tvrdí, že jsem normální člověk, a vzít si, co mi patří!" Myslím, že díky tomu má Skleněný celkem potenciál mluvit hodně ukřivděným géniům Shyamalanova ražení od srdíčka. To je ale jen začátek problémů. Směšné je to nonstop, zábavné až poslední půl hodinu. Zpočátku jsem byl celkem ochotný připustit nulovou návaznost na jakkoliv uchopitelnou logiku či psychologii (mám rád, když si filmy budují svůj svět s jinými pravidly pravděpodobnosti a kauzality), ale všechno má svoji hranici - konkrétně tu, že mě to musí zaujmout. A dekonstrukce komiksu už je takový mainstream, že se z toho na zadek neposadím a každý nesmysl si nenechám vysvětlit jako reakci na něco, co se v komiksech běžně děje. Když sleduju blbý film, tak fakt potřebuju slyšet lepší důvod než "je to tak schválně" (ne že bych tomu v tomhle případě věřil). Na jednu stranu respect za to, že Shyamalan nehledá bezpečná řešení. Jeho zjevná víra v to, že ho docení dějiny, je ale stejně lichá jako všudypřítomná. Při sledování mě mrzelo, že divácká kultura v Česku neumožňuje se nahlas v kině smát nesmyslům a pokřikovat na postavy, jak debilně se chovají, protože jsem nikdy neměl takovou potřebu to dělat. Asi nejhloupější americký film, na kterém jsem byl kdy v kině. Jedna hvězda čistě za nechtěně zábavné scény. (16.01.2019)

Ach jo. I po špatných zahraničních ohlasech jsem doufal, věřil. Před pár dny jsem po druhém zhlédnutí docenil řadu narážek i provázanost s dalšími Shyamalanovými tématy v Rozpolceném, ale ani shovívavost mi v tomhle skleněném případě nepomohla. Nadějný úvod zabije ukecaná následná hodina, kde se nic nestane a dojde jen k přehršli nikam nevedoucích dialogů a herecké exhibice Jamese McAvoye, připomínající víc než co jiného WTF kolektiv Jona Lajoie. Zápletka se opět točí kolem zpochybňování superhrdinských schopností a vzájemného přetahování ústřední trojice, což se dalo čekat. Shyamalan se to rozhodl opepřit řadou zvratů, které však z velké části nedávají smysl a zcela nevhodně rozšiřují vesmír, v němž by se komorní příběh hrdinů a záporáků vlastně vyjímal lépe. Je to prostě škoda, poněvadž nuda střídá absurditu a ani snaživý divák se nedočká racionálně uspokojivých vysvětlení či alespoň emočně působivých scén. Spoustu zajímavých nápadů nelze Shyamalanovi odepřít, ale takové zpracování od tvůrce, co má za sebou víc než reklamu na tampony, je opravdu tristní. (08.03.2019)

Chápu, kam tím vším režisér mířil. Bohužel ale nechápu, jak to všechno natočil. Zatímco Vyvolený je pro mě zásadní film americké kinematografie a Rozpolcený má k tomu taktéž nakročeno, tak Skleněný příběhy všech zúčastněních propojil tak, že kdyby je nepropojil, tak nejenom, že se nic nestane, ale ještě si nebudu mít důvod kazit dojem z předchozích dvou filmů, které skončily perfektně…a měly tak i zůstat. Jenže Shyamalan ze svých superhrdinů udělal takové zvláštní postavičky, že i když se mi živelné hraní McAvoye pořád líbilo, jako celek jsem z filmu byl hrozně nešťastný. Působilo to totiž jako totální zhovadilost. Pořád je to ale Shyamalan a tak, když vydržíte nudnej střed filmu z blázince, tak závěr docela dokáže po scénáristické stránce zaujmout. To se režisérovi odpárat rozhodně nedá. (14.06.2019)

Říkal jsem si, že Amíci zase jednou podstřelují, ale oni ještě přestřelili. Skleněný totiž není ani veleprůměrné drama, nýbrž dvouhodinové trápení, v němž se hrstka marných postav motá v nejhůř střeženém blázinci na světě. Vyvolený je pro mě pecka a Rozpolcený není o moc pozadu. Tady se ale spadlo do natahovaného bahýnka bez napětí a smyslu, které v roce 2018 absolutně nejde obhájit. Jako by Shymalan znovu ztratil cit a produkující Blum měl nějaké zatmění mysli. Jejich komentář superhrdinského žánru totiž nabízí jen šroubované dialogy, WTF zvraty a spoustu důvodů k předstírání, že tahle crossoverová marnost nikdy nevznikla. (16.01.2019)

Nad Shyamalanem tímto lámu hůl. Po nápaditém a precizně filmařsky zvládnutém Split jsem věřil v jeho návrat do první ligy, ale Glass mě rychle s mými očekáváními vrátil na zem. Jediným plusem filmu jsou totiž herci, kteří odvádějí slušnou práci (je radost po tak dlouhé době vidět Willise na stříbrném plátně), ale k čemu to je, když je scénář tak šíleně hloupý a překombinovaný ve snaze nás překvapit různými dějovými twisty, čímž je ale naopak plný nelogických nesmyslů v každé druhé scéně. Nehledě na to, že je to naprostá nuda, jsem ochoten uznat, že Glass má pár výtečných nápadů a myšlenek, ale nejsem schopen překousnout, jak s nimi Shy tupě a bez respektu nakládá. Vizuál je laciná televizní trapnost a jen podtrhuje tento směšný pokus o sequel. Jako zakončení výtečně rozjeté trilogie to imho bolí jako pořádný kopanec do koulí. Kéž by se Unbreakable se Split nikdy neprovázal... 4/10 (Unbreakable series: Unbreakable 9/10 Split 7/10) (27.04.2019)